Exekuce (S04E03)

Andrea Culková začíná být fenoménem a její filmy jsou rozhodně něco, co musíte vidět. Takové lidi totiž nepotkáte denně. Nebaští cukr, dostane se do finančních trablů a vede sama se sebou vnitřní monology, u kterých se vám bude chtít plakat. Po zhlédnutí Exekucí jsem došla ale k názoru, že takových lidí je vlastně víc. Jaký tedy je dokument Exekuce? Rozhodně kontroverzí, ale asi ne tím způsobem, jakým byl zamýšlen. Klouže po povrchu, nejde k věci a místo, aby slečna Culková rýpala do exekutorů, snaží se diváka rozplakat příběhy obyčejných lidí, co si půjčili dvě stě tisíc na novou televizi... (28.11.2016)

Obdivuju odvahu paní režisérky jít na trh doslova s vlastní kůžî. Jenže tato odvaha nakonec podrazila nohy celému filmu, který by mohl uspět možná jako studentské cvičení na téma, kterak jsem se dostala do problémů a zase ven. Paní režisérka sice lehce naznačuje, že není jediná, kdo má exekuci, ale valnou většinu filmu se věnuje předvádění smutných pohledů čísło 1 - 4 v závislosti na přítomnosti dětí. Informační hodnota dokumentu je téměř mizivá, jedinými skutečně zajímavými aspekty jsou zkušenosti ze zahraničí. (09.08.2019)

Téma atraktívna. Nevhodná je forma jej uchopenia v časti "rodinný dokument". Klady: poukázanie na pár šok príkladov (neprimerane narastajúci dlh za jazdu na čierno v detstve, vymáhaný po extrémnom navýšení penále až v dospelosti), na rozdiely s Nórskom či Nemeckom, kde sú exekútori štátni. Nórsky aktivista hovorí o fóbii - strachu z otvárania listových zásielok. Pozn. I: Exekútori sú štátom zorganizovaní výpalníci (exekučný poriadok). Nadhodnotení, často organizovaní v prepojeniach, ktorých cieľom je lacno a ľahko získať majetok. Dlžníci sú extra poplatkami a penále za dlh trestaní viackrát. Štát to nejako extra nerieši. Vyhovuje mu daný stav. Rieši medializované prípady, na ktoré zareaguje verejnosť. Presne v duchu sociálneho fašizmu. Čo trápi väčšinu, trápi politika a ponúkne riešenie. Čo trápi jednotlivca, zametie do systému. Poznámka II: Text piesne Exekúcia od Rozporu: "Keď ti príde exekútor - dvere neotvor// Než ti vezmú televízor - daj sa na odpor// Do dverí ti silno trieska - polícia a SBS-ka// Býval si tam dlhé roky - kam povedú ďalšie kroky? Refrén: Exekútor, pozor oficiálna lúpežná akcia - exekúcia// Vytvor dlhé lano z deky - pozväzuj plachty// Spúšťaj z okna všetky veci, čo by ti schmatli// Vyprázdni byt,ešte pred tým, než vylomia dvere// Ostal iba ťažký klavír a ten nech čert bere// Nepusti ho iba tak, vezme ti aj kazeťák// Vleze dnu aj cez balkón, nenájdeš svoj gramofón// Do dverí už pílou režú, všimnú si aj tvoju vežu// Zoberú ti nárok pustiť si punkrock.". (18.11.2020)

Tak jsem se zase jednou zdravě namíchnul u TV. Paní režisérka je sice řemeslně velmi zručnou filmařkou, ale věci, které bych odpustil nějaké gonzo žurnalistice (subjektivnost a neznalost tématu) stěží můžu odpustit něčemu, co se tváří jako věcný a citlivý dokument. Dokument se exekutorů vlastně vůbec netýká, přičemž problém zadluženosti je samozřejmě velmi aktuální, tíživý a komplexní a zasluhuje si řešit v rámci mnoha resortů a nechci zlehčovat osudy řady lidí, kteří se buď vůbec vlastní vinou nebo následkem banální chyby dostaly do zásadních životních trablů. Je však třeba také říkat b), když hovoříme o a). Obrovské procento dlužníků nejsou chudáci, které napálil lichvář, ale nezodpovědní flákači, kteří zvysoka kašlou na své povinnosti, je třeba si také uvědomit, že snad již sprosté slovo "věřitel" nejsou jen banky, ale také obrovská množina matek, kterým nikdo neplatí výživné, lidé, kteří půjčili své poslední úspory hajzlovi, byli podvedeni atp. Co český Katány, který sice vydělával spoustu peněz v turismu, ale přesto si vzal půl TV na splátky (proč?), tyto následně neplatil (proč?, když tolik vydělával) a pak mu nabídli 200.000 úvěr, tak si ho vzal (proč?, co s nima udělal, půlka TV stále 200 hadrů?). Bohužel pro mnoho dlužníků zcela typické otázky bez řádných odpovědí. Stejně tak paní režisérka neudělala až tak zásadní chybu, že si po dobu zřejmě několika let nepřehlásila trvalé bydliště, ale zejména v tom, že donesla nějaký dopis na úřad a dál už celou věc neřešila, ač si vědoma dluhu, ono to nějak vyhnije, že?.... Situace je vážná a je třeba ji řešit. Dogmatické a povrchní dokumenty to ale nezmění, bohužel stejně jako populista Pelikán, který se rozhodl jen jeden extrém nahradit druhým a o existenci koncepčního plánu řešení vážně pochybuji. Jako osobní výpověď zajímavé, jako pokus o aktivistický dokument bohužel špatenka. Zrovna o situaci v SRN a Norsku jsem poměrně obeznámen a ono totiž nejde jen o to, že mají dané instituce, ale také o tom, že morálka a přístup k povinnostem je v obecném měřítku u těchto národů úplně někde jinde než u nás. (29.11.2016)

Podle mě ne příliš povedený dokument, který mě nebavilo sledovat, mj. i kvůli antipatii k osobě režisérky (podle mě klasický případ člověka, který si za svoje finanční problémy může sám). Film mi navíc nepřijde moc informačně přínosný - téma exekucí bylo v minulosti mediálně pokryto opakovaně a velmi důkladně (byl to mj. právě mediální zájem, který inicioval některé legislativní změny na zvýšení ochrany dlužníků a oslabení "exekutorské mafie"), a už mi to ani moc nepřijde jako aktuální téma. Tím je pro mě naopak finanční gramotnost, která je u nás naprosto tragická, podle toho to pak vypadá. Film se to snaží reflektovat, ale dělá to způsobem, který mě bohužel odrazuje. (28.11.2016)