Gang

Proboha, volejte policii! (...) Ta se reorganizuje, madam... Delonovy filmy - ty které režíroval, psal a některé z těch, jenž produkoval, dokonale odpovídají mé představě tzv. "prstících" bijáků 70. a 80. let. Filmů, na které se z jistých důvodů chodilo, ale které vlastně nikoho nezajímaly. Dokonale prázdný je i Le Gang. Derayův oddechový čas, v němž se vše točí okolo Delonova osobního kouzla, zde ohnutého z polohy přirozeného chladného šarmu do tvaru suverénního živelného bonviánství, korunovaného šaškovsky kudrnatou parukou. Exhibice probíhá přesně ve dvou kulisách: V urbánní akci, z nichž jen nádražní honička stojí za pozornost, a na venkově, kde gangster ukazuje svou přívětivou tvář a neméně přívětivou zadnici v trenýrkách při hrátkách s vlčákem a zbytečně oblečenou Nicole Calfan, koupačkách v řece a při pétanque. S hudbou Carla Rustichelliho mají ty veselé časy samopalů v bankovních pobočkách a státovek ve formátu A4 skoro galérkovskou příchuť hříšných lidí nebo takového Fešáka Huberta; pulp fiction předtím, než díky postmoderně začala být cool. Námět by snad v ideálním případě skýtal kromě akčních scén příležitost ohledat dynamiku zločineckých band, ale Deray to drží v poloze drsných hochů, kteří si kryjí za všech okolností záda. Podmanivé a zároveň nudné jako slunečné odpoledne v Provence. (03.04.2021)

Vůbec bych to neviděl tak černě. Dobrá bitka na začátku na lodi, skvělý přepadovky a útěky. Vyklouznutí z oblíčeného domu je trochu přitažený za vlasy, ale hned to zachrání překvapivý závěr, kdy největšího z gangu střelí klenotnice v obchodě. Moc se mi líbila postava starého bývalého gangstra na vozíku, kterého každý uznává i když nemluví a je ochrnutej. (27.08.2009)

Pominu-li kudrnatou paruku, která Alainu Delonovi vůbec nesluší, zarazí mě fakt propastného hozdílu mezi Povídkou o policajtovi a Gangem. A přitom sází na stejné karty (Delon, Deray, předloha od Rogera Borniche, retroatmosféra). Ta retroatmosféra se povedla - o tom není řeči. Alain Delon, ač s nemožnou imagí, hlavní roli zahrál přesvědčivě. Ale co se proboha stalo Jacquesovi Derayovi? Kde je jeho obvyklé, gradované tempo a v určitých chvílích až nevydýchatelné nepětí? Kde je jeho až bleskurychlá akcelerace akčních scén? Film má totiž až nevěřitelně laxní tempo (tady se nedá říci pomalé) a víc než půl filmu se nic neděje. No co, nikdo není dokonalý a i mistr tesař se někdy utne. Jacques Deray se s Alainem Delonem naštestí vrátili do starých dobrých kolejí o tři roky později filmem Tři muži na zabití. 40%. (15.07.2008)

Ucourané, ospalé. Dobrá je akce s přepadením hospody a retrostylizace, strašná je Delonova paruka (koho a proč to proboha napadlo), dost špatný je dabing Novy (2003). Akorát v té hospodě mají pravdu, Nicole Calfan je fakt kost, škoda že kromě stále sklouzávajícího ramínka "víc" neukázala. Obsah lže, Marinette o pohřbu předem vůbec nevěděla! (09.06.2013)

Francouzská variace na Bonnie and Clyde. Příběh je vyprávěn romantizujícím pohledem milenky, která sice vidí, jak dopadlo manželství Robertovy pěstounky, ale přesto si přeje, aby ten krásný letní den nikdy neskončil. Delonova netypická paruka má sice vyjadřovat, že tentokrát jde o skutečný příběh a nikoliv o další akční dobrodružství, jenže tato vnejší změna nezastře, že Delon hraje pořád jednu a tutéž roli. Opět se stylizuje do role Jánošíka, který bere vydřidušským bankám a drahám, brání chudáky Alžířany, kteří si chtěji po tvrdé práci taky trochu zašpásovat, před neschopnou policií ztělesňovanou přiblblým prefektem. O oslavě mužského přátelství nemluvě, ta je nezbytnou součástí těchto filmů. Neurazí, ale je to jen x-tá varianta stále opakovaného syžetu. (19.06.2010)