Svedok

Aj psychologická dráma môže fungovať v mantineloch krimi trileru. Alebo naopak. Jedna zafajčená miestnosť, vonku silný dážď a postupné odkrývanie rodinných tajomstiev a niekoľkých ohavných zločinov. Dvojitý záver, z ktorých si neviete vybrať, ktorý je väčším šokom pre účinkujúcich a divákov v tejto hre, kde vážne nejde o zájazd na dovolenku. Po filme budete viac premýšlať o zpackanom manželstve hlavného podozrivého, respektíve svedka, ako nad motiváciou vrážd. Keď si dobre spomínam na americký remake, tak som po zhliadnití Svedka s ním dnes viac uzrozumený. Jeden z mála, ktorý mal zmysel. Svedok je síce príťažlivá atmosférická záležitosť, ale referuje hnusných veciach. Film pre odrastenejších divákov. Podobná záležitosť, i keď s absolútne odlišným vyústením: Púha formalita. 90%. (13.01.2014)

Výborná ukázka francouzských schopností v oblasti žánru kriminálního thrilleru. Lino Ventura je tu skvělý jako detektiv, u kterého si nejste jistí, jestli je geniální, anebo jestli prostě jenom šlápl vedle. Výslech - jeden jediný - má výborný vývoj a v podstatě ani na chvíli nezůstanete v klidu, protože netušíte, kam se vyvine. (25.08.2017)

Myšlenkově částečně postmoderní, částečně strukturalistická výpověď o jen těžko polapitelné pravdě, k níž se člověk nemusí vždy dopracovat kauzálními postupy. Z právního hlediska znamenitý, cynicky opravdový příspěvek k problematice koherentního řetězce nepřímých důkazů jakožto prostředku k usvědčení pachatele. Celkově pak atmosférický, nesmírně propracovaný komorní minimalistický film překypující skvělými hereckými výkony, depatetizovanými dialogy a promyšlenou mizanscénou. (12.05.2009)

Víc než jen trochu deprimující zážitek, jehož neprůstřelnou atmosféru kromě opravdového, neokázalého herectví všech zúčastněných určuje všudypřítomný déšť a cigaretový dým. Příběh ubíhá zdánlivě pomalu, v přesně odměřovaném, rozvážném tempu, vytrvalý a neúprosný jako osud - pod nezúčastněnou vnější maskou se však jeho životní pochody zrychlují až na hranici snesitelnosti ... a závěr je něco jako přesně mířená rána na solar. (27.07.2015)

„Nevíte, co je to klepat na dveře, které se neotevírají...“ Tady musím v první řadě vyjádřit poklonu hereckému umění Michela Serraulta. Pokaždé mě zde fascinuje Serraultovo ztvárnění postavy notáře Martinauda, který si nemá problém s ironií ostře utahovat z vyšetřovatelů ve vypjaté chvíli, ale když si definitivně uvědomuje změnu role ze svědka na nevyvrátitelného podezřelého a je vystaven postupně dvounásobnému ponížení, propadá se psychicky stále více až na úplné dno. Dále musím smeknout před Romy Schneiderovou, která ač na poměrně malém prostoru, dokázala do tohoto tísnivého komorního thrilleru vnést tolik silného půvabu, až hypnotické přítažlivosti. Lino Ventura, ač ho chovám ve stejně vysoké oblibě, má zde trochu smůlu, neboť se ocitl coby (pokud jde o věk a formu) již lehce stárnoucí herecký veterán ve velmi silné sestavě, v níž nezaostává ani Guy Marchand jako druhý vyšetřující inspektor, a Ventura podává ze zúčastněných dle mého názoru tak nejméně zajímavý, spíše až rutinný výkon, ale stále značně kvalitní. Tento nezapomenutelný psychologický souboj z jedné policejní místnosti, s několika krátkými flashbacky, hodně staví právě na velké symbioze hereckých protagonistů, skvostních dialogů a režie. Málokdy se stane, že se v jedném filmu sejde tolik výjimečných deviz po všech stránkách. A pak staví hodně také na silném příběhu, kde mě každým zhlédnutím stále víc než ústřední linka dokazování viny či neviny zasahuje hlavně ta druhá, mnohem intimnější linka jedné nešťastné manželské historie. Viděl jsem Svědka snad už popáté, a znovu a znovu ve mě vyvolává dlouho přetrvávějící silné dojmy, znovu a znovu prožívám u toho napětí, tíseň a zážitek, téměř jakoby to bylo poprvé. Tomu říkám majstrštyk! 100% (08.05.2021)