Motýľ na pleci

Tenhle velice znepokojivý film se může v první řadě pýšit brilantně strhující atmosférou, vytvořenou bez větší akce v rovině ryze komorní. Napětí tady výborně funguje od začátku do konce, s každou další scénou se zvyšuje nejistota a ta "kafkovská" bezvýchodiskovost z tajemných prostorů, úzkych chodeb a nočních scén jen přetéká. Divák objevuje dechberoucí zákoutí složité a nebezpečné špirály zločinů a manipulace společně s hlavní postavou, nic netušící vnímá před sebou tíživě bludný kruh, z něhož není úniku. Za odměnu pak dostane pořádně sklíčující závěr, ve kterém se navíc úplně nedočká ani některých dlouho očekáváných vysvětleních. Přiznám se, ten surrealistický kabátek ke konci jsem příliš nepobral a moc mi ani nesedl, i když lze ho vnímat jako osobité umělecké spestření v rámci obdobných konspiračních thrillerů 70. let. Osobně pro mne je Motýl na rameni jeden z nejméně oblíbených filmů s Linem Venturou, ba musím na sebe prásknout taky, že můj oblíbený mistr mne zde s tím svým monotónně ledovým výrazem výjimečně spíše nudil, než bavil a narozdíl od jiných filmů působil na mne absolutně bez charismatu. Proti Venturovu výkonu ve výsledku určitě nelze nic vytýkat, ten chlad k jeho postavě určitě sedí... možná bych v takhle specifickém filmu uvítal v hlavní roli méně okoukanou tvář, těžko říct. Každopádně určitě nezapomenutelný filmový zážitek, který ve mne ještě dlouho doznívá. // Poprvé viděno v únoru 2019 v rámci Challenge Tour "52 let filmu za 52 týdnů" ... podruhé dnes a do třetice bych se znovu takhle dobrovolně už rozhodně nechtěl deprimovat. ;o) 75% (24.06.2020)

Netušim, jestli je chyba u mě, nebo ve filmu, ale já jsem vůbec nepochopil, o co tam šlo. Hned na začátku se to nějak podivně zamotá a já se v tom úplně ztratil. Doufal jsem, že se to nějak postupně začne vysvětlovat, ale ono se to akorát zamotávalo čim dál, tim víc. Na konci jsem akorát nechápavě kroutil hlavou. Jako nedá se tomu upřít celkem slušná atmosféra a Lino Ventura v hlavní roli taky určitě nezklamal, ale tento film mě prostě nějak minul. (10.12.2017)

Lino Venturovi sedí na rameni motýl poznání a čím více k němu přibližuje ruku, aby se ho dotknul, tím je pravděpodobnější, že uletí a nikdy už jej nespatří.. Rodák z Parmy jako muž, který věděl příliš málo, je ve své úspornosti přesvědčivý i v pruhovaném pyžamu a Derayovi se daří i pomocí noirových postupů stavět místy surreální labyrint paranoie. Poslední scénu si však mohl odpustit, zas tak vzácný ten motýl nebyl.. Mimochodem, nelze si nevzpomenout na Polanskeho, jak nechal o deset let později Harrisona Forda „franticovat“ po Paříži. Nutno mu přičíst k dobru, že byl divácky vstřícnější a lépe si pohrál s absurditou situace.. (05.11.2018)

Tohle je spíš film, který líp rozlouskne mj syn Honzík, který dokázal najít paralely i v Lynchových filmech a logicky je dát dohromady. Podle mne je film o tom, jestli se máme při setkání s nějakou záhadou zajímat, oč jde nebo šlo, nebo dát na rady a raději se do věcí, kterým nerozumíme, nemontovat? Jsou místa, lidi, věci, které potkáváme, jen náhodní lidé, nebo se k nim nějak může vztahovat náš osud? Film drží v napětí od prvních okamžiků, a i když se polopatického vysvětlení nedočkáme, náznaky během celého děje zde jsou. A určité nejasnosti. Každopádně výborný surrealistický film s prvky detektivky a hlavně výbornou filmařinou, který má i super atmosféru. Hodně děje probíhá totiž na rušných místech města a z Barcelony uvidíme snad jen jednu turistickou památku, jinak všechny ty obyčejné budovy. A do toho hraje saxík... (03.05.2005)

Určitě nečekejte, že se zde budete brodit krví. Ale je tu opět Lino Ventura, který každou roli perfektně zvládnul. Popravdě řečeno, že bych napětím nedýchal, tak to se nedá říct, protože dle mého soudu má deprimující děj trochu rozvláčnější tempo. Na druhou stranu je třeba říci a připomeňme fakt, že ani tento film nezůstává nic dlužen skvělé tradici francouzského kriminálního žánru z období šedesátých až osmdesátých let. (02.06.2013)