Na konci s dychom

Existenciálně laděná romance s kriminální zápletkou, která způsobila revoluci v oblastech střihu a kamery. Bourá soudobá dogmata o natáčení filmů. Rychlé prostřihy, netradičně zvolené záběry a jejich vázání, střídání "ospalých" scén s těmi "svěžími a prosluněnými". Hlavní "hrdina" příběhu na motivy skutečných událostí Michel (Jean-Paul Belmondo) je cynický gangster a zločinec. Ale i přes to, že tento muž je postavou amorální, pro diváka je Michel nečekaně sympatický a atraktivní hoch s idolem v heroických typech jakým je třeba Humphrey Bogart. Chtěl by svět, kde není svazován svými možnostmi, a proto žije tak, jakoby jeho okolí bylo takovým světem. Nedělá si starosti s penězi, luxusní vůz má na každém rohu - pokud ho ukradne. Ani u dívek nemá potíže, tedy do chvíle, kdy se seznámí s Patricií (Jean Seberg) - krásnou půvabnou dívkou, která je zároveň přemýšlivá a naplněna ideály, ale taky docela potvora. Od začátku až do konce jsem váhal, co si mám o obou postavách myslet, nešlo jednoznačně popsat, jací jsou, stejně, jako to nelze tak jednoznačně vypovědět o nikom koho znám. Lidskost postav je totiž další z krás Godardova debutu a platí i přes časté zdání, že chování postav je iracionální. Vždyť kdo se dokáže do postav natolik vžít, že si troufá soudit normalitu jejich reakcí? Málokdo vůbec dokáže obstát na vlnách jejich kouzelných dialogů, ze kterých čiší jistá opravdovost. A neplatí to pouze o rozhovorech Michela s Patricií. Nejvíce mě totiž zasáhla scéna s interview s jedním "renomovaným" francouzským spisovatelem. K tomu nebudu dodávat nic, to je třeba vidět. V rozhovorech a také ve způsobu "nahlížení kamery na svět" se odkrývá obraz uvažování lidí jedné doby, jejich povznesenost a ideály kalené prostými lidskými tužbami, které protly v šedesátých letech Evropu a staly se inspirací tolika umělců. Lidé zde uvažují o nepoznaných věcech a smyslech a možnostech existence. Účel a důvod už zde tolik neznamená. U konce s dechem zobrazuje navenek v životě nepodstatné věci, doopravdy ale jen to nejúžasnější. (15.03.2006)

- POHŔDANIE, BLÁZNIVÝ PETRÍČEK a toto, sú tri zásadné filmy, ktoré diváka alebo unudia alebo oslovia tou neopakovateľnou atmosférou, ktorá je v nich zachytená. Navyše je hlúposť vnímať ich bez kinematografického kontextu. Ale nie o tom som chcel ... Pred časom som v klube DVD BONUS hodil do pléna otázku, či by mi niekto z milovníkov kinematografie dokázal prezradiť akékoľvek informácie o dabingu, ktorý je na DVD od FILM X použitý. Milovníci dabingu (považovaní za intelektuálny odpad) tento film asi ignorovali, a odporcovia dabingu ... no tipnite si. :-) Vzal som teda včera DVD do ruky a dabing dopadol podobne ako u Petríčka. Zostarnutý Krampol sa zúfalo snažil, ale nebolo mu to nič platné, pretože rovnako ako u iných starších snímok distribútor ignoroval ruchový pás a kvôli šetreniu zničil "sound" ktorý by mohol byť zakonzervovaný iba v dobe vzniku, kedy sa ale súdruhovia rozhodli české znenie nevyrobiť (ale pôvodný slovenský ČST dabing z roku 1970 existuje !!!). Každopádne snaha sa cení a prskajúci (pseudo)intelektuáli nech vychladnú :-) pretože na disku našťastie je aj pôvodné znenie a české titulky. (21.7.2009) (21.07.2009)

Belmonda moc nemusím, no rešpektujem jeho herecké kvality, len mi je strašne nesympatický. To by ale nebol ten najväčší problém. Najväčší problém bola príšerná nuda, aleže fakt príšerná. Všetci chvália preslávenú posteľnú scénu, no mne prišla ako 20 minutové bľabotanie o ničom (skoro štvrtina filmu!). Tiež narozdiel od Pohŕdania tu stáli dialógy za deravý groš. Ani ten by som za to nedal. Keby sa v tej scéne pod paplónom bavili o hrncoch do kuchyne, bolo by to zaujímavejšie. A to nevravím o tom, že celkovo postava, ktorú hral Belmondo, bola povrchná a iritujúca. Taký idiotský šulin s tupými kecami. Takže nesymapatie na dvakrát. No a nakoniec tá príšerne trápna posledná scéna.... ale aspoň som sa zasmial. Podpriemer je tak akurát. 40/100 (31.01.2020)

Geniální film, který je i po padesáti letech tak svěží, jako by byl natočen včera. Režisér se absolutně nevěnuje vysvětlování podrobností. Nepotřebuje obhajovat svůj příběh konstruováním pravděpodobností. Prostě jen pomocí dynamického střihu, nebo spíše a přesněji, pomocí velmi volné vazby jednotlivých záběrů, které ovšem samy o sobě mohou být i poměrně dlouhé a statické, vypráví příběh. Činí tak pomocí nesmírně poutavé ruční kamery, která těkavě a zdánlivě zcela nahodile a reportážně snímá scénu, pomocí zcela přirozeného a nehledaného herectví, pomocí reálných zvuků a ruchů, ulice, pomocí drobných etud ta téma zcela banálních situací, jakými je zapálení cigarety či zakoupení novin skládá příběh dílek po dílku. Obrovské přirozenosti filmu svědčí i živelné kombinování angličtiny a francouzštiny s anglickým přízvukem v projevu Jean Seberg. Podobně přirozený a nenucený je i herecký projev J. P. Belmonda. Pro ty, kteří jej znají jen jako onoho rošťáka z populárních komedií musí být tato poloha nepochybě nesmírně překvapivá. Přirozenosti kupodivu pranic neubírá ani výborná jazzová hudba, která celý snímek rámuje, dodává mu eleganci a podtrhuje lehkost. Jednoduše geniální film... Ještě malé upozornění na závěr. Máte-li možnost, rozhodně se na něj podívejte v originále s titulky. Český dabing je tradičně špatný a přestárlý hlas Jiřího Krampola mohl pro mladistvého Belmonda zvolit snad pouze člověk bez jakékoli špetky soudnosti v těle... Celkový dojem: 95% Zajímavé komentáře: kinej, gudaulin, Pohrobek (07.01.2010)

Ležérne virtuózny "godardovský" provokatívny umenopisecký mix Bonnie a Clyde s predstihom, obrazového rozprávania existencionálnej romance s majstrovským využitím rušivej rapidmontáže a strihovej skratky (s čím súvisí aj revolučná skladba záberov a striedanie obrazov), štartéra nouvelle vague s komplikovaným nediváckym zjednodušovaním antipríbehu obmieňajúceho divoké vášnivé tempo a akciu s pomalou konverzačnou líniou a lenivým bytím (Belmondove "žijte nebezpečně až do konce" so Seberginou staromódnou pohodlnosťou). Drsný antihrdina, ktorý sa nebojí aplikovať scudzovací efekt (rozprávanie priamo do kamery), noblesná kráska, Paríž plný Američanov, láska, zločin a egoizmus (zrejme je A Bout de souffle vôbec najlepší film krížiaci tieto tematické okruhy). Nechýba trocha nekorektnej humornosti na účet do seba zahľadenej spoločnosti. O absencii príbehu sa nie je nutné rozpisovať, hovoríme tu predsa o novej vlne. Godardov celovečerný debut a hneď jeho doposiaľ najlepší film, s ktorým som mal tú česť. Navyše sa ukazuje ako režisér s názorom, keď si o filme myslí svoje a nebojí sa to povedať - "Točíš stále filmy?" - "Ne, musíš s každým spát." Zaujme aj dialógový part postavy menom Parvulesco, ktorá je vo vzťahu k otázkam dobovej spoločnosti kontroverzným heretikom (a zrejme by bol aj dnes). Toľko k filmu, ďalej už o ňom písať nevládzem, som na konci s dychom. 100% (07.09.2014)