Temný prípad - Série 3

Nemůžeš se jen tak odpoutat od zachycené stopy. Proč? Protože v jistém smyslu, který není snadné sdílet s kýmkoli, jsi pořád ještě tam. I po vší té řadě let, které se kdysi začaly odvíjet v černé bídě, která se teď, přítomností někoho jiného, zase vynořila tak blízko. Jsi ještě tam, v té přízračné zelené džungli. A tyhle ulice, po jediném záblesku a sklonění nad nevinným tělerm, vypadají skoro tak prázdné a ohrožující, jako by se do nich džungle jen rafinovaně převlékla. Třeba tak jenom vypadají. Za šedivého podzimního odpoledne. Třeba zoufale opuštěná dětská hřiště s houpačkami nejsou tak docela opuštěná. Možná je to všechno jenom dozvuk. Vzdálená a klamná (i když skutečná) ozvěna toho pekla tam jinde. Třeba je přízračno jen mnohoznačností. Ze které se může vynořit jak těžko pochopitelná temnota, tak skoro stejně nepochopitelné, protože závratně nepravděpodobné příběhy životů, který svědčí o tom, že to taky může být všechno docela jinak. Že někdy se mlha rozhrne a vystoupí z ní trochu trochu smutku, ale i trochu světla. Nebo život se vším všudy: skoro nepochopitelně silná, až sebedestruktivní a nikdy neutuchající potřeba přátelství nebo sounáležitosti v jakékoli podobě (Rolland a všechny jeho příběhy…), skoro nepochopitelně vidoucí (něžný) cit (Julie a její „princ”), a konečně skoro nepochopitelně silná potřeba a schopnost zasahovat toho nejbližšího na nejcitlivějších místech, která určitě může znamenat to i to, ale protentokrát je nejspíš prostoupená hlubokým citem, ve kterém nechybí tělesno, které má, popravdě, v sobě něco trochu ďábelského, ale je to jen další, trochu drásající tváří lásky, která má chuť tak trochu na ruku-vruce a tak trochu trhat na kusy, což určitě není synonymum pro to, že to nebude, čas od času, hodně připomínat peklo (Ameile a Wayne a to, co mají mezi sebou…). ___ Tady a teď. Před tím a potom. Vše uchované v paměti... plné vypálených děr.. ., „Time is the fire in which we burn.” --- Ten žár, to nikdy nekončící tavení, to co se „s postupem času" stane s příběhy našich životů, ta otázka, v co se tyhle příběhhy „s postupem času" promění. V prach? __ Nebo z nich nakonec zbyde ještě něco jiného? ___ (26.02.2019)

Temný případ vraždy malého kluka a únosu jeho sestry vyšetřuje dvojice detektivů, která (na přeskáčku) odhaluje stopy ve třech časových rovinách, dekády od sebe - přesto zůstává pro diváka přehledný. Superlativy si tedy kromě propracovaného scénáře zaslouží jak atmosférická režie, tak především dokonalými maskami podepřené herecké výkony. Pomalejší průběh trochu drhne (nejvíc v posledním díle) snad jen v rozebírání nelehkého vztahu / manželství toho hlavnějšího z nich, psychicky lehce nevyrovnaného, černošského (ano, řeší se to), s Alzheimerem zápolícího. (18.03.2019)

sem rád,že se tvůrci vrátili k fungujícímu schématu 1. řady,stejně jako se jim podařilo přenést i část pochmurné atmosféry.Velká škoda je,že těch mnohdy rádoby hlubokých keců je tu až moc a díky tomu tak tempo vyprávění dost kolísá.Ani tady nevadí prolínání hned 3 časových rovin,ale prostě by se v určitých momentech mělo méně mluvit.I to finále bych pak čekal o něco intenzivnější,vzhledem k tomu jak bylo vše rozehrané.Po trochu "jiné" druhé řadě i tak ale krok kupředu...80% (25.02.2019)

"True Alzheimer aneb detektivové, u nichž byste nikdy nechtěli, aby vyšetřovali zmizení členů vaší rodiny". Tak se správně měla jmenovat třetí série seriálu True Detective. OBSAHUJE SPOILERY! Wayne Hays má problém - byl ve válce, je černoch v USA, nemá charisma, má jeden jediný výraz obličeje, na stáří dostane Alzheimera a k tomu má na krku nepříjemnou manželku, která ho každodenně otravuje hovadinama. Roland West má asi taky problém, jenomže se nikdy pořádně nedozvíme jaký, protože je mu věnováno minimum prostoru a je tam jenom proto, aby měl Wayne Hays bílýho parťáka. Amelia Reardonová má rovněž problém - je tak trochu šílená. Místo rodiny a dětí neustále řeší manželovo vyšetřování, plete se do něj, píše o něm knihu a uměle vyvolává hádky. No, nemilujte ty hlavní postavy! :O Pak je tu jeden případ zmizelých dětí, který zabírá maximálně 10% série, a to jen jako výplň přeskakování mezi třemi časovými liniemi, jejichž převážná část se zaměřuje na hádky manželů Haysových, interview o nevyřešeném případu "po letech", neustálé zapomínání starého Wayna Hayse a jeho halucinace. Nakonec díky "příkladné" detektivní práci (opomíjení detailů, ledabylé zpovídání svědků, stupidní eskapáda s bývalým policistou) "věhlasní" detektivové Wayne Hays a Roland West za celých !25 let! vlastně do případu nijak nezasáhnou, nikomu z obětí nepomůžou a vše podstatné se odehraje bez nich. A to už ani nemluvím o stupidním závěrečném rozuzlení... Vraťte zpátky Rusta Cohlea a Martyho Harta coby hlavní postavy. Vraťte seriálu bývalou temnotu a syrovost skvělé první série. Vraťte na post režiséra Caryho Jojiho Fukunagu, nebo v tom už nepokračujte. Díky, Eleanor05. (04.03.2019)

Po fanouškovském zklamání druhé řady přišel raději návrat do kolejí první. Tedy dvojíce výrazných detektivů, ne 2, ale 3 časové linie a ztracené děti. Dokonce to chvíli vypadalo, že to bude propojené s událostmi první řady, ale byl to jen odkaz. Do 7. dílu v podstatě nadšení z atmosféry, pro někoho až moc pomalé a zvědavost, jaká záhada nás čeká. Bohužel finále a rozřešení případu je v podstatě totálně banální a vše se řekne u jednoho stolu. S takovým vyústěním to mělo mít o polovinu méně dílů. Musím pochválit masky. Zestárlí Ali a Dorff vypadají fakt celkem realisticky. (27.02.2019)