Divergencia

Na tenhle film nebylo možný nejít, protože na každým rohu jsem vrážel do plakátů Shailene v upnutých kožených legínách, které by v hodině geometrie dostaly z rýsování áčko s bonbonem. No jo, jenže i když je to věčná škoda a nespravedlnost světa, pěknej zadek není všechno. Divergence je sice o něco málo zbytečnější než třeba taková dvojka Hladových her, ale zní to tady někomu jako pochvala? (Wanaka, NZ) (19.07.2014)

Post-apokalyptický svět (respektive Chicago... XD) rozdělený do pěti frakcí, který by nemohl fungovat, ani kdyby se jeho "autoři" na hlavu stavěli. Existují v něm totiž pouze zemědělci ručně obstarávající potravu (Mírumilovní), prostě žijící samaritáni zastávající funkci doktorů z roku nebreč, jimž byla pro jejich nesobeckost dána výsada frakcím "vládnout" (Odevzdaní), "lehce" namyšlení knihomolové zabývající se - vzhledem ke stupni vývoje společnosti - totálně nepotřebnými věcmi (Sečtělí), zákonodárci, matky a otcové zavedeného systému, trpící velikážským komplexem a pocitem, že to oni by měli vládnout (Upřímní) a anarchisticky vyzerající policie (Neohrožení) s úkolem... Co mají vlastně za úkol? Stanovená pravidla se neporušují, Divergenty od ostatních nerozeznají a lidí / bezdomovců, kteří byli z frakcí vyloučeni (převážně jimi samotnými XD), si většinu času nevšímají. Kromě, podobně jako třeba Komunismus, nereálného penta-systému se může "Divergence" pochlubit také tou nejklišovatější romantickou linkou, jakou si lze představit (totéž platí i o lince týkající se rodiny a "velkého rozhodnutí" hlavní hrdinky, ale nebudu zbytečně spoilerovat), snadno zaměnitelnými vedlejšími postavami, spoustou nablblých a (nechtěně?) dvojsmyslných dialogů a záporačkou, která je (snad jako jediná) naivně přesvědčena, že za připravovanou čistkou stojí dobro společnosti a nikoli osobní prospěch některých jedinců. Tak proč 4*, ptáte se? Protože tohle je přesně ten typ filmu, který je tak blbý, až je skvělý, respektive zatraceně chytavý (nehledě na to, že je dobře udělaný a má povedený soundtrack), takže na další díl se více než těším. Mně dosud neznámá Shailene Woodley zaujala (čekám podobný kariérní boom jako v případě Jennifer Lawrence) a Theo James se mi snad konečně vryl do paměti (prozatím se mu to nepovedlo ani prostřednictvím mého milovaného "Underworldu"), ale nejlepší byl stejně evil Jai Courtney. P.S.: Ano, "Divergence" je svým způsobem skutečně něco mezi "Hunger Games" (***) a "Stmívaním" (*), z prvního má příběh (mladá dívka a její nečekaná transformace v hrdinku, boj proti systému, náhlé city ke spolubojovníkovi atd.), z druhého přeslazenost (např. tupé zaláskované pohledy). Milostného trojúhelníku a dalších pí*ovin jsme ale naštěstí ušetřeni, takže když film budete brát s rezervou... může se vám... tak jako mně... líbit.:-) (09.06.2014)

Těžko říct, jestli je to tím, že Neil Burger očividně zraje pro režisérskou špičku, ale z velmi vydařené předlohy se mu na každý pád povedlo udělat nejpřekvapivější film roku. V přímém srovnání mi dokonce blednou i první díly žánrově podobných Hunger Games, které se sice mohou opřít o pevnější literární základ, ale v adaptaci jim chybělo větší sepětí a nenápadné vysvětlovačky. Ty umí Divergence dokonale, přerod hlavní hrdinky pointuje do poslední věty a ze Shailene Woodley tak dělá asi nejatraktivnější hollywoodské zboží 20+. Možná za to může sál plný dvanáctiletých dívenek, které si nadšeně skáčou do náruče radostí, že se na tolik očekávanou předpremiéru vážně dostaly, ale atmosféra pěti frakcí mě sežvýkala daleko drtivěji, než jsem mohl čekat. I don't want to be just one thing. (01.05.2014)

Rozhodně slušný film, který s Twillight ságou a dalšími zfilmovanými povídkami z časopisu Bravo a Cosmopolitan nedá srovnávat. Bližší mi přijde srovnání s Hunger games, kde jasně vystane zásadní problém Divernce a to je její nevýraznost. Nevidím jediný důvod, proč film vidět (jednou? dvakrát?) a prvek, který by ho odděloval od ostatních vizí budoucích světů bez špetky hlubšího zamyšlení. Ani hrdinov/postavy nejeví charizma. Film z pohledu tvůrčího týmu je kvalitně odvedenou prací zjednodušenou na základní potřeby filmového diváka. PS: využití zásadní a fantastické hudby od Woodkida Run Boy Run chválím, popravdě klidně tam mohlo být celé album a mohlo by to docela sedět;-). (17.08.2014)

„Nechci nikam spěchat.“ – „To je v pořádku. Už mám místo na podlaze.“ Dle obsahu filmu a jistých recenzí jsem čekal (i navzdory ne tak špatnému hodnocení) strašnou blbost, do jejíž cílové skupiny asi tak „trochu“ nebudu zapadat. Druhé očekávání se vyplnilo, to první překvapivě zas až tolik ne. Divergence kupodivu není vůbec tak hloupý film, jak možná na první pohled vypadá, ale je třeba zmínit jeho 2 roviny, tedy „sci-fi“ a „romantickou“. Zatímco svět filmu mě (alespoň ze začátku) docela dost nadchl (než jsem mu postupně přestal věřit), stejně tak většina tréninku a boje s vlastními „strašáky“ (což byly asi vůbec nejlepší pasáže snímku), vztah Tris a jejího cvičitele mě vcelku pravidelně rozesmával, a nejen on, ale vlastně vše, co se odehrálo od chvíle, kdy se Odhodlaní probudili v „trochu jiném rozpoložení“ (ale je mi jasné, že řada divaček se s hlavní hrdinkou zcela ztotožní a bude hltat každou sekundu jejího „neohroženého“ boje). A když už jsem u postav, casting při jejich výběru samozřejmě hrál svoji důležitou roli, i když zpočátku mě trochu pobavilo spojení dvojice Woodley-Elgort, kteří si pro tentokrát vyzkoušeli sourozence (jako milenci se už loni v TFiOS zřejmě osvědčili), nicméně doufám, že se mi první jmenovanou podaří uvidět i v nějakém jiném, než jen průměrném filmu. Takový je totiž co do kvality i tento. A na závěr si sem připíšu závazek, že musím překonat svůj odpor a konečně se někdy podívat na Hunger Games, v poslední době je to díky současnému trendu až příliš často zmiňovaný film. „Odkud je ovládají?“ – „Proč bych ti to říkal? Stejně mě nezastřelíš.“ – „Proč to každý tvrdí?“ (26.01.2015)