Temný prípad - Série 3

Třetí série Temného případu je rozhodně lepší, než druhá série, ale nedosahuje temnosti, jako v první sérii. Na druhou stranu tu má ale zase zajímavější průběh vyšetřování. To se totiž odehrává ve třech časových rovinách a ty se bombasticky provázejí. Nejhezčí to je v momentech, kdy se časové linie provázejí v jedné scéně. Na to je radost pohledět. Nicméně i herci byli zajímaví a dobře celý seriál doplňovali. Stephen Dorff a Maharshala Ali je dobrá dvojka. V obou případech si na ně herecky ještě zvykám, ale v případě Temného případu si nemohli udělat lepší reklamu. Když se HBO bude držet v podobném tempu, budu spokojen. Temnosti by ale klidně mohli do příště zase přidat… (28.02.2019)

Ten večer byl úplněk. Ten den zemřel Steve McQueen. A v průběhu podvečera zmizely v jednom zapadákově dvě děti. Sledujeme tři časové linie: samotný začátek vyšetřování v roce 1980, opětovné otevření případu o dekádu později a nakonec rozhovor pro dokumentární pořad v roce 2015 (včetně setkání staříků po letech). Po lehce chaotické druhé řadě je to znovu zajímavě uchopené a režijně výrazné, soustředěný Mahershala Ali je skvělou volbou, cynický blonďák Stephen Dorff na podobnou příležitost čekal dlouhé roky. Otec projektu Nic Pizzolatto rozpracoval velmi zajímavý vzorec, jenže pak se to celé zadrhne! V mlhách hořkosti a nejasností se doklopýtáme do finále, řada momentů je utahaných a prakticky bez emocí, omáčky je hodně. Čtyři epizody by byly optimální. Na víc schází pořádná zápletka. Napětí nebo moment překvapení v závěrečné epizodě úplně chybí. Celkově tři až čtyři hvězdy. (06.03.2019)

Nemůžeš se jen tak odpoutat od zachycené stopy. Proč? Protože v jistém smyslu, který není snadné sdílet s kýmkoli, jsi pořád ještě tam. I po vší té řadě let, které se kdysi začaly odvíjet v černé bídě, která se teď, přítomností někoho jiného, zase vynořila tak blízko. Jsi ještě tam, v té přízračné zelené džungli. A tyhle ulice, po jediném záblesku a sklonění nad nevinným tělerm, vypadají skoro tak prázdné a ohrožující, jako by se do nich džungle jen rafinovaně převlékla. Třeba tak jenom vypadají. Za šedivého podzimního odpoledne. Třeba zoufale opuštěná dětská hřiště s houpačkami nejsou tak docela opuštěná. Možná je to všechno jenom dozvuk. Vzdálená a klamná (i když skutečná) ozvěna toho pekla tam jinde. Třeba je přízračno jen mnohoznačností. Ze které se může vynořit jak těžko pochopitelná temnota, tak skoro stejně nepochopitelné, protože závratně nepravděpodobné příběhy životů, který svědčí o tom, že to taky může být všechno docela jinak. Že někdy se mlha rozhrne a vystoupí z ní trochu trochu smutku, ale i trochu světla. Nebo život se vším všudy: skoro nepochopitelně silná, až sebedestruktivní a nikdy neutuchající potřeba přátelství nebo sounáležitosti v jakékoli podobě (Rolland a všechny jeho příběhy…), skoro nepochopitelně vidoucí (něžný) cit (Julie a její „princ”), a konečně skoro nepochopitelně silná potřeba a schopnost zasahovat toho nejbližšího na nejcitlivějších místech, která určitě může znamenat to i to, ale protentokrát je nejspíš prostoupená hlubokým citem, ve kterém nechybí tělesno, které má, popravdě, v sobě něco trochu ďábelského, ale je to jen další, trochu drásající tváří lásky, která má chuť tak trochu na ruku-vruce a tak trochu trhat na kusy, což určitě není synonymum pro to, že to nebude, čas od času, hodně připomínat peklo (Ameile a Wayne a to, co mají mezi sebou…). ___ Tady a teď. Před tím a potom. Vše uchované v paměti... plné vypálených děr.. ., „Time is the fire in which we burn.” --- Ten žár, to nikdy nekončící tavení, to co se „s postupem času" stane s příběhy našich životů, ta otázka, v co se tyhle příběhhy „s postupem času" promění. V prach? __ Nebo z nich nakonec zbyde ještě něco jiného? ___ (26.02.2019)

Nakoniec ako celok za štyri, i keď finále sa ma snažilo presvedčiť, že by ani tých päť nebolo od veci. Pizzolatto sa zrejme snažil spočiatku uspokojiť fanúšikov, ktorým druhá séria nesadla a prispôsobil tomu východziu situáciu ďalšej série. Tri časové roviny, deti, redneci, dvojica svojráznych vyšetrovateľov. Nakoniec je ale určite dobré, že sa neopakujú témy ako cez kopírák a v konečnom dôsledku je trojka o niečom inom. Pripomína tak možno neprávom zabudnutý film Prísaha Seana Penna, kde istý detektív zasvätil celý život jednému prípadu a doplatil na to stratou zdravého rozumu. True Detective je trochu zmierlivejší, ale ukazuje pracovný život jedného človeka zasvätený jednému prípadu a ten sa mu potom samozrejme pletie aj do osobného života. Zacyklenosť stále sa vracajúcich neúspechov pri opätovnom vyšetrovaní je ďalšia interesantná téma, ktorá robí túto sériu výbornou detektívkou a oným temným prípadom. (04.03.2020)

sem rád,že se tvůrci vrátili k fungujícímu schématu 1. řady,stejně jako se jim podařilo přenést i část pochmurné atmosféry.Velká škoda je,že těch mnohdy rádoby hlubokých keců je tu až moc a díky tomu tak tempo vyprávění dost kolísá.Ani tady nevadí prolínání hned 3 časových rovin,ale prostě by se v určitých momentech mělo méně mluvit.I to finále bych pak čekal o něco intenzivnější,vzhledem k tomu jak bylo vše rozehrané.Po trochu "jiné" druhé řadě i tak ale krok kupředu...80% (25.02.2019)