Tonari no Kaibucu-kun

Dokážu k sebe nájsť cestu ľudia, ktorých hodnotový rebríček je dosť rozdielny? A potom čo k sebe nájdu cestu, dokážu byť priatelia, milenci či dokážu byť párom? V reálnom svete podľa mňa nie, ale v anime áno, čoho dôkazom je Tonari no kaibutsu-kun. Dynamické dielo, ktoré absolútne nenudí, lebo v každom diely sa niečo deje. Hneď v prvom diely sa stane niečo na čo inde, v inom anime čakáme aj 10 dielov. Spôsob ako sa snaží toto anime potom udržať diváka je trocha nefér, ale inak by to zrejme nešlo. Čo by to bolo za dielo keby zoberie celá napätie hneď prvým dielom. Tonari no kaibutsu-kun využíva obrovskú rozdielnosť dvoch hlavných postáv a tým sa snaží ich čo najviac zblížiť. Dobre je vykreslený aj rozdiel rozmýšľania medzi ženami a mužmi. Haru Yoshida sa nedokáže ovládať a jeho emócie ním lomcujú jedna radosť. Na prvý pohľad sa zdá, že je hlupák, bitkár a podobe lenže on je v podstate aj génius. V našom svete sú tí najmúdrejší ľudia často nepochopený lebo až príliš vyčnievajú z radu. Čo je v skutočnosti mierou normálnosti? Shizuku Mizutani dievča, ktoré sa zameriava hlavne na učenie a ide jej hlavne o výsledky. Vo všeobecnosti si myslím, že muž sa nedokáže až tak veľmi zmeniť ako žena. V tomto anime sa, ale menia pocity aj chovanie jednotlivých hrdinov a jednoznačne sa vyvíjajú a to dosť rýchlym tempom na to, že toto dielo má len 13 dielov. V podstate aj jeden aj druhý hlavný hrdina potrebujú dospieť aby pochopili seba aj toho druhého. Bol som zaujatý tou dynamickosťou jednotlivých dielov a emotívnosťou jednotlivých dielov. Romantika sa teda určite podarila a bol som spokojný. Pekná a melodická hudba zaznieva počas jednotlivých dielov. (Hodnotenie 4,5) (10.02.2013)

Co? Podle prvních dvou dílů jsem si řikal, jak zvláštní je, že se do sebe dva hlavní protagonisti zamilujou hned na začátku, a že to v následujících dílech podle stylu úvodní znělky bude mít asi docela švih. Ne. Absolutně vůbec. Dá se říct, že tim druhym dílem by to mohlo skončit a nic by se nestalo, protože ve zbejvajících jedenácti se fakt opravdu nic nestalo. Mizutani je furt stejnej asociál bez postupu, Haru je furt stejnej debil, a jediná postava, která mě opravdu zaujala, byla stydlivá citlivka Asako Natsume, jejíž vývoj se ve výsledku nakonec taky nikam neposunul. Poslední díl končí úplně stejně suše jako všecky ostatní a chvíli jsem se musel ujišťovat, jestli to neni jeden z těch 24dílných seriálů. Neni. A ani přes nepochopitelně vysoký hodnocení neexistuje pokračování i přesto, že manga vycházela až do roku 2014, ve který, doufám, pak už konečně k nějakýmu postupu snad došlo. Ale co se týče týhle třináctidílný série, dost jsem uvažoval nad jednou hvězdou. Zachránilo to jenom to, že, jak už jsem tady v komentářích taky viděl, postavy se chovaly povětšinou normálně. Povětšinou. A asi to zachraňuje i už zmiňovaná Natsume, jíž jsem, nebudu lhát, totálně propadnul :) (21.01.2021)

Animace hodně podprůměrná, příběh vlastně v základu hrozně neoriginální. To, čím se to snažili tvůrci ozvláštnit jsou dva hlavní sociopatičtí hrdinové, kteří by víc než rozhoupanou love story potřebovali psychiatra. Shizuku je citlivá asi jako suchý pařez a Haru je agresivní weirdo, ovšem s geniálním mozkem a zvláštním charisma, které má asi způsobit, že mu odpustíme, když se chová jako hrozný blb. Nezaregistrovala jsem žádný velký vývoj u žádné z postav. A přitom mě první dva nebo tři díly docela bavily, protože se tam objevoval Haru v různých polohách a vypadalo to, že se z něj snad stane i fajn kluk. Jenže nakonec se tyto polohy pořád dokola opakují a nikam to vlastně nevede. Což možná má být ta myšlenka, ale mě to celkem otravovalo. Kohout Naguya byl fajn. Stěňátka a koťátka jsou v každém druhém anime, tak aspoň tady hlavní kluk zachránil nějaké zajímavější nebohé zvířátko. (22.04.2021)

Moc se mi to líbilo. Nechápu, jak se to povedlo, že mě v šódžo ani jedna postava nelezla na mozek, ale povedlo se to. Nebyla tu postava, která by mě štvala, a v rámci žánru je to co říct. :-) Nebylo to ploché, charaktery někam směřovaly, nebály se omluvit, navíc bylo krásné, že se chovaly lidsky. Starých zvyků se nezbavíš, ani když máš někoho rád a snažíš se, abys ho neztratil. Haru to zná, ale když se člověk dívá, nabývá nutně pocity, že takoví jsou tam všichni. Především Šizuku. To ona pro mě byla tím nejzajímavějším charakterem z celého anime - objevování pocitů, procházet si novými situacemi; to právě u ní bylo velmi dobře ztvárněné. Navíc Haru nebyl jen zamilovaný bouchač, takže to z Tonari no Kaibutsu-kun dělá už v základech něco lepší, něco sympatického. Když k tomu připočtete nové kamarády, všechny postavičky, které se kolem nich motají, vyjde vám velmi plastické anime, na které je radost koukat a nechat se bavit (a že jsem se díky povahám hrdinům zasmála). Navíc animace je pěkná, líbivá. Bohužel mě dost štve, že si musím počkat na pokračování: jsem zvědavá i na ostatní (jen ten Nagoja mě moc nebere :-D). Kdo jsou, co v nich je? Samozřejmě anime to není dokonalé, sem tam byly scény, které mě nikterak neuchvátily, ale třináct dílů je jen takový dortík, takže se to dá krásně slupnout. Slabší 4*. (07.02.2013)