Blízký daleký východ (S03E04)

V tomto filmu jsem cítil, že bylo řečeno, co řečeno býti mělo. Jako jedno z mála dokumentarizujících děl, které nezkresluje skutečnosti. Což se v pořadech nejmocnější veřejnoprávní televize moc nenosí. Protože neprezentuje věci, tak jak skutečně jsou, ale zcela jednoznačně a rafinovaně přizpůsobuje své zpravodajské relace a pořady vlastnímu přání. (05.04.2016)

Divím se, že tento film vysílala čt, byly tam totiž informace, které se Čt snaží tajit - Západo-ukrajinský fašistický oddíl Azov, napodobující SS. Remunda emočně nepodbízivě ukazuje válku a život v ní, snaží se být politicky neutrální. Lidé ze Západní Ukrajiny jsou majdanisté, což je pro mě děsivé (když si uvědomíme, že Majdan nebyl vyšetřen /proč asi?/, byly vypalovány politické sekretariáty, majdanským převratem byl svržen demokraticky zvolený prezident, na Západní Ukrajině jsou zakázány některé politické strany-holt majdanské demokracie pod fašistou Porošenkem a Jaceňukem ). Ale Remunda chtěl říct něco zásadnějšího, že by se obě strany měly dohodnout a neválčit. Jenže problém je, že východní Ukrajiny vždy tíhla k Rusku a západní Ukrajina k západu, jsem vděčný Remundovi, že to v tomto filmu dostatečně vyjádřil. Čt totiž na rozdíl mezi západní a východní Ukrajinou dala embargo( přitom to při při tzv. oranžové "revoluci" často zdůrazňovala, ale nyní se to nehodí do momentálního černobílého ryze tv vidění ) Další cenná stránka tohoto dokumentu, o které se na čt tak málo mluví, nejde o válku se separatisty, ale o občanskou válku. (09.04.2016)

Filip Remunda ve svém dokumentu ukazuje situaci na Ukrajině tak, jak ji vidí skuteční lidé. Tyto lidi jste neměli za žádných okolností možnost vidět ve zprávách. Nikdo vám je neukázal, nejsou to experti na geopolitiku, ale přesto jsou jejich výpovědi nezpochybnitelně platné. Žádné politické nebo ideologické agitace jedné nebo druhé strany. Ano, padne pár vyhraněných názorů, ale to co se neustále opakuje je válka a mír. Tyto dvě slova dokumentem prostupují stejně jako otázka kterou si sám Remunda klade v závěru dokumentu a to: Proč se tak milí lidé střílí mezi sebou? Odpověď se hledá těžko. Lidé jsou sami zoufalí, protože jsou bezmocní, neví co dělat a proto se situace stále více vyostřuje. Každý se cítí podveden tím nebo tím politikem, oligarchem nebo vládou. Chtěl by svět lepší, ne jen pro sebe ale pro všechny. Obě dvě strany si nemusí nic vyčítat a pak už jen záleží na tom, co je vám bližší. Rusko nebo EU. Západ nebo východ. Ale co když je půlka vaší rodiny z Kyjeva a druhá z Doněcku? Odpověď se hledá těžko. Je to i tím, že na správném postupu se často neshodnou ani členové jedné rodiny. A i když se kvůli tomu pohádají, nakonec se sejdou u jednoho stolu. Ukrajina sice může být rozdělaná, ale lidé jsou pořád stejní a troufám si tvrdit, že i velmi přátelští. Nějak bylo, nějak bude. To je jejich heslo se kterým se snaží vyrovnat s nastalou situací, ze které si neví rady. (03.12.2015)

Stále mám v hlavě několik dní zpět promítané Zajatce a musím říci, že Blízký daleký východ je o třídu výše. Vyprávění má nějaký spád, dokážete se v něm vyznat a tvůrce nám dává i prostor nad tématem trochu přemýšlet. Hlas Filipa Remudy je, přiznávám, trochu unylý ale na druhou stranu to celému dílu přidává určitý nadhled a klid. (03.04.2016)

„Když na tebe někdo vystřelí, tak by se to mělo otočit zpátky na něj. To bych si přála, nic víc nechci. Ať to zabíjí ty, co střílejí.“ Online: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10408111009-cesky-zurnal/214562262600001-blizky-daleky-vychod/ (04.12.2015)