Kiss Tomorrow Goodbye (S03E02)

Jedno z dětí má stále naději, detektiv Wayne Hays proto zdaleka nepolevuje. A osudový případ jej zásadně ovlivňuje ve všech třech časových rovinách, které sledujeme. Velká pochvala za to, že jsou přehledné a hned se dokážeme zorientovat. Nicméně postupně zvolňujeme, stále víc se dostáváme do detektivova osobního života. Snad to bude mít v dalších dílech zásadnější význam. Scénárista Nic Pizzolatto jej každopádně prokresluje velmi intenzivně a zároveň nám předhazuje řadu náznaků a sympatických otazníků. (17.02.2019)

V druhé epizodě mi citelně chybělo všudypřítomné napětí z úvodního dílu, to se podepsalo i na celkové atmosféře, která nedosahovala takové kvality jako minule. I tempo příběhu se lehce snížilo a bojovníci za lidská práva museli vzteky ohlodávat nábytek při nechutném a nespravedlivém výslechu pedofila. (19.11.2019)

Ve dvojce se (logicky) nemohlo podařit vybudovat takové napětí, takové očekávání. Chybí tělo. Detektivové hledají, pod prsty jim kouká dvojka od FBI, chytají se stébla (výslech) a plánují zatím nepřijatelné (porozhlédnout se po domech bez soudního příkazu). Časové linie se víc a více prokreslují a je stále jasnější, že někdo něco tají. Že něco nebude, jak má být. Že se někdo zeptá na špehýrku a dozví se něco, co nechce slyšet. Že se možná dozvíme něco nepěkného o postavě, kterou jsme si oblíbili. (22.09.2022)

Úlohou druhej epizóy je viac menej iba rozhodiť siete, nájsť povedzme prvého podozrivého, naviesť vyšetrovateľov a tým pádom aj divákov na viacero stôp a prípadne viac načrtnúť aj vzťahy, aké v regióne panujú. A to sa "dvojke" slušne podarilo. Zároveň začína byť zrejmé, že sa opäť hrá na strunu pedoffílie, čiže je tu jasná nadväznosť na prvú sériu. Až má človek pocit, že sa nakoniec pretnú. Ale môže ísť len o odkaz a slepú uličku. (03.03.2020)

Vlastně jsem chtěl jen nesměle nakouknout, bez nějakýho zvláštního očekávání, a po prvních dvou dílech musím říct, že je to zatraceně dobrý. Baví mě rychlost, nebo spíš pomalost, rytmus, kterým to odsejpá, a který dokonale souzní s mým vlastním momentálním tepem. Tahle rezonance, i když je osobní, je hodně hypnotická. Baví mě (aspoň prozatímní) neokázalost a nevtíravost, civilnost, se kterou se to temnější zpřítomňuje. Baví mě, že ty tváře nejsou vykřičený, a že i ony a způsob, kterým se prezentují postavy, tu civilnost potvrzují. Baví mě, jak je to všechno malý, komorní, pár ulic, pár tváří, divočina za městem. Jsem zvědavý, co všechno z toho vyleze. A potěšilo mě, že mají odvahuj znovu sáhnout do podobných vod jako v první řadě, a ani mě nenapadlo se bát toho, že by si na tom vylámali zuby… (26.02.2019)