To já ne, to on

Pierre Richard a Aldo Maccione po úspěchu filmu "Jsem nesmělý ale léčím se" opět spojili síly a vytvořili komediální dvojici, které však oproti zmíněnému snímku chybí to hlavní, a to je vtip. Bohužel většina gagů jsou provařené a nehumorné pokusy o něco, co prostě nefunguje. Tohle Pierrovi nevyšlo ani jako režisérovi a scénáristovi, ani jako herci. "Jsem nesmělý, ale léčím se" a "To já ne, to on" jsou jako nebe a dudy. Jako skalní fanoušek Pierra jsem zklamán. (22.07.2022)

Spočiatku čistý priemer s obohranou zápletkou, kde na jeden dobrý gag/fór pripadá jeden sotva priemerný. Pri scéne v skrini ale zrazu film/scenár/herci chytili druhý dych a do konca to už bola parádna jazda v podstate s už iba luxusnými fórikmi, či už vizuálnymi, alebo slovnými. A navyše so záverom, aký by jeden fanúšik starých francúzskych komédií nečakal. Čaká nás síce trochu zbytočný dovetok, ale na druhej strane v ňom zažijeme spoločne s hlavnou postavou šok a čaká nás aj parádny gag so zaľúbenou ryšavkou. (26.07.2022)

Bázen, smoking, procházky....to se nedělá......TO TEDY NE! Pierre podruhé s Aldou Maccionem, tentokrát na písku. A na toho Nesmělého to určitě nemá, byť mám tento film taky docela v oblibě.  Moc schopností sice nemám, ale schopnost užít si blbinky s Pierrem určitě ano (:D) Že bych si šel shánět převlek falešného mnicha? Ale možná byla loni dodaná pětihvězda trochu extrém, i jako ryze fanouškovská.  Je to opět správná legrácka, fajn je i opakované zapojení Pierrovy první manželky Danielle Minazzoli, i letmé nahlédnutí do práce gagmanů (hlavně v podobě zasádní otázky: Mají to vědět předem nebo potom?) Je velká škoda, že s výsledkem  byl Pierre natolik nespokojený,  že na dlouhých 11 let zanevřel na režii. Jasný, naprosto se mezitím oddal skvělému světu Vebera, kde se dařilo a vznikaly nové skvosty .Ale místo všech těch Dvojčat a Švestek bych si určitě ještě  v osmdesátkách dál nějákou Pierrovu autorskou jízdu. Tohle je ale opravdu  trochu slabší Pierrův film než ty předtím a zjišťuji, že ho mám tak  rád hlavně kvůli tradičně skvělé hudbě Vladimira Cosmy a některým skvělým scénám ve spojovacím zábavném příběhu (byť to africké prostředí mě zrovna nějak netankuje), ale kvalita jednotlivých scének je malinko  kolísáva a některé věci jsou i trošku trapné (velblould a pit, závěrečný pobyt v zajetíí.) Rozpačitější momenty si vyzobavá asi hlaně  výrazná postava Aldovy milenky Valérie, která je občas otravná (hlavně v českém dabingu), ale postava natvrdlé fiflenky mi sama o sobě nepříjde jako špatný prvek a sem se i docela hodí.  No, musím si jako velký kluk ty  negativa i u takhle oblíbeného filmu přiznat.. Protože jinak nechybí tradiční fajnová atmosféra Pierrových filmů. A mimo ni se zde dají  najít i scény, které jsou vážně skvělé (smlouvání v kramě), na které ostatně v souvislosti s To nejsem já, to je on vzpomínám v první řadě a rád se k nim vracím. Největší masark je určitě oslava narozenin.:D     ♪Každěj člověk se má, když láska mu přeje, každěj člověk se má, když láska mu jde.  A nezapomeňte: Kdo říká negr, říká otrok. Snad se tedy alespoň Pierre konečně dozvěděl, jsi-li kluk nebo holka. A teď se jdu zmobilnit. (13.03.2022)

Inu není každý den posvícení. Ale Pierre tady selhává hned ve třech disciplínách a to zamrzí. Nápad to nebyl špatný a asi pět scén pobavilo, ale jako celek tento film nefunguje. A aby toho nebylo málo, nefunguje docela dlouho...minutáž je přepálená nejen na tehdejší poměry. Navíc ten závěr... . Škoda, komedií se točí jako šafránu a vypadá to, že v archivu francouzských komedií, už nic moc kvalitního co bych neviděl, prostě nevyhrabu. (09.05.2021)

Identita zavalená kouzlem nechtěného, spouští turnaj/e/ příhod, (vý)hry point. Jako na zavolanou. Tiše opouští poušť, post neviditelné osoby. Nesleví. Vrhá se do výhně V.I.P., bez oázy soukromí. Pařížan, do kterého pere africké nebe, má perné dny. Lapač "výronů," kterému to pálí. Nápadník parádní zábavy pod palmami. Nepřeháním. (22.07.2022)