Réžia:
Lenny AbrahamsonKamera:
James MatherHudba:
Stephen RennicksHrajú:
Michael Fassbender, Maggie Gyllenhaal, Domhnall Gleeson, Tess Harper, Scoot McNairy, Hayley Derryberry, Matthew Page, Travis Hammer, François Civil (viac)Obsahy(1)
Uznávaný irský režisér Lenny Abrahamson navazuje na své oceněné snímky originální komedií o rádoby muzikantovi Jonovi (Domhnall Gleeson), který zjistí, že si ukousl větší sousto, než na jaké stačí, když se přidá k avantgardní popové kapele vedené tajemným a záhadným Frankem (Michael Fassbender), hudebním géniem, který se schovává za obří umělou hlavu, a jeho děsivou kolegyní Clarou (Maggie Gyllenhaal). (AČFK)
(viac)Videá (3)
Recenzie (231)
Výborná ukázka hereckého mistrovství Michaela Fassbendera, který na sebe klidně vezme masku, takže jeho obličej většinu filmu není vidět. Proč by neměl vzít takovou výzvu? Je mi tím sympatický, což je spojeno i s tím, že tenhle životopisný snímek je výborně absurdní, až je silně depresivní. Skvělé herecké výkony. ()
Frank je na můj vkus až moc podivný film. A jak každý asi ví, podivný a podivný může pokaždé znamenat něco jiného. Podivnost Franka však pro mě byla povětšinou i ekvivalentem nudy a nezájmu. Postavy mi byly nesympatické a téměř mě nezajímaly, stejně tak jako důvod, který donutil Fassbendera nosit na hlavě obří papírovou hlavu. 5/10 ()
Celé je to o hledání kreativity a sebe sama, moci sociálních sítí a o tom, že jinakost není primárně pro masy, ale pro úzkou skupinu lidí, která ji dokáže ocenit a pochopit. To poslední téma mě oslovilo nejvíc, protože už se mi nejednou potvrdilo - především u režiséra Jamese Benninga, jehož filmy podle mě pochopí skutečně málokdo. Tak jako tak Frank nevypráví o ničem, co už jsme neviděli jinde. Jiný film z něj ale dělá jeho zpracování - od psychedelických písniček s nesmyslnými texty po dost divné postavy. Jenže právě v tom je všechno kouzlo tohohle filmu a na mě to docela zapůsobilo - postavy mě zaujaly všechny (jen škoda, že dvěma členům kapely se to vůbec nevěnuje), natočené je to slušně, mix komedie a dramatu je tu povedený a téměř přesně takový, jak bych si ho představoval (tady by se mohli čeští režiséři učit...), má to chytře napsaný scénář a zajímavý příběh, který mě ani na minutu nenudil. Ve finále je tenhle film i celkem silný a optimistický, což mě taky překvapilo. Na plný počet to nevidím, ale na 4* určitě. Je to divný film s divnými postavami - a to já rád. A navíc když má v sobě nejednu chytrou myšlenku... 4* ()
[SFF 2014, Sydney] Vtipné to v niektorých momentoch určite je (hlavne scény s Maggie Gyllenhaal), ale domnievam sa, že vyššie ambície - o ktoré sa tu Abrahamson očividne snažil - naplnené neboli. O komplexnejšom podchytení témy mainstream vs alternatíva možno tiež len pochybovať, kedže sa nám tu jednotlivé výstupy scvrkávajú do úsečných (a kategorických) povzdychov typu "zlý mainstream - hudba pre popularitu" a "dobrá alternatíva - hudba od srdca". Vždy som bol radšej za to druhé, ale toto mechanické stavanie do kontrastu dvoch odlišných sfér, mi príde krátkozraké a tým pádom veľmi rýchlo zabudnuteľné. Ako osobná dráma o Frankovi by to na mňa asi zapôsobilo viac, lenže v tomto smere sa niečo významné začalo črtať až na samom konci a než som sa stačil nadýchnuť, bol koniec…a ešte k tomu - vzhľadom na predošlé dianie - až moc dojemný. Chápem, že tento element pre režiséra primárnym nebol a skôr sa sústredil na ono vytýčenie hraníc v rámci diametrálne rozdielneho zmýšľania a tragikomické zdôraznenie následkov vzájomného nesúladu, ale pokiaľ by som mal definovať "nadmernú spokojnosť" na filmovom pôdoryse hudobnej revolty, resp. niečoho kde sa oslavuje kreativita, už vyššie spomínaná hudba od srdca či iný pohľad na vec, tak dávam prednosť napríklad škandinávskému polostrovu a to konkrétne podarenému žánrovému cross-overu "Sound of Noise". Jedná sa síce o dva nezlúčiteľné koncepty, no podstata je pre najmenšom obdobná a spracovanie dua Ola Simonsson/Johannes Stjärne Nilsson mi sedí proste viac. ()
Ach, až mi smutno zostalo... Svojim prvotným charakterom mi to dosť pripomenulo film o presadzovaní moderného "umenia" (Untitled), avšak už počas filmu sa to uberalo skôr smerom k tragikomédii vyvolávajúcej bezhraničnú empatiu a súcit s celou kapelou, no najmä s Frankom. Podľa mňa je to naozaj silný film, ktorý sa možno na prvý pohľad zdá byť len satirickou komédiou (podobne ako Gibsonov The Beaver), ale vo svojej podstate to bolo oveľa hlbšie a precítenejšie, čo postupne gradovalo až do úplného konca. Rozhodne stojí za pozretie, a bez akýchkoľvek posmešných predsudkov, ktoré sa možno mnohým počas sledovania budú núkať. A mne sa náhodou Soronprfbs páčili, hlavne svojou nevšednosťou. ()
Galéria (87)
Fotka © Magnolia Pictures
Zaujímavosti (6)
- Michaelovi Fassbenderovi (Frank) hlava z vystuženého papiera podľa režiséra vôbec nevadila, dokonca sa mu v nej údajne hralo veľmi dobre. (Zdroj: ASFK)
- Jon Ronson, který napsal scénář k filmu, byl součástí kapely Sidebottom. Děj začal psát jako adaptaci deníku této kapely. Později se rozhodl pro fiktivní příběh, který na kapelu kolem Chrise Sieveye odkazuje především papírovou hlavou hlavní hrdiny. (geklon)
- Premiéru si film odbyl 17. ledna 2014 v Utahu na festivalu Sundance. (geklon)
Reklama