Půjčovna masa

Zcela barbarsky se přiznám, že s knižní předlohou jsem se potkal tak maximálně na polici v knihkupectví. Nemůžu tak srovnat její kvalitu a její adaptace po příběhový stránce. Nicméně musím zcela narovinu říct, že žádnej Westworld to není - příběhová linka je prostá, jednoduchá, vůbec ne zamotaná, jak z některých komentářů zní. Má ale zajímavý psychologický a filozofický přesahy a kombinuje v sobě klasickou brakovost cyberpunku s postmodernou. Režijně je to místama slabší, celkově ale dobře udělaný. Vizuál nemá kromě pár laciných momentů chybek, odkazuje na krásný začátky sci-fi jak v beletrii, tak ve filmu. Čerpá ze špinavýho podhoubí Blade Runneru, kvete v nekompromisně prosvětlený vejšky moderny - jakej to kontrast, když člověk zhruba ve třetině seriálu dojde k závěru, že ta pravá špína je opravdu tam nahoře v prosvětlenejch životech nesmrtelných, zatímco krása života je tam dole, ve špinavých koutech, kde se za pár kreditů svlíkají děvky, chlastá se lacinej alkohol a všude stříká krev. Z vyprávěčskýho hlediska mně osobně přijde, že celá ta Takova minulost měla zůstat bez výjimky nevysvětlena, protože tajemno je pro diváka mnohem přitažlivější než vysvětlování. Kolem a kolem je ale Altered Carbon nádhernej seriál, nekompromisní, krvavej, plnej cigaretovýho dýmu a nekorektních slov, vyžilejch flunder, manipulativních sviní a prvoplánový nahoty. Herecky v podání přinejmenším Kinnamana skvělý, v podání Higaredy aspoň neskutečně sexy. (02.03.2018)

Vysoká očekávání nebyla naplněna! Nebo jo? Jako tradičně upoutávky trochu klamou, takže ve výsledku divák nedostává epickou technicky dokonalou sci-fi, ale až překvapivě komorní a temnej příběh o hledání ztraceného lidství (Nesmrtelnost zjevně dělá z lidí idioty). Nuže ačkoliv se epických výjevů člověk dočká hned několikrát, není to vůbec o nich – a to je dobře! Hlavní housle hraje právě story, u který ale nesmíte přemýšlet příliš nahlas, protože důležitější než děj sám, je jeho vyznění (kam až necháme technologie zajít a jaký dopad to může mít na lidstvo?). Příběh je podpořen skvělým vizuálem, velkou dávkou brutality, slušným soundtrackem a výbornými efekty. Naopak selhává v bojových scénách na nože a pěsti, ve kterých nefunguje choreografie ani střih. Altered Carbon je ale každopádně poctivá seriálová řež, kterou můžete srovnávat se vším od Blade Runnura, Total Recallu přes Demolition Mana až po Ghost in the Shell, ale nikdy vám z toho nevyleze laciná kopie. Pro mě osobně hraje v prospěch i - v určitých momentech -podobnost s Bioshockem, u kterýho tajně doufám, že Netflix konečně najme Verbiskiho a nechá ho natočit seriál, na kterej nikdy nezapomenu! DODATEK: První dvě epizody jsem si dal znova a funguje to všechno mnohem líp, takže druhý zhlídnutí je povinností! (02.02.2018)

1. série - 65% - Snažím se mít rád hlavního hrdinu, respektovat Purefoye v syrové rovině, nebo vnímat Vernona jako vtipného parťáka a ne jako protivně tvrdohlavou a jednorozměrnou výplň. A jde mi to až někdy do osmého dílu, který reprezentuje vše, co mi na seriálu vadí, a kdy to s vyšetřováním, pointováním nebo vzpomínám pomyslně vzdávám a užívám si jen a pouze stoprocentní vizuál (včetně jednoznačné královny Marthy Higaredy), snad nejpropracovanější obrazovou stránku, co jsem kdy v žánru viděl. O to víc lomím rukama pro stokrát viděné zvraty a v první řadě pro nesnesitelnou pózu otevřenosti všemu "zakázanému". Krev, nahota, sex, násilí, mučení, křik - a až na výjimky všechno v tak evidentně prvním plánu, že mi pak nezbyl prostor k tomu, abych tvůrcům ony finálové emoce, byť dost statečně ždímané, uvěřil na déle než pár sekund. Přirozenost se zapomněla někde ve flashbacích. Potenciálu byla hromada, ale výsledná chuť hořkne přílišnou rychlostí. 2. série - 30% - Jestli pokračování něco dokázalo dotáhnout do konce, tak pozvednout vzpomínky na první dobrodružství. Z něj si totiž nová sezóna bere to, o čem se mluvilo nejvíc a všechno násobí dvěma. Dostávám proto neopodstatněné množství mučících scén, zápletku se pokouší vysvětlovat zmatený Poe a v akci se dává důraz jak jinak než na krev. Bohužel nic z toho není to, co mě k začátkům Carbonu připoutalo. To, co jsem rád měl, teď buď chybí (Martha Higareda), vyvíjí se směrem, který mi nic neříká (sám Takeshi je jen doprovodnou figurkou nezajímavé a nevěrohodné love story) a nebo je téměř vysmíváno (výstavba celého světa stojí na klišovitých vedlejších charakterech a prapodivných dějových skocích). Důvod, proč jdu s hodnocením tak nízko, je ale vizuální stránka. Že se seriál, u kterého divák žasl nad každým druhým záběrem, dobrovolně zavírá do tmavých hal, skladišť a jeskyní, je bezmála tragédie. V kombinaci s absolutním nevyužitím tradičně neodolatelné chameleonky Simone Missick a sympaťáka Mackieho můžu jen kroutit hlavou nad tím, co přesně hlavní tvůrkyně čekala, že jí hladové publikum po dvou letech řekne na tohle. (27.03.2018)

Seriálový Deus Ex aneb vykrádačka, která si půjčuje u těch nejslovutnějších kolegů (nejen) kyberpunkového žánru; stylizací počínaje a klišé, dějem či tématy konče. Výprava vynikající, akce samoúčelně násilná. Což by tolik nevadilo, kdyby šlo aspoň o akci přehlednou. To však vždy není ten případ. Každopádně i přes pozvolnější rozjezd to zmíněný mišmaš vypůjčeného kombinuje více než zdatně a to především díky druhé polovině, která po všem tom kyberpunkovém pozlátku a násilí sympaticky staví na funkčních emocích a osudovosti. Má to tedy sice nepřehlédnutelné bugy (a potenciál zatím rozhodně není naplno využit), ale zdrojový kód je napsán sakra dobře. Což u žánrovky potěší vždy; speciálně pak když to platí o zástupci jinak spíše opomíjeného žánru. | S1: 4/5 | (06.02.2018)