I když se Jean Herman v různých profesích – především jako scenárista a režisér – podílel na řadě mezinárodně úspěšných filmů, v rodné Francii je dnes vnímán hlavně jako uznávaný spisovatel. Pocházel z města Pagny-sur-Moselle poblíž německých hranic, po studiu literatury v Auxerre se přihlásil na filmovou školou IDHEC a v letech 1959-1961 jako začínající filmař absolvoval vojenskou službu.
Díky vojenské službě se dostal až do Indie, kde krátce vyučoval francouzskou literaturu v Bombaji, tady se také setkal se slavným italským režisérem Robertem Rossellinim a jako asistent režie měl podíl na dokumentu INDIE VIDĚNÁ ROSSELLINIM (India: Matria Bhumi, 1959). Mezitím Herman sám nebo ve spolupráci s někým realizoval několik krátkých snímků, za něž začal sbírat i první ocenění na mezinárodních festivalech, například v Benátkách.
V roce 1963 se oženil s tehdy poměrně populární herečkou Anne Doat (*1933), měli spolu tři děti. Až po narození nejmladšího syna Juliena, který trpí autismem, se Anne Doat vzdala herecké kariéry a od 70. let se věnuje výhradně rodině, své aktivity rozšířila také na působení v charitě zaměřené na autistické děti. Svůj první celovečerní film NEDĚLE ŽIVOTA (Le dimanche de la vie, 1967) natočil Jean Herman na základě literární předlohy Raymonda Queneau a není nijak překvapivé, že po boku hvězdné Danielle Darrieux se tady objevila i režisérova manželka Anne Doat.
Podle vlastního scénáře (opět založeném na literární předloze jiného autora) natočil Herman dobrodružný film SBOHEM, PŘÍTELI (Adieu ľami, 1968), jehož výrazný komerční úspěch byl založen především na participaci dvou velkých hvězd (Alain Delon, Charles Bronson). S Delonem (v jeho produkci a s jeho tehdejší životní partnerkou Mireille Darc) pak natočil kriminálku JEFF (1969). S menším ohlasem, byť s mezinárodním obsazením se setkal Hermanův další film POPSY POP (1971). V sedmdesátých letech se Jean Herman již jen příležitostně věnoval režii několika epizod různých televizních seriálů.
Během sedmdesátých let se Jean Herman začal více věnovat psaní a brzy proslul jako úspěšný autor detektivek zaměřených na sociální problematiku chudých předměstí, tehdy také přijal pseudonym Jean Vautrin, pod nímž je dodnes ve Francii známý více než pod svým vlastním jménem. Jeho dráha spisovatele vyvrcholila získáním prestižní Goncourtovy ceny za román Un grand pas vers le bon Dieu (1989). I když je Jean Herman autorem více než dvaceti knih, nevzdával se úplně ani spolupráce s filmem, jeho jméno coby autora scénáře můžeme číst například u několika známých filmů s J. P. Belmondem (POLICAJT NEBO ROŠŤÁK – Flic ou voyou, 1979; KAŠPÁREK – Le guignolo, 1980; DOBRODRUH – Le marginal, 1983). Zmínku si zaslouží i cena Cézara, kterou získal za spoluautorství scénáře k filmu SVĚDEK (Garde à vue; 1981).
Aktivní zůstal Jean Herman až do vysokého věku, v posledních letech se angažoval mimo jiné v politice podporou prezidentského kandidáta J. L. Mélenchona, v roce 2014 se zúčastnil otevření Knihovny Jeana Vautrina v Saint-Symphorien v jižní Francii, kde Herman trávil poslední roky svého života.
Jean Herman zemřel 16. června 2015 ve věku 82 let v Gradignanu v jižní Francii.
Pavel "argenson" Vlach
