Ubytovny (S03E03)

Ve výsledku má pravdu silně nesympaticky působící ministryně Marksová-Tominová-Engelsová, když na kameru vytýká tvůrcům, že nedodržují okruhy otázek a stále dokola slučují ,,anticiganismus v strukturální podobě" a problém sociálního bydlení, což je koncepční i ideologický problém celého dokumentu (a zjevně i uvažování aktivistů), zatímco první teze je projevem extrémně levicového pohledu na svět a přesně zapadá do ideologického kontextu přeživšího multikulturalismu, který dovedl Evropskou unii tam, kde je, druhý bod je skutečným a hodně palčivým problémem současného Česka. Sociální síť a institut sociálního bydlení, tak jak je nastaven v ČR, totiž přestal plnit svou funkci a stal se potichoučku předmětem nelegálního a eticky velmi kontroverzního podnikání, v němž jsou sami sociálně vyloučení obyvatelé bráni coby rukojmí v mechanismu vyplácení sociálních příspěvků na bydlení, v němž (záměrně) neexistuje platový strop a anonymní skupina podnikatelů vlastnící po celé republice sociální ubytovny inkasuje každého dvacátého v měsíci od českého státu prostřednictvím sociálních úřadů netržní a nepřiměřeně vysokou masu peněz, přičemž je nanejvýš pravděpodobné, že daná skupina podnikatelů je přímo pro/napojená na politické strany, jelikož bez jejich podpory by daný mechanismus nemohl tak dlouho fungovat (zvlášť když je již nějaký čas vystaven mediálnímu zájmu a tlaku). Tohle ovšem není dokumentární film, nýbrž nepokrytý aktivismus placený z veřejnoprávního rozpočtu. (02.12.2015)

Poměrně pomatený dokument, kde jen občas zafunguje kouzlo nechtěného a člověk se zle zasměje při některých hláškách k řešení situace "nehezky bydlících Romů". Kratochvíl, Čonková - natočte ještě něco takového, rád si to vyhledám, ale ať to má ještě větší šťávu - více hlášek a dám v klidu i dva body. To úvodní pobíhání po baráku s plešatou ochrankou jsem ovšem nepochopil, nedávalo to žádný smysl - příště nic takového! (27.11.2015)

Sociální bydlení je třeba, o tom není pochyb. Ale aktivistické házení špíny na všechny a všechno kolem ho nevyřeší. Zvláště když jedni mají představu, že by se měly přidělovat byty hned a rovnou na náměstí v centru měst a druzí, že je třeba ty lidi nejdřív na samostatné bydlení připravit a že zajištění dostatečného množství bytů bude něco stát, takže plně v duchu přísloví "sto chytrých hlav znamená jednoho velkýho blbce". A kdo že to sociální bydlení na MPSV vlastně dělá pane Ripko? Co třeba bývalá mluvčí vaší platformy, která je dokonce vedoucí oddělení sociálního bydlení, které předpis tvoří.. Hysterie posvěcená ČT. (03.02.2016)

Systém šetřící na znevýhodněných sám sebe ochuzuje o naději, že by z nich mohlo vzejít něco přínosného. Bude-li saturace těchto znevýhodněných zastropována životním minimem, obrazně řečeno jednou postelí a tím nejumělejším žvancem, bude systém v zájmu udržení bezpečnosti jen generovat čistou ztrátu. Nicméně, vlastní bydlení, jehož potřebu předlistopadový režim obsluhoval mnohem plošněji (zatímco kapitalismus ze sta s dostatkem rád dělá deset s nadbytkem), opravdu není žádné lidské právo, žádná samozřejmost, a jestliže je někdo nabyl pohodlněji, neznamená to ještě, že by se všichni měli dělit o tentýž standard s těmi, kdo je takto snadno nabýt nemohou, a občan musí přece rozumět, že nic není zadarmo a že i dnes, kdy se o prostor a stravu nezabíjíme, jsme povinni přizpůsobit svůj životní rozvrh našim možnostem; nelze proti těm, kteří si na své živobytí musejí vydělávat, z čehož jsou jim přímo úměrně výši odvodů vypočítávány možné budoucí, nejisté důchody, argumentovat tím, že jim formálně vzato jejich důchody budou hrazeny z peněz tou dobou již odváděných generací, v níž budou, aniž by kdo dopředu věděl, jak, figurovat i potomci sociálně slabých, takže není prostě žádná spolehlivá kalkulace, podle níž se například společnosti vyplatí, bude-li dnes investovat do těchto potomků násobky toho, co zatím viděla od jejich předka; občan, který tuto konsekvenci nechápe a ohání se dětmi, jako by to byli žetony a my mu za ně automaticky měli být vděční, není dost příčetný na to, aby mu společnost vycházela vstříc. Underwood to řekl přesně, že „nemáme nárok na nic“, protože si stačí prolistovat trochu historických knih a zamyslet se, na co měl člověk asi tak nárok, když neexistovaly sociální mechanismy dneška, ba dokonce když se o každý stupidní metr vedla krvavá řež. Na co máme nárok v případě systému, do něhož se narodíme a na jehož chodu se svým odpovídajícím způsobem podílíme, co tento systém samotný legitimizuje a lze proto nazvat nárokem, je příležitost a samozřejmě spravedlivá odměna, resp. masově přesvědčivý, dlouhodobě udržitelný redistribuční model. Ale ani na ty nemáme nárok nějak fundamentálně již proto, že jsme lidé, nýbrž právě z titulu systému, který se přívlastkuje moderním a demokratickým, takže si při tvorbě vnitřního smluvního kódu měl dát záležet na tom, aby nevyústil v katastrofu, jaké lidstvo pamatuje z dob minulých. (29.11.2015)

Takto má vypadá investigativní dokument. Režisér a kameraman v jedné osobě se prostě nebojí dostat do držky. Nastiňuje téma, odhaluje, pokládá otázky na všechny strany (stejným metrem) a nabízí dokonce i příklad jisté cesty k řešení. Úvodní vhození do kanalizace a českého fenoménu v podobě ubytovny Předvoj, byl skutečně drsný. Mafiánský business nabízí ovšem více tváří a i v těchto prostorách lze žít na úrovni, ovšem draze, ale proč ne, když to platí stát, tedy občané pracující a bydlící. Toto myšlení se, bohužel, nevyhýbá ani těm majitelům, kteří na Vás nekřičí prapodivným přízvukem a se zlatými hodinkami na pravé ruce melou cosi o právu a násilí. I když zmíněná iniciativa vypadá při nejmenším neschopně, samotný dokument celé téma popisuje, dle mého, zcela objektivně (pichlavé otázky se nevyhýbají ani členům iniciativy) a je o tématu plně vypovídající. (27.11.2015)