Armáda tieňov

Pro mě jeden z nejlepších francouzských filmů. O skutečných rozhodnutích ve skutečné válce, které ovlivňují život a smrt nejbližších. Zatímco většina francouzského národa kolaborovala, a pak si po válce musela od pocitu viny pomáhat komediemi typu Velký flám (i Češi mají svého de Funese - Kolju), museli ti neodvážnější překročit hranice myslitelného. Melville pak jejich příběhy natočil s perfektně hrajícími herci tak, že se divákovi zastavuje srdce. Mimochodem, pokud někoho zajímá, jak to vypadalo v Československu, doporučuji knihu Ferdinanda Peroutky Oblak a valčík. Snad se najde nějaký český režisér, který ji natočí podobným způsobem jako Melville tento film. (24.05.2016)

Další vynikající francouský opus na téma vo čem že ta válka je a co to dělá lidma.Mrazivý nejen pro čas v kterém se děj odehrává(říjen 42-únor 43). Pro tu stěžejní ponurou dějovou linku klidně filmu odpustím nějaké to kašírování(i když odbočka bratr-bratr je sice trochu zbytečně samoúčelná ale jako dramatická vsuvka s překvapením dobrý) , a řekněme,nepřesnosti (ale tomu Heydrichovi mohli na obraze na gestapu dát alespoň černou pásku,když už byl nějakou dobu tuhej,nebo to tak Himmler chtěl, aby vedle něj visel už mrtvej zástupce?).Všechno na konec do sebe zapadne (i když zrovna takovýhle život by byl zřejmě mnohem roztříštěnější,takže povinná úlitba filmu) a závěrečný stručný epilogy zůčastněných jen podtrhují už takhle děsivou tragédii. Nebudu hnidopich,-z toho co jsem na tohle téma viděl je tohle na 100%.( v poslední době jsem si dost oblíbil horrory,ale takhle napnutej a takovou depku jsem si od TV neodnes už dlouho) (19.06.2010)

V rámci Melvillovy kinematografie jde o výjimečný kousek a totéž se vlastně dá říci o pozici titulu ve světové kinematografii. Melvillovou celoživotní filmovou vášní byly stylové kriminálky a žánr gangsterky s noirovými prvky. V případě Armády stínů se rozhodl zpracovat odbojářskou tématiku noirovým stylem. O hrdinech francouzského odboje se dovídáme jen to nezbytně nutné. Sabotáže, přestřelky s nacisty a konspirační činnost se odehrávají obvykle mimo záběr kamery. Postavy charakterizují úsporné dialogy i úsporná gesta. Jsou to osamělí ilegálové, které nebezpečná činnost a neustálé napětí zbavily většiny emocí, naučily je ale tvrdosti a houževnatosti. K úkolu popravit zrádce přistupují s až mrazivou věcností. Čekejte dlouhé záběry plné vnitřního napětí, ale bez efektních, divácky vděčných scén. Uvidíte film, kde vládne ponurost, chlad a dost často i krutá bezvýchodnost. Armáda stínů nemá nic, zopakuji: nic, společného s popkornem, energii vám spíš ubere, než přidá. Pokud vám ale jde o špičkové charakterní herectví, vytříbený styl a skvělou režii, neváhejte. Celkový dojem: 85 %. (16.10.2018)

Zdrcující filmová výpověď, v níž není prostor pro velká slova ani patos hrdinů. Melville neheroizuje odboj proti nacistům počtem zachráněných obětí ani zářezy na pažbě v podobě zlikvidovaných nepřátel. Ani se nesnaží diváka všemi prostředky přesvědčit o zrůdnosti nacistického systému. Jen nenápadně a neustále přikládá pod kotel.. Příběh odbojáře Gerbiera a jeho souputníků se totiž neúprosně a s chladnou odměřeností vydává do slepých uliček, odkud není návratu. Beznaděj však nemá žádný dovysvětlující dovětek, jen je vám sdělena. Už to asi nechci vidět. (26.03.2020)

Pocta hrdinům francouzského odboje v Melvillově pojetí působí velmi realisticky (no, možná s výjimkou útěku z popraviště). Lino Ventura tu na to není sám, protože podobně perfektní jsou i Jean-Pierre Cassel, Simone Signoret a Paul Meurisse. Režisér spolu s kameramanem celý film barevně ladil, takže z barevného filmu udělali spíš odbarvený film. Ale i to umocňuje atmosféru. Výborné dílo, které si většinou stačí s pár postavami v jedné lokalitě, ale umí z toho občas vykřesat i napětí, které by se skoro dalo krájet (90%). (24.07.2015)