Temný prípad - Série 3

Bože, to bolo také prázdne! Riedka, triviálna zápletka, ktorá vystačí tak na 2-hodinový film, nabubrelá cez tie časové línie (ktoré sa rozplynú do ničoty, najmä vzťah so ženou a to interview), ale celkovo vlastne nedotiahnutá, nevyhrotená, nenavrstvená. Úplná banalita, ktorá sa tvári ako niečo zásadné. Ali tam celý čas serie náhrobky, ale žeby okrem toho podával nejaký výraznejší výkon, to ani nie. Dorff mohol zostať v zabudnutí, ničím tu neprispieva. Atmosféra tam je, ale postupne sa rozplynie v tej neschopnosti zaujímavejšie rozvinúť zápletku. Slabšie ako druhá sezóna a výrazne pod úrovňou tej prvej. (27.02.2019)

Pizzolatto klasicky šest dní tvořil a sedmý den odpočíval, ale tentokrát si to volno neměl brát. Možná mohl během neděle najít režiséra, který by historkám z Ozarks dal méně rutinní charakter (Sackheim od třetího dílu nijak nepřesvědčil) či trošku „oživit“ linku partnerského dramatu, která osvědčenou formuli z první série zbytečně rozmělňuje. Poslední záběr, kdy Wayne Hays vkráčí do neznámého temného prostoru (vietnamské džungle), měl symbolizovat to, co jej po zbytek života čeká. Škoda, že se to tam nepodařilo úplně dostat, nicméně jsou tam drobné radosti jako vzkříšení upíra Dorffa či přítomnost věčného plamínku naděje. Není to zkrátka excelentní jako první dvě série, je to už „jen“ dobré.. (23.04.2019)

Nemůžeš se jen tak odpoutat od zachycené stopy. Proč? Protože v jistém smyslu, který není snadné sdílet s kýmkoli, jsi pořád ještě tam. I po vší té řadě let, které se kdysi začaly odvíjet v černé bídě, která se teď, přítomností někoho jiného, zase vynořila tak blízko. Jsi ještě tam, v té přízračné zelené džungli. A tyhle ulice, po jediném záblesku a sklonění nad nevinným tělerm, vypadají skoro tak prázdné a ohrožující, jako by se do nich džungle jen rafinovaně převlékla. Třeba tak jenom vypadají. Za šedivého podzimního odpoledne. Třeba zoufale opuštěná dětská hřiště s houpačkami nejsou tak docela opuštěná. Možná je to všechno jenom dozvuk. Vzdálená a klamná (i když skutečná) ozvěna toho pekla tam jinde. Třeba je přízračno jen mnohoznačností. Ze které se může vynořit jak těžko pochopitelná temnota, tak skoro stejně nepochopitelné, protože závratně nepravděpodobné příběhy životů, který svědčí o tom, že to taky může být všechno docela jinak. Že někdy se mlha rozhrne a vystoupí z ní trochu trochu smutku, ale i trochu světla. Nebo život se vším všudy: skoro nepochopitelně silná, až sebedestruktivní a nikdy neutuchající potřeba přátelství nebo sounáležitosti v jakékoli podobě (Rolland a všechny jeho příběhy…), skoro nepochopitelně vidoucí (něžný) cit (Julie a její „princ”), a konečně skoro nepochopitelně silná potřeba a schopnost zasahovat toho nejbližšího na nejcitlivějších místech, která určitě může znamenat to i to, ale protentokrát je nejspíš prostoupená hlubokým citem, ve kterém nechybí tělesno, které má, popravdě, v sobě něco trochu ďábelského, ale je to jen další, trochu drásající tváří lásky, která má chuť tak trochu na ruku-vruce a tak trochu trhat na kusy, což určitě není synonymum pro to, že to nebude, čas od času, hodně připomínat peklo (Ameile a Wayne a to, co mají mezi sebou…). ___ Tady a teď. Před tím a potom. Vše uchované v paměti... plné vypálených děr.. ., „Time is the fire in which we burn.” --- Ten žár, to nikdy nekončící tavení, to co se „s postupem času" stane s příběhy našich životů, ta otázka, v co se tyhle příběhhy „s postupem času" promění. V prach? __ Nebo z nich nakonec zbyde ještě něco jiného? ___ (26.02.2019)

Třetí série definitivě potvrzuje, že za podobu nepřekonatelné série první nemůže zdaleka samotný Pizzolatto, ale hlavně Cary Fukunaga, jež ji celou urežíroval. Scénář se tentokrát samosebou snaží brnkat na podobné struny - proměna policejní práce v průběhu doby, úpadek amerického venkova, zkorumpované rodinné klany v pozadí či neschopnost být zároveň plnohodnotným člověkem a plnohodnotným detektivem. Nicméně tentokrát to nevyšlo snad na všech úrovních a nejvíce je na vině mdlá, nudná režie, která valnou většinu záběrů točí v polocelcích, ve kterých se spolu většinou staticky baví dvě postavy, které nijak neinteragují s okolím. Téměř vše, co po nás seriál chce, abychom věděli, nám musí vyloženě říct, odmítá pracovat s obrazy. Co se týče samotného scénáře, jedná se o prvotřídní Pizzolattův trolling, kdy detektivní práci sleduje v třech obdobích, kdy v prvním se ústřední detektiv zamiluje do učitelky, ve druhé spolu řeší manželskou krizi a ve třetím, již bez ženy, trpí senilitou. Jestli si říkáte, zdali zrovna tohle nejsou od počátku detektivních příběhů ty nejhorší situace, které může divák, jež si pustil seriál o vyšetřování zločinů, zažít, tak bingo. Vztahové peripetie jsou ještě ošperkované naprostou neschopností postav spolu mluvit a dostávat alespoň trochu smysluplné odpovědi na své otázky. Poslední díl je pak skutečně vrcholem flustrace, kdy musíme sledovat, jak hrdinova manželka se pořád dokola na něco ptá a on jí na to ani jednou nedá žádnou smysluplnou responsi. Trvá to nekonečně dlouho a celou dobu sledujeme jenom jejich zaostřené tváře. A co se týče případu? Vlastně žádný ve výsledku není. Jak totiž říkám, ten scénář je prostě trolling. Dokážu si představit, že se schopnějším a jediným režisérem, by Pizzolattova vize mohla zasáhnou správná místa, ale takto, pokud ji nikdo nedokže představit v nějakém vizuálním kontextu, je to jen nabubřelá nuda k posrání. Spousta kritiků třetí sérii chválí, že oproti rozdivočelé a nihilistické sérii první konečně True Detective dospěl. Je to pravda, dospěl. A jako všechno, co je označováno většinou za dospělé, je to zaprdlé, nudné a neinspirativní. (08.04.2019)

Třetí série Temného případu je pro mě obrovské zklamání. Po první excelentní a druhé výborné řadě, je ta třetí hodně slabá. Nebylo to jen tím, že chyběly jakékoli zvraty a vyprávění bylo doslova uspávání hadů. Chyba byla možná i v hercích, kteří nedokázali vtáhnout diváka do děje a určitě byl kámen úrazu český dabing, který byl opravdu příšerný. Pořád jsem čekal, že se to rozjede a opravdu jsem u 4 dílu měl pocit, že to začíná nabírat obrátky, ale ejhle, ono nic. A závěr? Hodně slabý a bez dramatičnosti. Obrovská škoda. (08.03.2022)