To Kapitola 2

Ve vyprávění dramatického příběhu a vykreslení postav méně soudržné než jednička, více béčkově vařící z vody (hledání osobních artefaktů je nejslabší čtvrtina filmu). Na druhou stranu událostmi zahustěnější, s více příšerami, i když nesmyslně zakomponovanými či odněkud vykradenými (pavoučí hlava aspoň konečně dostala více prostoru). Místama mě to bavilo, místama nudilo, a v globálu je mi to tak nějak jedno, že na trojku už nepůjdu. (13.09.2019)

It: Chapter Two měla být letošní hororová jistota alespoň za 4 hvězdy. Ale tvůrci řekli rozhodné NE! Tyvole, došlo vůbec někomu, co byly silné stránky jedničky, díky nimž byla tak dobře přijatá? Evidentně nikoli. Tak já to tvůrcům řeknu. Čisté herectví Billa Skarsgårda coby klauna Pennywise. No, ve dvojce je "It" ve své neupravené klaunské podobě zhruba třicet sekund čistého času (ve tříhodinovém filmu!!!). To není moc času na to, aby mohl Bill něco předvést. Všechny ostatní výstupy Toho jsou zmršeny debilním a až překvapivě nepovedeným digibordelem, v němž se na nějaké herectví nehraje. Digibordel není strašidelný!!! Zadruhé chemie mezi postavami. Ta fungovala u dětských představitelů na jedničku. Taková ta amblinovská atmosféra letního dětského dobrodružství, kdy chce být divák členem party, ačkoli by se musel potýkat s nemilými věcmi. Ve dvojce? Chemie nula. Božský cast absolutně nevyužitý - Bill, Eddie a Beverly na facku, trochu se drží jen Richie, ale ten sem spadl z jiného filmu (komediálního, nutno podotknout), zbytek je do počtu. A za třetí dobře prokreslené vztahy mezi postavami. To ve druhé kapitole neexistuje vůbec. Hrdinové se mezi sebou nebaví jako lidi, jen sypou "hlášky" a jednoduché krátké větičky, protože mezi vším tím trikovým cirkusem není na nic čas (paradoxně! ve tříhodinovém filmu!!!). Ten film totiž nemá žádné nosné téma, jež by se v promluvách hrdinů řešilo. Vše se jen ubíjejícím tempem nudně a lineárně sune k povinnému finále v podzemí. Ta tříhodinová stopáž je vážně neobhajitelná. Zvlášť prostřední hodina je svou monotónností a repetetivností k nepřežití. Když mi došlo, že si budeme muset minimálně pětkrát (na černocha se nedostalo) vytrpět povinné kolečko "postava jde na nějaké místo v Derry - vzpomene si na příhodu z dětsví, co se tam odehrála - ve flashabacku na ní bafne It - návrat do současnosti, kde na postavu opět bafne It", měl jsem sto chutí se zvednout a odejít do přilehlého MacDonalda na véču. Protože bych určitě o nic nepřišel. A nejhorší je, že bych fakt o nic nepřišel, stalo se to přesně tak, jak píšu :D. Nicméně, čert to vem, kdyby to byl alespoň funkční horor. Jenže v tomhle ohledu zas film dojel na potřebu mít z It blockbuster, takže takřka každá potenciálně strašidelná scéna je zabitá nějakým trapným humorem. Zkrátka zklamání roku. Díky bohu za rozdělení Kingovy knihy na dva filmy, tak jsem dostali alespoň jeden solidní kousek. A o tomhle můžeme předstírat, že neexistuje. (04.09.2019)

Pro zachování přehlednosti a rytmiky následujícího textu uvádím v úvodu stručný výklad pojmů: „to To“ – tištěný grafomanský výtok Štefana Krále; „tamto To“ – vizualizace z roku 1990; „toto To“ – vizualizace z let 2017 a 2019; „napiču“ – formální, institucializovaný terminus technicus z filmové teorie, definující v adjektivním či adverbiálním úzu audiovizuální elaborát fádního, unylého, bradyfrazálně artového, stupidního či exekučně insitního charakteru; „popiči“ - formální, institucializovaný terminus technicus z filmové teorie, definující v adjektivním či adverbiálním úzu audiovizuální elaborát rekreačního, frapantního, disportně kreativního, inventivního či exekučně brilantního charakteru; „nevkusný buzerant“ - formální, institucializovaný terminus technicus z filmové teorie, personalizující, vesměs z důvodu hystericky nestandardní sexuální orientace, mentální retardace, falického tvaru hlavy, patologického egocentrismu, intolerantně maligní pičidity či kombinace vícero uvedených fucktorů, ostrakizovaného jedince, virtuálně kompenzujícího si své mindráky a sexuální frustrace proklamací sebe sama za žánrovou či globální filmovou kapacitu, přičemž však tento zpravidla pouze pokrytecky imituje jiné nevkusné buzeranty, determinované přísnou hierarchií Klubíku škaredých paniců jako názorové autority. *** To To, jakožto brutálně ovatěnou a místy až sáhonudnou vykrádačku Nočních můr, je už samo o sobě velmi těžké zábavně zfilmovat, natož aby to divákovy hemoroidy useděly. Tamtomu Tomu se to však vcelku povedlo a bylo dost popiči, zejména proto, že šlo na dřeň, vykuchalo prudivé grafomanské vedlejší linky a skvěle trefilo atmosféru. Stopáž téměř jedenácti set stran se zastavila na jakž takž bezbolestných 180ti minutách a záživná byla dokonce i první polovina s iritujícími pydlookými fuckany. To Mušety se rozhodl být encyklopedický a přibzučel si to s pětihodinovým tímto Tím, přičemž první kapitola tohoto Toho byla sice hezky natočená, ovšem úmorná, nudná a vůbec celkově tak nějak napiču, až jsem se upřímně bál, že druhé toto To s predickovanými skoro třemi hodinami bude skutečný zlatožilní horor. Projekce jsem se však dožil, protože mi vlilo odvahu a naději do žil to, že nevkusní buzeranti, kteří vychválili otravné první toto To, jakož i nejpřeceňovanější seriálový opruz všech dob - Cizí věci, jako jeden nevkusný buzerant sestřelili jak tamto To, tak dvojku tohoto Toho. Nehledě na další podstatný argument pro, a sice, že sestra jednoho nejmenovaného uživatele údajně prohlásila, že kdyby ji u tohoto Toho brácha zase neprstil, což by patrně bylo v kině kapku žinantní, tak by po hodině spala! No, neprohloupil jsem a zjistil, že dvojka tohoto Toho je sice předlouhý, avšak překvapivě vcelku důstojný, učesaný, krásně udělaný a přímočarý spektákl se svižným tahem na kanalizaci v Derry, v pohodě dýchající na záda tamtomu Tomu, ve kterém dříve chuťově nevýrazný Penyvajs roztomile přisolil a přimastil, vyobludil se do moc milých, četných a brutálních hnusoinkarnací a bez problému ze mě vyšášoval minimálně hnusnou čtyřku. (01.12.2019)

Nebyl bych tak příkrý v hodnocení, jako ostatní. Dospělé postavy byly relativně zajímavé, strach celkem silný, ovšem v určitém smyslu jsme téměř vše ze dvojky viděli v jedničce a mnohem lépe. Závěrečná konfrontace se zlem mi přišla odfláknutá a jednoduchá. Aspoň, že ty skoro tři hodiny rychle utekly. (23.09.2019)

Zatímco jednička mi přišla jako kombinace Stranger Things a "best of z Nočních můr v Elm Street", dvojka se potýká s narativem "stihnu prostě všechno a všechny", takže se neustále někam skáče a jeden má dojem, že jde o nějaký seriál z produkce J.J. Abramse. Ale v rámci tempa to navzdory vražedné délce vlastně celkem slušně šlape. Výrazně se naráží na limity formátu, kdy film nenechává (na rozdíl od knih) prostor pro představivost, takže úplně nedává smysl, proč Pennywise věčně vyčkává, místo aby hrdiny rovnou kosil (ale tenhle problém měla i jednička). Nemluvě o castingu dospělých, který vyšel tak napůl. Nejvíc mi ale osobně vadí velká sázka na okaté digitální triky, kdy dobrou polovinu scén šlo zvládnout bez nich. Jako dítě osmdesátek mě to jen ruší, nezachrání to ani odkazy na klasiky žánru (od Osvícení po Věc) a finále je pro mě nesympatickým odrazem doby, v níž se "pořádný konec" bez digibordelu neobjede. Ale na adaptaci Kinga pořád ok. (12.09.2019)