Réžia:
Jean-Luc GodardScenár:
Jean-Luc GodardKamera:
Raoul CoutardHudba:
Martial SolalHrajú:
Jean-Paul Belmondo, Jean Seberg, Jean-Pierre Melville, Jean-Luc Godard, Richard Balducci, Jean-Louis Richard, Roger Hanin, Jean Douchet, Philippe de Broca (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Zlodejíček Michel ukradne auto a zabije policajta, ktorý sa ho pokúša prenasledovať. Slučka okolo neho sa začína sťahovať, no on sústredí svoju energiu na vzťah s americkou študentkou Patriciou, ktorú sa snaží presvedčiť, aby ho sprevádzala na plánovanom úteku do Talianska. Dnes už legendárny filmový debut Jeana-Luca Godarda sa stal jedným zo základných diel francúzskej novej vlny a svojim inovatívnym formálnym stvárnením ovplyvnil množstvo nasledovníkov vo Francúzsku i mimo neho. (STV)
(viac)Recenzie (336)
zisk v čr : $? návštěvnost : 9,644 ()
Přifouknutý NIC. Nemít slitování s mladym Bebelem, tak ještě hvězdičku mažu... ()
som asi ignorant, ale ten Godard sa mi myšlienkovo a scenáristicky celý zmestí do tohto skeču MPFC http://youtu.be/fbAohexT0Ho ()
moja zaujímavosť: Natáčanie filmu prebiehalo v Paríži. (dyfur) ()
Ve městě světel žije po smyslech. S cígem v ústech táhne dým morálního uvolnění. S přelomovým charismatem kratochvilného dovádění nemůže se dosytit. Nerezignovaný romantik, existenční zlodějíček - darmošlap. Explozivní meteorit hoří v něm a pak, se smrtící přesností, padne na zem. Uličník, divoch, frajer. Vrcholný svědek "světácké" odvahy. Metropolitní švihák. Francouzský debutant, bratr tradic amerických rebelií. ()
Godard mě nevzal za srdce a sympatie si u mě Michel v podání Jeana-Paula Belmonda taky nezískal. Přesto filmu neupírám kvalitu, ani jedno totiž zřejmě nemuselo být účelem. ()
Belmondo hraje přirozeně roli lehkovážného rebela a je radost na něj koukat - narozdíl od samotného příběhu a děje. Celkově to však u mě zůstalo daleko za očekáváním. U konce s dechem jsem byl již v půli filmu a to díky mně nic neříkajícím dialogům a matoucímu střihu. Nechápu, co je na tomhle tak vyjímečného... ()
Aneb jak za pár drobáků udělat kopec muziky. ()
Godard s Truffautem stvořili genialitu. Nejen postavu Belmonda, která reprezentuje jejich poselství, každá věta, každý záběr, každý pohled. Improvizace v tu chvíli byla pravdou, Godard točil budoucnost. Zajímalo by mě, jestli už tehdy věděl, jak trefná jsou slova Melvilla při tiskovce: "What is your greatest ambition in life? - To become immortal... and then die." S každým koupeným výtiskem novin, s každým novým autem umírala filmová minulost a řítila se nová vlna. "Don't use the brakes. Cars are made to go, not to stop!" řve Godard na herce, na ostatní režiséry a hlavně na sebe. Poslouchá. "There's no need to lie. It's like poker. The truth is best. The others still think you're bluffing, so you win." A taky že jo. Mimochodem kolega Shadwell se mýlí. Patricia nereprezentuje konzervativní filmařinu. Jedná se o dobového diváka, který stále ještě váhá. Na jednu stranu by rád vyrazil do Říma a surfoval na nové vlně, zároveň má ale jisté staromilské nutkání zůstat. ()
Takze : Panske konecniky nepovazujem za pritazlive, filmovu teoriu som nikdy nestudoval, nejsem absolvent FFUK ani FAMU, nechcem mat nic spolocne s uzivatelom ako je Madsbender, /lebo je admin tej odpornej zumpy zvanej filmova teoria/, rovnako si odmietam masirovat prostatu pri dialogoch na filmovej teorii ani sa , netaham za prirodzenie pri dialogoch na filmovej teorii, jo a sex a manzelstvo musia byt len hetero. Debutom nikdy nedam vysoke hodnotenie, no a Jean-Luc Godard nie je vynimkou Jo, viem o tom, ze sa inspiroval americkym fimom Gun Crazy z roku 1950 /reziroval tusim Joseph H. Lewis/, jo a viem aj o tom, ze technickym poradcom bol isty Claude Chabrol a ze Francois Truffaut bol povodnym autorom scenara a ze vycuval z filmu a suhlasil s tym, aby ho tocil Luc Godard. No a tym sa moje pozitivne dojmy koncia. Nic sa tam dohromady nedeje a Jean Seberg s Belmondom mi k stastiu akosi nestacia. Jo a vsimol som si vo filme aj Philippe de Broccu /sam neskor natocil Nezne Kure, Muz z HongKongu/ : 30 % ()
No, já teda nevím. Je to jiné, ale taky nudné, nezajímavé, plné otravných dialogů, podivným střihem a nakonec je to celé takový blábol. Blábol, co mě nezaujal. Hlavně ta půlhodinová scéna, jak jsou v jednom pokoji a vedou dialogy, to je tak strašně nudně podané, že to snad ani není možné. No jo, ale to, že někdo natočil film v té době jinak, neznamená, že tomu automaticky dám vysoký počet. 2* jsou akorát. ()
Godardova celovečerná prvotina je artovo-európskou evokáciou amerického filmu noir a zároveň štartérom Novej vlny. Belmondo v úlohe túlajúceho sa anarchistického zlodejíčka Michela s neodmysliteľnou cigaretou podáva svoj prelomový výkon. Príbeh je triviálny: elánom nabitý mladík ukradne auto a následne chladnokrvne zastrelí policajta. Z toho, že je hľadaný si nerobí ťažkú hlavu, naopak, snaží sa ohúriť svoju promiskuitnú priateľku – americkú študentku/novinárku Patríciu. Belmondov Michel priamo odkazuje na svoj idol - Humphreyho Bogarta, keď stojac pred plagátom k jeho poslednému filmu vôbec The Harder They Fall (1956) imituje jeho slávne gesto – prechádza si palcom po vrchnej pere. K tomuto gestu sa počas filmu neraz pozérsky vracia, najmä aby zapôsobil na Patríciu. Okrem toho nájdeme aj oveľa nenápadnejšie odkazy na iné filmy noir: Michel rozprávajúc o svojej smole vo výbere dievčat parafrázuje repliku z Maltézskeho sokola (1941) a v kine, kde sa jeho priateľka skrýva pred policajtom, sa zasa premieta Premingerov Whirpool (1949). Godardova filmová reč je jedinečná: chaotická a improvizačná presne ako Michelovo konanie. Godard svojho antihrdinu necharakterizuje ani cez jeho činy ako cez výrazové prostriedky (rušivý diskontinuálny strih známy ako „jump cut“ či kauzálne medzery medzi obrazmi). O gradácii príbehu nemôže byť ani reč, kriminálna zápletka (ľahká kombinácia Gun Crazy a They Live by Night) ho nezaujíma. Namiesto nejakého významného posúvania sa v deji sme svedkami lenivej, konverzačno-romantickej línie s existenciálnymi presahmi (o.i. Faulknerovo „Medzi smútkom a ničím, vyberám si smútok") a mládežníckej bezstarostnosti. Godard tak priniesol nový (umelecký) pohľad (nielen) na film noir. ()
Lehce poupraveno v červnu 2024. Film U konce s dechem je především vzpourou proti konvencím a konformitě. A to jak těm uměleckým, tak těm životním. Zločin jako cesta životem. Kriminalita jako způsob obživy a výraz vzdoru. Vražda jako občas nevyhnutelná součást této volby života. Útěk jako způsob přežití a svobody. Láska (či alespoň jakási představa o ni) jako nutnost, která dodává životu smysluplný pocit. Tento způsob života nabízí malou šanci na zastavení, vše se řeší v pohybu, častěji improvizací, s níž se snaží pozměnit danosti okolností. Hrdinou filmu je Michel Poiccard alias Laszlo Kovacs (skvělý Jean-Paul Belmondo), muž, jenž si nezatěžuje hlavu žádnou starostí. Jedná intuitivně a pudově. Když něco potřebuje, vezme si to. Přesto také on potřebuje vnitřní naplnění, něco, co mu bude dodávat stabilitu. Hrdinkou je Patricia Franchini (Jean Seberg), americká studentka v Paříži. Je fascinována Michelem, jeho vymezením od veškerých společenských konvencí. Zároveň se však též snaží z citového opojení vymanit. Z dalších rolí: muži ze zločineckého prostředí a Michelovi přátelé Antonio Berrutti (Henri-Jacques Huet) a Tolmatchoff (Richard Balducci), držící stejný směr navzdory možným nesnázím, policejní inspektor Vital (Daniel Boulanger), lovecký pes na stopě Michela, nebo novinář (Van Doude), další muž v doposud nedlouhém Patriciině životě. Další skupinku postav tvoří budoucí či již tehdy uznávaní filmoví režiséři: spisovatel Parvulesco (Jean-Pierre Melville) s osobitým pohledem na život, jeden z mnoha novinářů na Parvulescově tiskové konferenci (Philippe de Broca), muž informující policii (sám autor Jean-Luc Godard), či chodec sražený autem (Jacques Rivette). Ve své době novátorské dílo, jež však zaujme i dnes. Muž potřebuje ženu, žena potřebuje peníze - tato fráze je základním kamenem dění. Mnohem důležitějším prvkem filmu je však zaměření na subjekt. Na subjekt, jenž se vymezuje jak k objektům, tak k ostatním subjektům. Na subjekt, jenž již natrvalo narušuje dosavadní konformitu. Na subjekt, u nějž jsme v těsné blízkosti. Na subjekt, jenž se bouří, emancipuje, třese a vzpíná. Dalším aspektem jsou poukazy, začínají již u Laszla Kovacse a zdá se, že jim není konec. Najdou se také tací, jež film častují titulem pseudointelektuální, byť nedořeknou, co tím vlastně myslí. Takovým způsobem lze jízlivě označit drtivou většinu filmů. Co je intelekt? Jest to mysl, rozum. Anaxagorás kdysi dávno řekl, že na počátku bylo vše spojené, pak však přišel rozum a vše uspořádal. V této souvislosti lze říci, že film je anti-intelektuální. Ve smyslu rozbití dosavadního uspořádání, konvencí a konformity, byť by jen ve vlastní mysli. Právě takové úmysly, ideje považuji za to nejužitečnější, co lze společnosti dávat, aby se co nejvíce dokázala odpoutat od předsudků, jimiž se stále dokola obklopuje. Vzpoura ideová i umělecká, to především pro mě představuje film U konce s dechem. A vedle toho také novou, jinou transformaci našeho sebe-vědomí. ()
Trochu ostuda, ze az dnes jsem videl prvni film od Godarda. U konce s dechem podobne, jako jine francouzske filmy tezi z typicke atmosfery, ktera je charakteristicka pro tuto zemi a dobu nataceni. Belmondo podal velmi presvedcivy vykon a Jean Seberg to skutecne seklo. Cekal jsem od tohoto filmu ale neco vice, tak se neubranim mirnemu zklamani. Vecne rozhovory hlavniho hrdiny s Patricii filmu ubiraji na tempu a napeti. Scenar taky neni nijak vyjimecny. Natoceno a zahrano to je ale dobre. ()
PO dlouhé době opět viděno a zvedám o jednu hvězdičku. Coutard byl génius.. ()
Ač dávám velký důraz na propracovanost děje, zde mi scénář, na kterém se podílel také Francois Truffaut, s nějakou tou vadou na dějové kráse moc nevadil. Z prvotiny dalšího francouzského velikána Godarda mám totiž spíše pocit rozkoukávání se v branži a pohrávání si s filmovými možnostmi, což se mu daří znamenitě - opravdu nevím, který jednotlivý záběr považovat za ten úplně nej, jestli Belmondovo vcházení a následné vycházení z metra s prostřihem na Vítězný oblouk, nebo policistovo zastřelení, kdy ve zlomku času vidíme postupně Bebela, pistoli a k zemi se kácející oběť. Střihy a invence s kamerou na sto způsobů samozřejmě netřeba komentovat, děj je tak o mnoho živější a více pohltí - nebylo by špatné, kdyby tento styl nebyl jen trademarkem francouzské nové vlny (na druhou stranu, aspoň je důvod tuto generaci obdivovat). Již zmíněný Jean-Paul mě mimochodem překvapil svým partem - kdo by čekal magnet na dámy všeho věku jako obvykle, nedočká se, ještě není tak svůj a zde je spíše reinkarnací Humphreyho Bogarta (což je k mému velkému překvapení ve filmu naznačeno!), kterého i přes určité společné rysy vnímám jako odlišnější herecký typ. Celkově se jedná o dobrou odpověď starého kontinentu na americkou filmovou specialitu zvanou noir, kterou krom zmíněné zručnosti pasuje na významné dílo také symbolický hudební doprovod - hra na piano dokonale navazuje atmosféru jakoby vystřiženou právě z tohoto žánru. ()
Rozpor mezi filmy a realitou se zrcadlí v příběhu o jedné vši, která si hraje na Bogarta, a přitom je to jen slabošské dřívko zmateně se točící ve větru. Pro Patricii je sice večer s vrahem malé adrenalínové rozptýlení, jenže kino trvá dvě hodiny a pak je čas jít domů, vystudovat Sorbonnu, vzít si pracháče a žít klidný život maloměšťáka. Možná byla láska k Patricii první věc v životě drobného zlodějíčka, na které mu skutečně záleželo, jenže kdo to má zjištovat? A tak je možná Patricie větší veš než on, i když cynický spisovatel nám na letišti říká, že ženské jsou prostě potvory. ()
Nevím,možná se některé filmy musí vidět v době svého vzniku,ale tuhle podívanou jsem vzdal v polovině filmu. O sociopatech se dnes točí spousty filmů,ale tenhle je strašně nudný...a rozhovory "vo ničom" , i když - s krásnou Sebergovou- tomu dodávají korunu...trnovou.. ()
Já chápu, že tento film je hodnocen za kameru a nevšední přístup k tématu. Nečekal jsem žádný akčňák, ale u tohoto konverzačního snímku jsem se v druhé půli neuvěřitelně nudil. Belmondo neustále opakuje, že chce souložit, a slečna neví jestli mu chce dát. Jako krátkometrážní by snímek určitě uspěl, ale hodina a půl je skutečně moc. Oficiální text distributora v podstatě dlouze a přesně vysvětluje, proč film není ke koukání pro běžného člověka. 50% ()
parádní věc - moc se mi to líbilo - i když je děj jednoduchý, má to napětí, poetiku.. je moc zajímavé sledovat promluvy hlavních (a skvěle zahraných!) postav. právem klasika. ()
Reklama