Tábor 14 - Zóna totálnej kontroly

"Na vlastní oči jsem viděl, jak je veřejně popravili. Bratra oběsili a matku zastřelili. Nic jsem necítil, protože jsem nevěděl, co je rodina. Myslel jsem, že si to zasloužili, protože porušili pravidla." Výpověď kluka, kterej se narodil a strávil 15 let v severokorejským koncetráku. Sám je udal, protože si myslel, že chtějí utéct. Totalitou totálně pokřivená mysl o čemkoliv.....Ano, na konci 20.století.... 85% (22.05.2015)

Neumím to hodnotit. Asi sem dám pět hvězd, protože to byl zničující, jakkoliv předem tušený zážitek. Ale těžko se posuzuje kvalita zpracování nějakým normovaným způsobem, když je síla tématu nezměrná. „Setkání" s člověkem, kterého absolutně nejde pochopit a není možné se vcítit do jeho situace natož myšlení, přestože už při přečtení synopse se nad jeho osudem dostaví lítost. Přiblížení zrůdnosti severokorejského režimu není ani zdaleka tak mocné, jako síla vědomí, že Shin by vůbec nemohl pochopit význam rčení člověk je strůjcem svého osudu. Shin má totiž dost starostí s tím, aby pochopil existenci jakéhokoliv jiného světa, než je ten v pracovním táboře. K formě ale přeci jen musím říct, že každá ze 104 minut do filmu neoddiskutovatelně patří. Tvůrce, který by neměl natolik tvůrčí záměr, by mohl rozhovor se Shinem sestříhat do slabé čtvrthodiny a dopad na diváka by byl tisícinový. Daná forma (extrémně dlouhé záběry s nevyřčeným až nezřetelným poselstvím, pasáže, kde absence mluveného slova je sdílnější než přímá promluva) není stravitelná lehce a často, ale v daném případě pomohla naplnit zřetelný úmysl dokonale. (12.03.2013)

Můj domov je tam na druhé straně, v severní Koreji. 1) 30letý bývalý vězeň Sin Tong-hjuk (Shin Dong-Hyuk) vypráví a divák jen bezmocně zatíná pěsti. Slyší děsivý příběh o životě nejspodnější vrstvy otroků v KLDR. Neschopen dát najevo emoce, neschopen interakce s morálním statusem dnešní civilizace, vypráví svůj příběh po celém světě a nikdo mu nerozumí (viz reakce a záběry na americké aktivisty)._____ 2) Bývalý dozorce Hyuk Kwon naproti tomu působí jako vyrovnaný, sám se sebou srovnaný člověk, který si je vědom, že sloužil zlu, ale sám byl vlastně také obětí, tudíž si nepřipadá příliš vinnen. Daří se mu zřejmě lépe, svůj život drží v rukách a jediné, čeho se trochu obává, je, že by mohl být konfrontován tváří v tvář s bývalými vězni, které sám mučil. Otřesná ukázka pragmatického cynismu, osobní prospěchářství anebo nevědomost hříchu nečiní?_____ 3) Jiná rovina filmu mluví i o naší civilizaci. Na rozdíl od jednoduchého světa za ostnatým drátem, světa bez svobody, bez peněz, světa neustálého materiálního strádání, máme hojnost, rozsáhlou nabídku cestovat, utrácet, užívat si, ale také hodně sebevražd (na rozdíl od tábora, jak říká Sin). I my jsme otroci, otroci kapitálu, vlastních nezvládnutých závislostí a přání. V táboře k této sofistikované podobě uspokojování potřeb vůbec nedochází, ba vězni si pravděpodobně ani neuvědomují, o co přicházejí, proto tam i chybí frustrace z jejich nenaplnění. Sin popisuje běžný život v Severní Koreji jako ráj._____ 4) Sin Tong-hjuk uprchl v roce 2005. V říjnu 2014 navštívil i Prahu. Jeho kniha "Útěk z tábora 14" vyšla i v češtině. V lednu 2015 přiznal, že ne vše v knize je pravda. Změnil číslo tábora, řadu detailů i významnějších skutečností, prý proto, že se nedokázal vyrovnat s realitou. V opravené verzi byl toto již třetí pokus o útěk. V prvním (1999) byl chycen po pár dnech, ve druhém (2001) se dostal do Číny, kde byl po čtyřech měsících chycen a vrácen zpět. Při posledním útěku se pohyboval po Číně, až byl náhodně odhalen novinářem v Šanghaji. Ten ho doprovodil na jihokorejské velvyslanectví, kde dostal azyl. Tím se vysvětlují některé otázky, které při sledování filmu vyvstávají. Velmi zajímavé informace o důvodech, proč změnil svou výpověď, a o dalších detailech jeho života jsou tady._____ 5) Pokud mám mluvit za sebe, považuji životopis za nevěrohodný. Popis tábora naproti tomu působí autenticky a zasvěceně. Pro mě není rozhodující, jestli Sin pravdivě uvádí detaily ze svého života. Všechno, co uvádí, očividně pravda být může...a v osudech jiných lidí i je._____ 7) Kniha je strhující čtení, ať už je dokument nebo fikce. Film však nenabízí téměř nic navíc a to, co nabízí, je málo kvalitní._____ 8) Sinovu nostalgii po životě v táboře lze pochopit. On neumí žít jinak. Je otázkou, zdali se to ještě může naučit. Režim mu nevzal život, stalo se něco horšího. Režim mu vzal duši. (08.08.2016)

Dokument, pri ktorom si hovoríte, že taká vojenská intervencia nemusí vždy predstavovať iba vzbŕklu akciu, prinášajúcu pre miestnych viac utrpenia, ako úžitku. Ale čo robiť so Severnou Kóreou? Má sa aj naďalej po podobných svedectvách demokratický svet iba nečinne prizerať a iba konštatovať, že je to hrozné? Obrovským prínosom Tábora 14 (myslím filmu, nie tábora) sú svedectvá dozorcov. Sú to totiž svedectvá o celoplošnom brainwashingu, ktorý zrejme podobne fungoval aj v Nemecku a ZSSR. Dozorcovia vlastne ani nemali dôvod premýšľať nad neľudskosťou svojich činov....alebo sa iba vyhovárajú? Každopádne tu vládne tvrdý stalinizmus, ktorý bol už aj v Sovietskom zväze v druhej polovici 50. rokov kritizovaný. (18.11.2016)

Otřesné. Ale kdo se trochu o Severní Koreu zajímá, tak ho to nepřekvapuje. Už jsem ale zažil na diskusi na IDNES i názory, že je to celé vymyšlené, že ti takzvaní ,,uprchlíci'' sice zdrhli do JK, ale za lepším a v žádném případě nešlo o nějaké vězně, protože tam jsou jen ,,pracovní'' tábory, kde se - ano, odpracovávají tresty, ale nemučí se tam a nepopravuje... Vtipné. A ty jizvy na tělech a vymknuté údy si ti zachránění lidé způsobili jak? Mně na dokumentu zaujaly dvě věci. Jedna výpověď strážných, kteří o tom že zabíjeli (popravovali) lidi včetně těhotných žen o tom vypravovali se stejným klidem jako by se bavili o tom co měli ráno k snídani. Pozoruhodné, že jeden se zamyslel a řekl, že kdyby se Korea spojila, bylo by to nepříjemné, protože by se mohl potkat s někým koho mučil, nebo komu popravil příbuzného - pokud ještě žijí jak ledově dodal... Pak si dotyčný musí zapálit cigáro... Lítost není od prvopočátku na záznamu vidět, je o ní mluveno až při myšlence na sjednocení země... pak to ale není lítost, je to strach. A to je rozdíl. Nejhorší byl pohled na samotného Sin. Takhle nějak vypadá vyhořelý člověk. Přežil, ale nemá jak začít, nemá z čeho, nemá proč... Je dobře, že organizace za lidská práva jej vozí po světě, trochu mi to ale připomnělo komedianty s cvičenou opičkou jezdící po vsích. navíc ti uřvaní a bubnující Amíci byli fakt v kontrastu s tichým nemluvným hostem... Nejpodivnější je, že by se Sin chtěl vrátit zpět do tábora. Nic jiného nezná, všechno zažil tam na severu.. i přes to, že na jeho udání mu popravili matku a bratra... Děsné. Obrovská obžaloba zrůdného komunistického režimu. Ale my máme co říkat! Estébák je premiérem, komunistická mlátička co mlátila i ženy je poslance parlamentu ČR... Vše je možné, lid je nepoučitelný a lidská zrůdnost bezbřehá. Já mám jen jednu obavu. Všem bych přál hezký život, zejména těm lidičkám tam. Ale zároveň vím, že to nejde. Svět tak nefunguje. Někdo si holt na začátku vytáhl z balíčku špatné karty a narodil se ve špatné zemi. Je to smutné, ale je to prostě fakt. Dejme tomu (a doufejme) že Trump nezmáčkne ten červený knoflík a Kim Čuň-Pork zajde na cukrovku, kornatění cév či infarkt. Obézní je na to dost. A na jeho místo přijde nějaký severokorejský Havel. A země se spojí. A najednou svět a hlavně Čínu a JK zaplaví miliony lidí držených v teráriu. nejen Vězňů, ale i prostých lidí co žijí za misku rýže... Ti všichni mají navíc dekády let vymývané mozky a ti všichni se najednou budou chtít mít dobře jako sousedé... Co bude pak? Proti tomu je spojení Němecek či současné stěhování populace z Afriky v důsledku přelidnění do Evropy jen malá výlet několika málo turistů... Co bude pak?! * * * * (05.01.2018)