Půjčovna masa

Každý, kdo v životě viděl dvě tři sci-fi, už viděl i Altered Carbon. Obvykle si užívám filmy a seriály, které jsou splněnými vlhkými sny fanoušků sci-fi, třebaže jsou zoufale neoriginální (Ex Machina, Book of Eli, Rogue One,...), ale Altered Carbon bez špetky studu vykrádá jednotlivá témata a míchá je do tak otravně nezáživného a nenápaditého pejsko-kočičkového dortu, že ho už teď zkraje roku můžu prohlásit za průser roku. Zatímco z něj tedy dolary ze štědré produkce srší všemi směry, snaží se v desíti dílech rozjet zbytečně překombinovaný příběh, kde jsou zajímavá témata jen do počtu (příjemně noirový detektivní příběh kolem zabité prostitutky, traumatizovaná dcera uvězněná ve virtuální realitě) a mdlé, stokrát viděné osudové kecy s příměsí komiksových klišé hrají prim spolu s efektní, ale otřesně natočenou akcí. I jinak docela sympatičtí herci jsou zde vedení tak těžkopádně, že děj nemají šanci utáhnout - přitom třeba takový Kinnaman svým partem v House of Cards konkuroval i Spaceymu, zde naopak se sarkastickým nadhledem a vždy kamennou tváří nudí k smrti. Rozhodující třetí hvězda je nakonec jen a pouze za The Kills v poslední epizodě, ale další série, pokud nějaká bude, mě ani trochu nezajímá. (18.02.2018)

Vizuálne Blade Runner do ktorého sa napasovali inšpirácie od rôznych iných sci-fi kúskov typu Repo Men, Náhradníci či Vyměřený čas. Chválim, že do seriálu kde telo = pouzdro zakomponovali necenzúrovanú nahotu. Ten prístup postáv mal byť však ešte s menším ostychom, aby to korešpondovalo so skutočnosťou, že telo nie je intímnosť, ale majetok (pridelený/vybraný). Väčšinu času sa zoznamujete so svetom a jeho rozmanitosťou, pravidlami, spoločenskými vrstvami. Do toho vstupuje hlavne akčnosť (bitky, streľba, mučenie). Najmenšiu časť tvorí detektívna zložka, ktorá to všetko drží pohromade. Vďaka atraktívnosti prostredia, pestrosti príbehu (občasné časové skoky, výmeny tiel,...) som si sledovanie užil. Do 5* však dosť chýba. Žiadnu postavu (či už herecky, alebo scenárovo) som si neobľúbil. Plná nahota je fajn osvieženie do TV sveta, kde sa š*ká a spí v podprsenkách. Ale herečky bohužiaľ krásou práve nehýria. Boli proste schopné odohrať čo mali a zároveň pritom ochotné všetko vytrčiť. Zápletka je zaujímavá a dobre premyslená, ale na prdel nikoho neposadí a akčné scény rozhodne nie sú áčkovej kvality. Napriek výtkam 4* sci-fi mix, ktorý dokáže dobre klamať telom. (16.12.2019)

1. série: Netflix je mi sympatický v jedné věci. Zkouší to. Míchá žánry a nebojí se šlápnout do neznáma. AC mě bavil. V tom, že přivedl k životu nový svět. Sice trošku sterilní, ale uvěřitelný. Dokázal postavy vyvíjet různými směry. Chvíli jste někoho nemuseli, aby jste se za dva díly o něj báli. Přitom přerody často byli poměrně v kvapíku, ale ne křečovitě. Hlavní zápletka sice není kdo ví jaká, přesto mě rozuzlení zajímalo. Navíc se postupně nabalil a přidával další aspekt, který ke konci poměrně neotřele vygraduje. Závěr není taková jízda jak jsem očekával, ale pro mě má své kouzlo a kvalitu. Jo a Ortegová je kost. Díky dobrým postavám, fajn konci a odvaze jít do něčeho takového dávám první sérii a tím i seriálu jako takovému 90 procent a jdu na druhou řadu. ----- 2. série Tak tomu říkám sešup, nadějně rozjetého projektu. Kde začít? Tak třeba světem. Vše je minimálně o level niž. Kde je ten svět, který jsem viděl v první sérii? Teď se díváte na odporné kulisy a špinavé ulice. Další věc je naprosto nepovedený casting. Do příchodu původního Takeshiho mě nezajímala a nebavila ani jedna z postav. Sympatickou Ortegovou nahradila nesympatická lovkyně odměn. Poe se polovinu času lituje a zamilovává se do dalšího stroje. A Mackie jako hlavní postava? Šílený provar. Stejný xicht od první do poslední minuty. Děj je místy fajn, ale předfinále mě vše co nabídla první série pokazilo. Poslední díl zachránil třetí hvězdu. Alespoň ten si určitým způsobem zasloužil nějaké měřítko. 60 procent. (02.03.2020)

Veľmi dobrý seriál na ktorý som sa tešil, ale je pravda že v druhej sérií to riadne upadá a to aj čo sa týka finančnej stránky. Ja som sa tešil na seriál z budúcnosti, na všetky tie nové veci a vychytávky ako mestá, autá, oblečenia, proste niečo na spôsob chystanej videohry Cyberpunk 2077, ktorú už mám predobjednanú a neviem sa jej dočkať. Pretože ja milujem všetko v súvislosti s modernou budúcnosťou a robotikou. Škoda že sa takej nedožijem aj v reálnom živote. Niečo také očakávam až po roku 2150. Ale späť k seriálu. V 2.sérií mi veľmi chýbal Joel Kinnaman. A tiež úžasná a krásna Will Yun Lee. Príbeh je kvalitný, ale ja som proste čakal niečo iné. Neuspokojilo ma to tak, ale to je len moja chyba, nemal som čakať niečo iné. Trochu ma mrzela absencia hudby z budúcnosti. Niečo na spôsob Synthwave, Retrowave alebo Spacewave. Presne taký štýl hudby počúvam najviac. (09.04.2020)

1. série - 65% - Snažím se mít rád hlavního hrdinu, respektovat Purefoye v syrové rovině, nebo vnímat Vernona jako vtipného parťáka a ne jako protivně tvrdohlavou a jednorozměrnou výplň. A jde mi to až někdy do osmého dílu, který reprezentuje vše, co mi na seriálu vadí, a kdy to s vyšetřováním, pointováním nebo vzpomínám pomyslně vzdávám a užívám si jen a pouze stoprocentní vizuál (včetně jednoznačné královny Marthy Higaredy), snad nejpropracovanější obrazovou stránku, co jsem kdy v žánru viděl. O to víc lomím rukama pro stokrát viděné zvraty a v první řadě pro nesnesitelnou pózu otevřenosti všemu "zakázanému". Krev, nahota, sex, násilí, mučení, křik - a až na výjimky všechno v tak evidentně prvním plánu, že mi pak nezbyl prostor k tomu, abych tvůrcům ony finálové emoce, byť dost statečně ždímané, uvěřil na déle než pár sekund. Přirozenost se zapomněla někde ve flashbacích. Potenciálu byla hromada, ale výsledná chuť hořkne přílišnou rychlostí. 2. série - 30% - Jestli pokračování něco dokázalo dotáhnout do konce, tak pozvednout vzpomínky na první dobrodružství. Z něj si totiž nová sezóna bere to, o čem se mluvilo nejvíc a všechno násobí dvěma. Dostávám proto neopodstatněné množství mučících scén, zápletku se pokouší vysvětlovat zmatený Poe a v akci se dává důraz jak jinak než na krev. Bohužel nic z toho není to, co mě k začátkům Carbonu připoutalo. To, co jsem rád měl, teď buď chybí (Martha Higareda), vyvíjí se směrem, který mi nic neříká (sám Takeshi je jen doprovodnou figurkou nezajímavé a nevěrohodné love story) a nebo je téměř vysmíváno (výstavba celého světa stojí na klišovitých vedlejších charakterech a prapodivných dějových skocích). Důvod, proč jdu s hodnocením tak nízko, je ale vizuální stránka. Že se seriál, u kterého divák žasl nad každým druhým záběrem, dobrovolně zavírá do tmavých hal, skladišť a jeskyní, je bezmála tragédie. V kombinaci s absolutním nevyužitím tradičně neodolatelné chameleonky Simone Missick a sympaťáka Mackieho můžu jen kroutit hlavou nad tím, co přesně hlavní tvůrkyně čekala, že jí hladové publikum po dvou letech řekne na tohle. (27.03.2018)