Vdova

Smutný, dramatický příběh, kde hlavní roli sehrává nenávist a zloba, které si vybírají svou daň na dvou, v hloubi srdce, přímých a dobrých lidech. V začátku příběhu přichází mladý Jean do jedné zapadlé francouzské vísky, kde se snaží sehnat práci. Náhoda ho seznámí s osamělou vdovou, která se zpočátku zdá být tvrdou a bezcitnou ženou. Stačí však několik dní, přímé a laskavé chování a vztah se jako mávnutím kouzelné hůlky mění v citlivé pouto. Jean (a divák) poznává, že chování člověka navenek někdy bývá jen taková ochranná slupka, která skrývá citlivou povahu. Do děje však zasáhne nejedna špatná lidská vlastnost, která ovlivní vyvíjející se vztah Jeana a vdovy Coudercové a nasměřuje děj do tragického konce. ..... Režisér Deferre natočil tento dramatický příběh v prostředí romantického zákoutí francouzského venkova, čímž odlehčil dramatičnosti a současně film zpřístupnil širší oblasti diváků. O typické psychologické drama komorního zaměření se studiem charakterů jednotlivých postav se tedy nejedná. Tento filmový příběh tedy přijde pravděpodobně vhod spíše přemýšlivému divákovi, který ve filmu hledá poněkud více, než nadmíru akčních scén (.... i když výstřelů si nakonec také užijeme dost). (20.06.2008)

Mistr filmového zpracování dramatických vztahů se nezapře, stejně jako o rok dříve vesnické prostředí, stejně jako tentýž rok natočil pan režisér film o podivném mezilidském vztahu. Rok 1971 byl pro Granier-Deferra ve znamení skvělé herečky Simone Signoret a první spolupráce s Alainem Delonem. Obé se vyplatilo. (29.06.2013)

Profesionálně natočený film. Až tak profesionálně, že by z něj mohli (po)učit všichni mladí režiséři. Profesionálnost však není dokonalost (proto pouze čtyři hvězdy). Jinak stačí malé selhání a z filmu je paskvil. Zde k tomu bohudík nedošlo. Všechny postavy ve své existenciální nouzi jsou drženi na uzdě. Žádné vzkypění citů - samozřejmě až na vizi "líhnutí kuřat z umělé líhně", a to by ovšem zvedlo každého. Hlavní roli zde hraje Simone Signoret; Alain Delon jí pouze dobře sekunduje. (01.05.2016)

Syrový příběh vyprávěný ojediněle oproštěnou strohou filmovou řečí, zhruba tak lze charakterizovat příběh muže, který se ve své době svým způsobem stal hrdinou okamžiku. Vynikající herecké výkony obou protagonistů dále rozevírají cestu k poznání doby i charakterů. Muže, kterého unavil ustavičný útěk před sebou samým, a touží po kotvě, obyčejném lidském teple. Nalézá ho v ženě, s níž se život rovněž nemazlil, v ženě, která svým způsobem bojuje o holou existenci s rodinou, jež ji sice vpustila do svého středu, ale nikdy ji opravdově nepřijala. Dva aspekty vypjaté existenciální situace se tu spojují do naděje tak křehké a zranitelné, že nemůže obstát v přímém střetu se skutečností. Tím spíš, je-li tu téměř paralelně postava lidsky rozporuplné dívky-matky, zmítající se životem neméně bezradně a bezúspěšně. Výborné postižení dobových reálií, jdoucí do důsledné pozornosti i k nejmenším detailům, představují tuto vzdálenou francouzskou obdobu příběhu olbrachtovského Nikoly Šuhaje v krátkém běhu několika týdnů až k hořkému, neodvratnému konci. Přesto je sem - jaksi mezi řádky - vložena naděje, skrytá v možném druhém dívčině dítěti-pohrobkovi. Zřídkakdy nahlédneme do hloubi zla, které je i není zlem, tak zevrubně a jednoznačně, neschematicky, v rozmanitosti, která je tolik typická pro lidství všech dob a civilizací. (08.05.2010)

Perfektní zpracování psychologické kriminálky na základě románu George Simeona. Když jsem DVD kupovala, tak to pro mě byl neznámý film, neboť jsem ho v r.1971 v našich kinech prošvihla. (Pokud zde vůbec byl). Ale vodítkem pro mě nebyl A.Delon, nýbrž charismatická a báječná Simone Signoretová, o které jsem věděla, že by do žádné "ptákoviny" nešla. Ona byla "Jean Gabin" v ženských sukních. Ačkoliv by se zdálo, že téma filmu není nic převratného, přesto nepostrádá napětí a hlavně jemný spád nikoliv s happy endem. (23.07.2010)