Indiánské léto

S odstupem času spíš trochu smutná podívaná. Indiánské léto byla ve své době doslova bomba, aspoň já jsem film tak vnímal – neotřelý styl vyprávění, neokoukané tváře, zábavné dialogy, realistické prostředí. Po čase ale již nic z toho tolik neoslní, protože vše jsme již viděli v dalších filmech ještě o něco lépe propracované – v Návratu idiota, ve filmech Bohdana Slámy a v dalších. Obzvlášť dialogy v současnosti dost „tahají za uši“ a i scéna s jablky, která se dřív zdála neuvěřitelně silná a dlouhá, je dnes docela krátká. Nicméně, jak jsem psal, ve své době to byl úžasný film. A hlavně držím palce S.G. ať se mu podaří znovu se vrhnout do filmování, je škoda když režisér jeho kvalit netočí. (09.08.2005)

Záměr asi nebyla nuda a já se nudil. Tyhle filmy s nicneříkajícími dialogy mi prostě nic neříkají, i když chtějí říct asi hodně :-) Oceňuju pokus o zajímavý film, nicméně aby byl zajímavější, chybí mu větší propracovanost. Zkrátka nebýt velice trefné parafráze na jeden můj oblíbený film, dopadlo by to ještě hůř ;-) (24.05.2003)

Dnes již klasická tragikomedie v hlavních rolích s Vilhelmovou a Issovou. Tak jako v pozdějším Návratu idiota i zde jde o jakýsi střet dvou odlišných světů, venkova a města. Filmu jistě prospěla krátká stopáž, děj není nikterak uměle prodlužován a přináš řadu nezapomenutelných scén, ať už třeba z vesnické zábavy nebo z půdy s vanou plnou jablek. (20.02.2007)

Skutečně zajímavý snímek, který Saša Gedeon pečlivě a uvědoměle vystavěl. Po roce '89 mohla česká kinematografie, svobodná, nezávislá, začít nacházet cestu někam zpátky - a že už měla kam, neboť už jednou byl český a slovenský film na svém vrcholu. 60. léta. Ta doba normalizace mezi tím se dnes jeví jako jakási výplň a pauza. Jenomže v devadesátých letech vše zkončilo namířeno strašným směrem, film, který již nebyl totiž věcí státu, přišel o svou motivaci být něčím jiným než divácky úspěšným produktem. Perspektivní tvůrci mají obrovské problémy točit. Gedeon je jedním z těch, kteří vědomě chtěli odkázat a navázat na staré mistry, a Indiánské léto je s černobílou baladou Vojtěch, řečený sirotek Zdeňka Tyce osamělou vzpomínkou nové vlny. A zde Gedeon vytvořil vlastně dokonalý film, propracovaný do každého záběru, scénické sekvence, výborně a cíleně se mu povedlo poskládat vizuální stránku (spojení barev, funkce světla, technika přeostřování v hloubkovém typu montáže, brilantně vypracovaná mizanscéna) a nostalgicko-retrospektivní pocit díla a fabule. Film pro zkušené a znalé: Gedeonova pocta Formanovi a dalším, staré režijní škole, kde střih má svou opodstatnělou funkci a filmový obraz dovede vyprávět sám, je vypozorovatelná v každé složce Indiánského léta: dialogy jsou (absurdní, skutečné, hravé) z Černého Petra, dvě sestřenice vedle sebe neustále sedí v posteli jako ty dvě ze Sedmikrásek na začátku filmu, (cyklický) vývoj scénáře, pomalý klid, doprovodné ticho prostřídané pouze současnou žánrovou hudbou na večerních koncertech (paralela se stěžejními tancovačkami jako u Formana a hudebních filmů 60. let), připomínání ztracených prvků (Vinnetou, minulost zosobněná přítomnou babičkou), kompaktní motiv slov "indiánské" a"léto", jsou dalšími vlastnostmi snímku. K filmu je poznamenaná inspirační povídka od F.S. Fitzgeralda, která zřejmě půčila scénáři základní osu. Ale čekání na originální a jednoznačně vlastní Gedeonův prvek ve filmu zkončí ihned se scénou, kde se ostříhaná Klára (Issová) zkouší utopit ve vaně se zelenými jablky - myslím, že jsem nikde neviděl nic podobného, je zde vystřídáno několik typů záběrů, z pozice objektivního pozorovatele, ze spodu, kde se povedl neuvěřitelný záběr: natočený absolutní klid (detail jablek skrz vodu), stupňující se pocit, jestli se ještě zase Klára vynoří (a nakolik se jí přitom tentokrát odhalí ňadra), až se nakonec vrcholná sekvence uvolní trochu artistní implicitní časovou proměnou, že na hladině plave asi dvacet ohryzků. Gedeonův umělecký vrchol. (08.01.2009)

Těm hláškám jsme se tehdy smáli. Také jsme podobně mluvili a tak filmové dialogy, perfektně zapadly do našeho vidění světa. Inu bujará léta pastýřská! K tomu vesnická zábava , pivo, kapela Brutus s logem rudého golema s kytarou na žlutém poli.. (co je brutální - je brutální!), Starkonice.... Už je to holt pryč. Stejně jako ty jablka ve vaně, stejně jako to mládí Issové a Vilhelmové. Dvě hvězdy za ten retro výlet do puberty... * * (31.07.2012)