Únos Natasche Kampuschovej

U filmov, ktoré sú nakrútené podľa mimoriadne dramatickej skutočnej udalosti divák predpokladá, že film bude rovnako pôsobiť, ako na neho pôsobili novinové články v čase, keď správa o jej úspešnom úteku obletela svet. Nie vždy sa dočká, ako tomu bolo v tomto prípade. Opäť za najväčší problém považujem proporcie. Z 3096 dní sa dá vybrať množstvo kľúčových momentov, ktoré charakterizovali osemročné väznenie unesenej a psychiku únoscu. Bolo tam síce naznačené, že si Priklopil plánoval z Nataschi vytvoriť obdobu Pygmaliona a u nej zrejmé pôsobenie Stockholmského syndrómu. Ale desivosť a nezmeniteľnosť jej položenia mala byť výraznejšie stvárnená, veď 3096 dní je neskutočne dlhá doba. Film pôsobil takmer zľahčujúco. Ak by skutočnosť bola taká ako vo filme, nemala by Natascha dodnes desivé sny a psychické problémy. Ani angažovanie tridsaťročnej anorektičky do úlohy o polovicu mladšej Nataschi nepovažujem za šťastný ťah. Celkovo som vnímal tento film ani nie tak ako nepodarok, skôr ako nevyužitú príležitosť. (24.01.2017)

Jako sorry, ale ten film se nepovedl. Bylo to často nudné a úplně to postrádalo dramatické chvíle, které musela zažívat. Že vyberou do hlavní role jednoho teplouše a jednu anorektičku moc nepomůže, ono se taky musí občas hrát. Teď pochopitelně vůbec neřeším příběh, to co si prožila skutečná Natascha muselo být děsný (02.07.2014)

Další zajímavý německý snímeček. Zde nám ukazují šílených 8 let v zajetí, celkem dost již známé dívky, díky této skutečnosti. Hereckých výkon únosce i oběti jsou velmi dobré. Bohužel mi zde chybí ucelenost děje, přeskakování v čase není nijak extra vyjádřeno. Dále by mě zajímal víc pohled na únosce, jeho motivy jeho činu a dále vývoj vztahu a dilema vůči oběti. Sice dávám průměrné hodnocení, zde bych ale mírně shlédnutí doporučil. (24.12.2020)

Docela drsný příběh podle skutečné události. Mladou Natschu unese šílený člověk v Rakousku v jejích desíti letech. Ta je u něj zavřená ve sklepě celých 10 let. Jak film plyne postupně se ukazuje povaha jejich vztahu. Přesto, že má Natascha několik příležitostí k útěku, podaří se jí to až v jejích 18-ti letech. Občas člověka až zamrazí... "Nelži mi!" (27.10.2019)

Byla obyčejným děvčetem, ale vzápětí se o ní dozvědělo celé Rakousko. O osm let později pak celý svět. Tehdy se jí totiž podařilo uprchnout ze zajetí elektrotechnika Wolfganga Priklopila. Ze zajetí plného temnoty, samoty, depresí a každodenního strachu. Režisérka Sherry Horman diváka zrovna nešetří. Od utrpení neodklání kameru. Únosce dívku trýzní samotou a pohrůžkami, léta ji nechává hladovět, bije ji a znásilňuje. Výsledek se nevyhýbá nahotě i scénám znásilnění, je chladný, odtažitý. Klaustrofobní atmosféře pomáhá i kamera ostříleného Michaela Ballhause (Gangy New Yorku, Mafiáni, Spáči), stejně jako zvuková stopa. Netuším, jak moc se Kampusch na výsledku skutečně podílela (údajně si vyhradila právo na zásahy do scénáře, v knize se přitom rozhodla ty nejintimnější detaily vynechat), hřebíček na hlavičku přesto úplně „dokonale“ neudeří. Když už se hrabat v podobných šílenostech lidského zla, raději doporučím alarmující drama Michael. To byla teprve ta „pravá“ soustředěná hra s nefér pravidly.. (02.07.2014)