Emperor

Hodně dlouho jsem uvažoval, jestli 3 nebo 4... Ale prd, to není vůbec pravda. Ve skutečnosti jsem chvíli uvažoval, jestli půjdu opravdu proti proudu a dám plnou dardu, a to z několika důvodů: Zaprvý se film snaží ukázat, že východoasijskou kulturu, resp. japonskou kulturu, nemůže západní člověk nikdy pochopit; zadruhý Matthew Fox je výtečnej; zatřetí Tommy Lee Jones, ať už MacArtymu není vůbec podobnej, má okoukaný jeho gesta, až to vtipný není; začtvrtý Eriko Hatsune je nádherná ženská a zápátý ta všudypřítomná atmosféra poválečnýho Japonska má svoje kouzlo a svojí filmovou krásu. Nakonec jsem ale dal 4, protože ve skutečnosti celý ten zárodek příběhu, totiž předválečná love story, mi přišel vlastně prvoplánovej (neřekl bych, že zbytečnej), a do té politiky snímek spíš nakoukl, než aby vhlédl zhluboka dovnitř. Ale za to, že se nenásilně a upřímně snaží film ukázat, jak odlišní vlastně jsme, si ode mně zaslouží jeden velký potlesk. Jo a emoce se u mě projevily, ne že ne. (23.08.2013)

Je velice těžké posuzovat mentalitu japonského národa z pozice anglosaského uvažování.Uvažovat nad mírou viny pro jednotlivé mocenské složky státního aparátu.Jsou tu nesporná fakta.Je jasné kde je agresor a kdo rozpoutal útočnou válku.A bylo by naivní domnívat se,že válka začala bez požehnání císaře.Tentýž konfrontován s jaderným infernem,které Američané seslali na japonská města rozhodl o kapitulaci.Ale opravdu rozhodl?Nebyl jen jako titulární hlava státu pouhou figurkou, která byla nucena cosi národu sdělit po hrozbou zničení dalších měst.........Rozhovor Mc Arthura s císařem je zajímavý a jeho prosba císaře o pomoc při snaze zase postavit Japonsko na nohy je skutečně pozoruhodná.Je dobré,že se neopakovaly chyby jako versailleská dohoda po I.světové válce.Tohle se týká i Německa.Nicméně ruka spravedlnosti dopadla na řadu ministrů japonské vlády a to bylo dobře.Slušný film. (20.05.2015)

Vojnový film bez vojnových scén. Sme v Japonsku tesne po zhodení atómových bômb a Američania prichádzajú ukázať Japoncom trochu tej americkej nadutosti a nadradenosti. Po kapitulácii treba pochytať vojnových zločincov a popri tom zhodnotiť vinu či nevinu a hlavne podiel cisára na vojne. Kto čaká vyslovene vojnový film bude sklamaný. Ostatným môže rozšíriť vedomosti a poukázať na menej známe udalosti, ktoré sa diali tak trochu mimo Európy, ktorá sa po vojne spamätávala ešte dlho a mala svojich problémov až-až. Po celý čas som to videl na priemer, ale k štvrtej hviezde to takmer strhol emocionálne silnejší záver, kde v dialógu medzi McArturom a japonským cisárom zaznie po tom všetkom krviprelievaní trocha ľudskosti..."Takže povedzme si, čo urobiť, aby sme postavili Japonsko späť na nohy..." Nakoniec nemôžem dať štyri hviezdy len pre vydarený záver. Až po ňom som zistil, že po celý čas mi tam chýbal širší a komplexnejší pohľad práve na postavu cisára, ktorý dostal iba minimum priestoru. 60%. (26.11.2013)

Velice zajímavý námět dávající spousty možností dramaticky jej rozvinout. Bohužel zůstaly trochu nevyužité. Vedení vyprávění ve dvou rovinách (vojenskopolitické a milostné) je nevyvážené, ona romantická linka je slabá a fakticky nezajímavá, takže hlavně zdržuje příběh viny a dalšího osudu japonského císaře a nejvyšších japonských vojenských a politických osobností odpovědných za napadení USA a vtažení Japonska do války. (19.07.2015)

Zajímavé, neotřelé téma, atraktivní prostředí poválečného Japonska a skvělé herecké výkony činí z tohoto filmu velmi příjemnou podívanou. Nicméně příběh sráží na kolena připitomělá love story a taky pitomost ústřední myšlenky (MacArthur odevzdá svou kariéru do rukou svého podřízeného, ať s ní naloží dle uvážení). Pobavila mě představa, jak asi na císařském dvoře na MacArthura čuměli, když na ně příležitostně vytasil svou buranskou fajfku z kukuřice. (19.09.2014)