Som nesmelý, ale liečim sa

Je suis timide... mais je me soigne som videl spolu so Spencerovym kultom Pari e Dispari a pre mna to bol nezabudnutelny vecer. Hlasky nezabudnutelne, Kamen Richard sa preslavil praveze blaznivymi komediami potrhlych chlapikov, staci vediet, ze to ma i odvratenu stranu - Richard sa rozisiel v zlom s urcitymi clenmi rodiny - neradi ho videli v udajnom strapnovani sa. Richard sa komediam proste rozumie, vidno, ze je komedialny megatalent. 100 % (16.06.2015)

Nesmělost a plachost se k Pierre Richardovi hodí, ale tady to bylo celkem dost přehnané, když se jako trouba ucházel o pozornost atraktivní dívky na níž neměl, aby ji oslovil, ale do níž se zamiloval. Kdyby ho tedy nebrala jaký byl, srát na ni, na káču. Richardovy eskapády jsou opravdu bezpočetné, kdy si hraje na boháče, žokeje hrajícího polo, bowlingového mistra a tak dále. Bohužel to sklouzává i do natahované trapnosti, kdy se sice vtipný moment objeví, ale to je zásluhou kudrnatého blondýna. Jednou si štěstí i na troubu sedne a ani boháč nemusí okouzlit ženu, zvláště, když ta boháče nemůže ani cítit. Takže přesvědčit, že nesmělý nápadník vlastně není boháč za kterého je mylně pokládán, je setsakramentsky těžké. Pierre Richard to ovšem ustál v tandemu se svým kamarádem, který mu pomáhal, velmi obstojně. Skvělý dabing Petra Olivy překonává originál. 60% (16.06.2012)

Pro mě osobně velmi zapomenutá komedie, protože pana Pierra jsem nikdy moc nemusel. Je to už velmi dávno, co jsem tento film viděl. Při hlubším vzpomínání si některé scénky vybavuji, což je celkem překvapivé, když vezmu v potaz, že mě tento snímek absolutně nebavil. Perlička na závěr. Víte proč tento film hodnotím až po čtyřech letech, kdy jsem registrován na CSFD? Nedávno v Ordinaci v růžové zahradě proběhl dialog mezi dvěma dívkami, že tato komedie je nejoblíbenějším filmem doktora Hanáka:) (05.06.2012)

Po shlédnutí několika filmů s Pierrem Richardem mám jasno, líbí se mi moc jeho filmy, kde účinkuje, ale o hodně méně pak filmy, které i režíruje. Potvrdilo se mi to u tohoto filmu, nebo u filmu Roztržitý. Na druhou stranu filmy režírované Francisem Veberem, jako Kopyto, Hračka, Otec a Otec, Uprchlíci nebo Velký blondýn s černou botou jsou úplně jiná kategorie a mají ode mě vždycky 5 hvězd. Tento film jsem protrpěla, chápu, že stydět se může každý a nápad, že na až nepřirozené stydlivosti postavím celý film je jistě zajímavý, ale pro mě otravný. Nedokážu se do hlavní postavy vcítit ani ji pochopit, jediné, co prožívám je lítost a vztek nad jeho neschopností. Navíc jeho objekt touhy, skleníková křehotinka bez chutě a vůně s povýšeným výrazem, jen tak bez zájmu proplouvá místnostmi a já tuplem nechápu, co je na ní tak úchvatného. Zkrátka láska je slepá. Stejně tak jsem jako dítě nechápala a nechápu dodnes Pata a Mata. Jejich neschopnost mě nebaví, ale irituje a podobně to mám i u tohoto filmu. Jediné co se povedlo byl nákup spodního prádla. A ještě jeden poznatek, jakkoliv se mi líbí hudba Vladimira Cosmy, tak i u těchto dvou filmů, Jsem nesmělý ... a Roztržitý mě vůbec nezaujala, na druhou stranu u těch ostatních, zejména u Hračky, mi přijde překrásná. (17.07.2022)

V podstate typicka Richardovka, kde je Richard za naprosty stydlivy hovadko a neustale do neceho vrazi, o neco zakopava a podobne. Pribeh neni dulezitej, tohle je jen sled scenek, kde chce ze vseho nervozni Richard upoutat pozornost zensky a skvele mu na jednotlivy fory nahrava Maccione. Bavil jsem se skvele, ale ze by se jednalo o nejlepsi richardovku to rozhodne ne. (10.06.2010)