Pred polnocou

Už je to nejaký ten piatok, či skôr niekoľko stovák piatkov, kedy som videl predchádzajúce dve časti, takže už som si poriadne nepamätal, kde tieto postavy naposledy skončili, čo je ale asi nakoniec jedno, keďže išlo o udalosti spred deviatich rokov. Before Midnight pokračuje v ohromnej kadencii dialógov, ktoré určite nie sú mimo veci, sú skrátka odpozorované zo života a dávajú zmysel. Problém som ale mal s monotónnosťou, ktorú tento prístup prináša a občas som nedokázal udržať stopercentnú pozornosť. Ítn si tu vykračuje ako pravý umelec - intelektuál s polovicou košele vytiahnutou z gatí a Žulí pôsobí už len skrátka nesympaticky. Každopádne ďalší cyklus sa blíži a nenechám si uniknúť ani štvorku, snáď onedlho vznikne. Maratón všetkých doterajších troch dielov ale zrejme nikdy neabsolvujem. (29.08.2020)

Opět neskutečně vyzrálé dílo. Fantasticky oscilující mezi melancholíí, romantikou, dramatem, nadsázkou. Herecky bez chyby a několik x minutových dlouhých záběrů, koncentrující veškerou "filmovou" energii na dva hlavní představitele je tah brilantní. Generační obměna v rámci tématiky, kvalita je však naprosto neměnná. Tohle je život. (23.08.2013)

Ač mě první díl nijak zvlášť neoslovil, již druhý v mých očích přinesl něco diametrálně odlišného - nejen od dílu prvního, ale i od ostatních podobně laděných romantických filmů. Před soumrakem byla nádherně vyspělá a neskutečně sympatická konverzačka, Před půlnocí není ve slovních přestřelkách tak hektická, dopřeje si i trochu odpočinku u stolu s dalšími lidmi, kteří mají na téma "vztahy" rozhodně co říct. Témata a myšlenky z předchozího dílu vrcholí, jsou intenzivnější, upřímnější a tíživější. Film jakoby psal život sám, samozřejmě nejde o obyčejný život, nýbrž o kompromis mezi zajímavými životními okolnostmi, běžnými problémy a jejich nevšední artikulací. Divák má tak pocit, že sleduje něco, co může sám prožít, ale přitom je fascinován, jak zajímavým a dynamnickým způsobem je dění možné prožít. Postavy barvitě pojmenovávají šeď obyčejného života, chtějí prosadit svá stanoviska, která jsou pro nás naprosto pochopitelná a nakonec přicházejí na dospělé kompromisy. Je to chytré, lidské, úžasné. PS: Ano, i já mám pocit, že jeden úryvek vyprávěl něco málo z mého života... 9/10 (05.09.2013)

Předchozí dva filmy se mi líbily víc - u trojky už jsem měl pocit, že to nějak není ono. Přibylo postav a z Jesse a Céline (které výrazně narostl zadek a už se mi tolik nelíbila jako dříve) se stal usedlý párek rodičů (byť nesezdaných), čímž byl mimo jiné zpětně dořečen otevřený konec dvojky (který tolik okouzloval svou mnohoznačností, v níž se mohlo stát cokoli). Do sledování jsem se musel poněkud nutit a "zahlcenost" filmu nekončícími dialogy jsem shledal spíše otravnou; děj mě začal bavit až v okamžiku, kdy Jesse a Céline opouští společnost svých přátel (46. minuta) a konečně přichází na hotel (64. minuta), kde mezi nimi vypukne konflikt. Do jisté míry by se tak dalo říct, že člověk musí čekat víc než polovinu filmu, než "se začne něco dít", v tom smyslu, že Jesse a Céline jsou spolu sami jako v jedničce a dvojce, jejich dvojčata i ostatní postavy jsou bezpečně odklizeny, a oba partneři mají prostor si vše řádně vyříkat. Osobně mi však bylo docela nepříjemné tu jejich výměnu názorů poslouchat a celkově si myslím, že bych byl asi radši, kdyby tenhle film nevzniknul, protože mi vzal určité iluze, které jsem si asi vytvořil u dvojky, ale přesto si pořád myslím, že je to velmi dobrý film. Možná až budu starší, najdu si k němu víc cestu, protože se v tom poznám; momentálně mi je ale ten cynismus bytostně protivný. (27.12.2016)

První dva díly byly skvělým příkladem toho, že se dá natočit film, jehož obsahem je jeden dlouhý rozhovor dvou mladých lidí. Subjektivní pocity a vzpomínky na vlastní prožitky v kombinaci s výbornou prací Richarda Linklatera (a fungující chemií těch dvou) daly vzniknout dílu, jež na poli romantiky a konverzačních dramat řadím k vrcholu. Jistě, někomu nebude žvanění mladé žabožroutky a amerického minibohéma po chuti, hranice je tu tenká, nicméně v mém případě souznění rozhodně bylo. Třetí díl exceluje tam, kde excelovaly první dva - dokud si postavičky povídají (a je jich tentokrát víc), je to zábava, je to inteligentní a působí to dojmem velice schopné a nenucené improvizace. Pak ovšem dojde ke kolizi, titulní dvojka se přesouvá do hotelu a všechno, co následuje, je o ligu níž. Ano, pořád je to chytré, skvěle zahrané, skvěle napsané a skvěle situované, nicméně - zejména v závěru - začíná z dialogu zavánět práce schopného scenáristy, nikoliv dojem věrohodného rozhovoru dvojice, která se stala tak trochu fenoménem. Jsem zvědav, co přijde za dalších devět let. A taky jsem zvědav, zda po druhém zhlédnutí snížím na čtyři hvězdy, které by tu objektivně měly být... (16.11.2013)