Nevím nic, ale řeknu všechno

Satira nebo co? Nepříliš konzistentní děj se nakonec rozpadá definitivně, ale některé scény jsou geniální. Dostalo mně, jak salutovat s tácem v ruce, odběr krve, pracovní úřad nebo policejní stanice. Ke konci bohužel převažoval spíše satirický (nebo rádobysatirický) tón a film se odebral do kytek. Škoda. (30.11.2013)

"Tím, že jim prodáváme zbraně, jim přece ještě neříkáme, aby stříleli!" Hmm, jo. Některé scény v této satirické komedii podle mě nemají daleko ke genialitě, ať už úvodní náhled do práce šéfa v kanceláři s několika telefony nebo byrokratická příhoda u přepážky s Bulhary. Nejvíc na mě (s přímo hořce tragikomickým pocitem) zapůsobil černobílý flashback s ředitelem továrny, který spolu s kolegy nutí synka ke hře s pistolkama. Samotné vykreslení zbrojného průmyslu se i díky opět vděčnému výkonu Bernarda Bliera coby šéfa podařilo s pěkným nadhledem i úderností, mimo to mě zde hodně pobavila velmi ojedinělá metoda přepadení banky a při vtípku s brutálním odběrem krve jsem pro změnu málem omdlel. :o) Jenomže... minimálně dvě věci mi brání k vyššímu hodnocení. Tou první je přílišná roztříštěnost filmu, který každou chvíli pobíhá od jednoho tématu k druhému, mění občas i styl humoru, chce být za každou cenu i přes vážné téma velmi zábavný a chce toho v rámci svého satarického zaměření postihnout strašně moc, ale ve výsledku ne vždy drží pohromadě. Tou druhou je na můj vkus místy příliš výstřední herectví Pierra Richarda ve scénách, které právě do celku tematicky vůbec nezapadají, ale stávají se čistě samoúčelnou exhibicí komika (např. když předvádí jakési kanoe nebo ďovírky v zubech a pod.). Rád jsem viděl a doplnil si další z řady poměrně vynalézavých francouzských komedií 70. let, byť v rámci Richardovy volné satirické trilogie Roztržitý – Život plný malérů – Nevím nic, ale řeknu všechno je pro mě tento poslední jmenovaný kousek jednoznačně nejslabším. [60%] (16.07.2021)

Houby. Já oceňuju, že si Pierre Richard vybral pro svůj třetí film taková "vážná" témata. MALÝ problém bude ve scénáři, který si psal (skoro) sám a ten se bohužel rozpadá na méně či více povedené epizody (ty více ovšem převažují - jako například první "návštěva" policejní stanice anebo scéna s "černouškem"). Dál opravdu nemám co vytkout. V závěrečné kanonádě si ještě můžeme vychutnat jedny zvláště příjemné cameo role...vážně směšné a nečekané... (07.12.2003)

Tahle komedie se zdaleka nemuze rovnat Richardovo nejlepsim kouskum, ale presto je docela solidni. Hlavni problem je, ze se film rozpada na jednotlivy scenky, tu vice a tu mene vtipny, ale aspon, ze ty vice prevazujou. Richard tu je perfektni, navic tentokrat pouziva i vostry prevleky a na zaver se objevi jedna dokonala particka na par sekund. Takze celkove jsem se slusne bavil. (14.01.2008)

"Pro ženu je tak příjemné spočinout hlavou na vymknutém rameni. Cítit, že milovaná bytost je zranitelnější než hejno vrabců, když začíná lovecká sezóna." A to se dozvídám až nyní? Kde jsi byla krásko, když jsem začal zvedat železo v posilovně, abych se líbil holkám? Vždyť já býval křehký jako Pierre Gastié-Leroy. Ale to už je za mnou. Nyní přede mnou stál těžký úkol zjistit, zda je mi sympatičtější mladý sociální pracovník pomáhající migrantům nebo starý prodejce zbraní snící o zatažení Švýcarska do války. Byla to těžká volba, ale zvolil jsem juniora, protože s romantickými slůvky na rtech ("Ta mě sere.") jedinečně vyslal nechtěnou snoubenku do rybníka. Přesto jsem očekával o dost více zábavy a sázka na němé groteskní figury u mě netrefila cihlu do kbelíku. Nicméně tank za 8 franků bych si asi k vánocům koupil a rozdělení lidí na bohaté, chudé, nechápavého a Les Charlots nakonec taky mělo něco do sebe. (13.12.2018)