Samotár

Belmondo jako stárnoucí polda, který neodejde do důchodu, dokud nepomství vraždu svého parťáka. Metody, které vedou k cíli, jsou rozhodně hodně hrubé, řekl bych až "dirtyharryovské". Ale na hrubý pytel, hrubá záplata. :-))) Kromě toho, že se hlavní hrdina stará o sirotka po mrtvém kolegovi, není námět až tak inovativní. Což ale nijak zvlášť nevadí, protože Belmondovo charisma z filmu stejně dělá skvost. Asi nejdrsnější Belmondův film, kde musel temné atmosféře ustoupit jinak obvyklý humor. Filmový důkaz, že hard-core krimi umějí točit i v Evropě. (17.09.2007)

"Jsme na odchodu. Byli jsme na odchodu od policajtský rutiny..." Garantuji, kdo podíl na aktu zabití má, přitíží se vám. Železa na vlky, které vyhnal z lesů hlad. Metoda vendety po belmondovsku, hlášky a poznámky, kterými uhodí hřebíček na hlavičku, začíná. Kvalitu vaší tělesné konstrukce prověří raz dva. Parfém tabákový frajersky popotahuje dál. (29.08.2016)

Je smutné vidět, že stačí oblíbený herec a vetšina diváků propuká v nadšení. Ten film je doslova příšerný. Už od začátku, kdy se chová při zatýkání s kolegou jako diletant a když ho vyruší informátor, dívá se za ním, dokud mu gangster nezmizí. pak na něj vystřelí, když uniká v autě a to nesmyslně začne hořet. Správně mělo vybuchnout :-) ale to by byl konec moc brzy. Pak záplava klišé pokračuje malým synkem po mrtvém kolegovi. Belmondo má doma všude jejich fotky. Kluk se ho až po několika letech najednou zeptá, jaký byl vlastně táta. (17.09.2021)

Před pětadvaceti lety nejbrutálnější film, který jsem do té doby viděl – musel jsem ho hodně rozdýchávat a o to víc se zasekl do paměti. Znám hodně sofistikovanějších kriminálek, ale když zatoužím po čisté, jednoduché, až pohádkové katarzi s tak jasně narýsovanou čárou mezi dobrem a zlem, že dobru je dovoleno skoro všechno, zlo je až fyzicky odporné mj. tím, jak na to vlastně vůbec nevypadá, a satisfakce v závěru je absolutní, pustím si Samotáře. V podstatě totéž Deray natočil už o dvanáct let dřív s Delonem a Trintignantem, jmenovalo se to Povídka o policajtovi a má to tu o něco lepší hodnocení, ale mě si Samotář prostě podmanil mnohonásobně víc. Zvlášť s titulky; se svým vlastním hlasem není Belmondo zdaleka takovej frajer libovej jako v dabingu, děvky nejsou tak vyzývavé a vůbec celý ten krvák dostává překvapivě lidštější, komornější rozměr. (31.08.2012)

A opět příběh o nadpolicajtovi, který honí svého zločince, až ho nakonec dopadne. Později šéf protiteroristického oddělení Stan Jalard (Jean-Paul Belmondo) honí brutálního vraha a lupiče Charlyho Schneidera (Jean-Pierre Malo), který zabil Jalardova nejlepšího přítele Simona (Michel Creton). Oba mají společnou vlastnost, jsou to sadisti, jen Jalard může svoji brutalitu skrývat svým povoláním při boji proti zločincům. Všechny lumpy zmáčkne a když mu slouží, je vše v pořádku. Pokud ovšem ne, začne nejdříve určité fyzické a psychické týrání a následuje vězení. A když vyjde najevo, že ten dotyčný pro něj práská? Tak je nejlepším řešením utéci pryč. Schneider loupí, aby se měl dobře a přitom může ukojit svoji zvrhlou bestialitu, se kterou bere životy svých obětí. Ale blázen není, ví přesně kdy si co může dovolit. A tak Jalard bojuje se svým žárlivým kolegou Pezzlolim (dobrý Michel Beaune), využívá, či snaží se využít zločince jako René Pignon (Francois Dunoyer), Rocky (Laurent Gendron), Sumatra (Guy Pannequin), či Aldo Benani (Eric Denize). A pokud je nikdo nezabije, tak raději poslouchají, protože vybrat si mezi dvěma sadisty je velmi obtížné. Jen nějaká stálá žena je nahrazena dítětem: Christian (Franck Ayas) je pozůstalým synem Simona a kod jiný by se o něj měl starat než skvělý Jalard. Jinak je to poměrně napínavá kriminálka o jednom superpoldovi. (03.05.2010)