Divergencia

Divergentní jablko nepadá daleko od stromu, aneb romantický, leč sexuprostý postapo příběh o tom, že divergentní diverzantce není lehké se dostat pod sukně, natož do hlavy. Akční story o mírumilovném lidstvu, jehož mírumilovné frakce se vesele vyvražďují v boji o to, která z nich to s tím mírem myslí upřímněji. Též zábavný dokumentární pořad o výcviku mládežníků z kasty Neohrožených, s trestuhodně nevyužitým potenciálem společných sprch kadetů a kadetek! Plus poučný příběh špinavého rodinného prádla předsedy vlády Marcuse Eatona, aneb jak týráním a mlácením pánví Wok vychovat z divergentního synáčka statečného správňáka, kterému ani sebesilnější chemický roztok nevymyje mozek dočista do čista. Bohužel, Eaton junior byl sice kompetentní instruktor výcviku, ale též neschopný sexuální loudil, který ani za 140 minut filmu nezjistil, že dva divergentní jedinci opačného pohlaví, navíc k sobě konvergující, mohou být i tělesně kompatibilní, pročež Beátku ani neprubnul, což bylo frustrující. Nicméně to apokalypsou zplundrované, pošahaným způsobem „mírumilovně“ fungující velkoměsto, stejně jako výcvikový trenažér se sny a nočními můrami, to byly pětihvězdičkové zážitky, které si určitě brzo zopakuji! (22.05.2014)

A je to tady, apokalypsa se blíží! Obstarožní grafomanské krávy zformovaly svými furtdokolovými, trapnými postapo braky pro tupé, ohyzdné pipky s rovnátky novou degeneraci tupých, ohyzdných grafomanských pipek s rovnátky, které začínají publikovat své vlastní furtdokolové, trapné postapo braky pro tupé, ohyzdné pipky s rovnátky, jímž jejich dobře naložený papá zatím necvaknul publikování jejich vlastních furtdokolových, trapných postapo braků pro …. Tak trochu tojflkrajs, že? Jak z toho ven? Jistě, divergence by byla cestou, to by ovšem nesměla opět ustřelit směrem k prdeli tisíckrát omletých, komerčně diktovaných pubertálních přetlaků typu „jsem krásná, uvědomělá, přechytřelá a ve čtrnácti hustě dospělá, tak si zachráním svět a sbalím některého z těch nagelovaných teploušů“, u nichž se jen mění žluklými jebáky poseté pozadí z Hangrgej na Dárce, z Dárce na Hostitele a z Hostitele na Divergenci. I ta zcela limituje premenstruační fantazie otylých školaček, jež jsou pak akorát tak schopny blaženě se vzbudit s mastnými fleky na kalhotkách s Medvídkerm Pú někde uprostřed Tumor-oulendu. Takže pro zastavení této evidentní kulturní degenerace nezbývá, než svým antikoncepčním selháním zakazovat Assbuky a mlátit je tak dlouho, dokud prostě nezačnou číst nějakou kvalitní literaturu. Abych zase nebyl až tolik příkrý, byl to ze všech těch výše uvedených řídkých průjmů zatím ten nejméně hnisavý a místy i nepatrně zábavný, nicméně i tak další pokračování této slaboduché a exantémově infekční kdoví-kolikáti-logie jako Impotence, Demence, Inkontinence a dokonce i Napálila jsem to hlavou do kredence s gustem vynechám. (30.06.2015)

Svět se změnil! Po veliké feministické válce zavládl mír. V něm došlo k boomu specifického filmového žánru, pracovně zvaného Poštěvobraní. Lidé byli rozděleni do pěti skupin. Na náctileté blbky, které se skrze dupání nožičkou či srdceryvné kukuče staly nejlukrativnější grupou, na jejich potencionální mrdálky, co s nimi v honbě za lizem konzumují podobné ,,divergence", vychcané producenty, bohatnuvší z dealování těchto patologických smrků, starce, co již ničemu nerozumí a na Oddané, oddané zkoumání fenoménů dneška. Protože já jednou škrob, navždy škrob, nezištně nasazuji zdravý rozum a spouštím kdejakou zhůvěřilost, abych poinformoval bližní. Tedy - Beatris, později jen Tris, je kravička, později jen hovado. V celém příběhu večerníčkovského typu rozpolceně civí, nic neumí, všechno dokáže, má více štěstí, než rozumu (ó, ale o kolik!), zubí se, bulí, opět vejrá, a když už má alespoň povyhrnout kamaše nad kotník, krmí svého modelingového geroje kecy typu ,,nechci nic uspěchat". Logika ve psí, stavba příběhu též, přesto je tato patlanice o kousek lepší, než vyšlá Jupiter. A horší než hladovýgejs, neboť Tris = obludnější tlama od Katniss. (06.11.2015)

Ten film je tak dobrej, že půl hodinu po skončení projekce jsem zapoměl jeho název a musel jsem ho najít přes kinopremiéry. Takhle to dopadá, když si beduíni sundaj ručník z palice a rajtujou bez něj s velbloudem na sluníčku po Sahaře a když sluníčko zapadne začnou psát scénař k filmu. Kdžy už jsme u ručníků na palici, tak po skončení by se mě hodil taky jeden studenej na hlavičku, abych se vzpamatoval z toho, čeho jsem byl 139 minut součástí. Abych ocenil dialogy musel mít v hlavě prázdnou pet láhev a ne mozek a pokud jde o příběh ten je originální asi jako den ovce na pastvě. Budu hodnej chlapeček a zkusím i pochvalu, konkrétně kamera, nemyslím ty kýčovity záběry, ale třeba když "neohrožený" obsazovaly "hodný", nebo jak se ta další skupina jmenovala.....už jen ty názvy jednotlivejch frakcí vymejšlel zřejmě lord Voldemort, aby se nám pomstil za tu zpackanou akci v Bradavicích. Pokud jde o herce, tak jedinej kdo tam měl šmak byl Jai Courtney. U tohohle bijáku jde především o to ho přežít a zapomenout. (01.05.2014)