Poviedka o policajtovi

Ze začátku to vypadá naprosto skvěle. Alain Delon je jako správný policajt prostě klasicky dobrý, ale Jean-Louis Trintignant je jako grázl naprosto skvělý. Bohužel tím jak snímek graduje, se z toho... no vlastně ta gradace se z toho vytrácí a finále mě spíše zklamalo a ty pocity mi vydržely především. Škoda. (06.01.2017)

Suchý kriminální film od kterého jsem čekal větší exteriérovou pestrost, trošku víc akce a větší spád děje. Film měl mnohokrát možnost se stát dobrým akčním filmem ale nějak ji nevyužil a stalo se z něj předměstský kriminální a ne moc zajímavý film s nepovedeným koncem. Tenhle film mě opravdu víc zklamal než potěšil.... (26.09.2009)

Ryzí, čistokrevná, plnotučná, oldschoolová krimi, i přes svůj věk pohledná a napínavá, nenapadá mě nic podstatnějšího, co bych k ní napsal. Policejní inspektor Delon je samozřejmě skvělý, skvělý je i chladnokrevný gangster Trintignant... Ale zatímco Delonovi policajta docela věřím, Trintignantovi zabijáka už tolik ne, působí na mě příliš jemně a kultivovaně, i když se snaží tvářit drsně a nevypočitatelně. Závěr ve venkovském hostinci je vynikající, epilog taky. (A film je mimochodem i názornou ukázkou toho, že bez bonzáků by toho policajti asi mnoho nevyřešili...) (16.09.2014)

Ve stylu filmů Sergia Leoneho - muži poznamenaní smrtí, muži se smrtí v očích, muži se zbraní. Ženy jsou pro ně se svou oddaností jen dekorativní přívěšek (jak říká Bornichovo děvče v závěru o Buissonovi: má krásné oči - to už známe z Leonových ikonických širokouhlých záběrů). Deray vytváří po celý film pomocí barevného tónování odraz chladu jejich duší - vždy dokonale sladěná barevná kompozice, strohá a chladná, vyjadřuje ledově přitažlivou osudovost smrti - a pomalu a pečlivě inscenuje každou vraždu, přičemž klade důraz na moment, kdy práskač (ať už skutečný, nebo zdánlivý) uvidí před svýma očima smrt. (06.06.2009)

Úspešnosť zloduchov i policajtov v klasickej francúzskej kriminálke závisí od toho, ako frajersky dokážu fajčiť cigarety. Kto je vo fajčení lepší, spravidla vyhráva. Fajčí sa tu rozličnými štýlmi, najlepšie zo všetkých ale fajčí Alain Delon. Fajčí fantasticky! Fajčí i bez rúk a  maskuje sa tým, že nefajčí, no obvykle fajčí dokonca aj vtedy, keď nefajčí, cigarety mu proste k pere prirastajú. Robí to tak dobre, chladnokrvne a charizmaticky, že napokon vyvedie z rovnováhy väčšinu zloduchov, z ktorých mnohí fajčia tiež pekne, osobito, vybrúseným štýlom. Okrem rybacieho ksichtu J.-L. Trintignanta, ktorý nefajčí a tak aj podľa zákona fajčiarskeho žánru prehráva. Zdraví, čistý vzduch dýchajúci v ňom nemajú šancu. Jediný, kto Delonovi môže v bezručnom fajčení konkurovať, je Eastwood. Delon je švihák, ako akčný hrdina toho však veľa nepredvádza, Moderní francúzski vyšetrovatelia nemajú čas toľko fajčiť, musia neustále skákať z auta na auto, alebo sa pretekať v parkourových naháňačkách. Vlastne si predstavujem, že Delon bol nefajčiar, ktorého skvelý herecký výkon spočíva v tom, ako pekne sa naučil predstierať, že fajčí. (16.09.2022)