Profesionál

Na svou dobu velmi progresivně načrtnutá archetypální dějová premisa policajta a zloducha, kde je zakomponovaný zatím nevídaný a později hojně používaný element, který tyto typy filmů posouvá o stupeň výše v kvalitě. Pomyslné smazání, či alespoň dílčí eliminace jasně definovatelnéno dobra a zla, absence jednostraného profilu postav. Postava Belmonda chce udělat něco zlého, ale divák s ním soucítí a fandí mu. Postava Hosseina chce udělat něco dobrého, ale díky jeho povaze ho divák nemá rád. Profesionál impresivně pracuje s tímto střetem dvou hereckých i filmových person a Belmonda stylizuje do role drsného hrdiny oscilujícího na hraně toho co je a není správné. Nemá cenu řešit, že technická stránka nic moc, přece jen odpovídá tomu ročník. Děj je někdy možná až příliš zkratkovitý a hlavní hrdina je až příliš mnoho kroků před ostatními. V pozdějších snímcích se to podařilo ještě lépe vyvážit. Belmondo je však jeden z mála unikátních hrdinů stříbrného plátna, na kterém generace bezpochyby milují jeho nekonvenční šarm a hrdinství, prokládané nezpočtem komediálních situací a vtípků. Na svou dobu revoluce, dneska příjemné retro, které neurazí, ale dnes už ani tolik nenadchne ve srovnání s ostatními. Moririconeho hudba je možná ještě slavnější, nez celý film. (04.11.2017)

Film mal veľmi komótny začiatok a všetky scény mi prišli strašne strojené, tak som silno začala rozmýšľať prečo som vlastne voľakedy toho Belmonda na TV obrazovkách ako malá žrala. Lenže potom opustil africký kontinent, obliekol si modrú košeľu, koženú bundu, na krk zavesil zlatú reťaz a zrazu to bol ťažký profesionál a šarmantný chlap ... a áno, spomenula som si. A nebol to ani zlý príbeh. A Morriconeho hlavný hudobný motív zaznel vo filme asi miliónkrát ... všimli ste si? (18.08.2016)

Zvláštní film, který neskutečným způsobem těží ze spojení Belmondo a Ennio Morricone. Belmondo je ve své roli dokonale přesvědčivý. Jeho ve vážné pozici opravdu obdivuji a jsem moc rád, že také jednou odložil svůj úsměv a vtip. Po celou dobu mu hraje bezchybný Ennio Morricone a jeden z jeho nejlepší kousků, Chi mai. Film je jinak poměrný jednoduchý, ale není to na škodu, protože i tak se jedná o pro mě jedné z nejlepších filmů Jean- Paula Belmonda, který v závěru diváka naprosto položí. (19.07.2007)

Belmondo v roli, která není ani trochu založená na humoru. Typický příběh, čerpající z romantické tradice. Hrdina sám (nebo s pomocí brzy uhynuvšího bubáka) čelí celému světu, a to téměř úspěšně. Happy end něčekat, ovšem filmová hudba mistra Morriconeho je jeden z nejlepších počinů, jaké jsem kdy v tomto oboru zaregistroval. Ozývá se mi v prostoru mezi ušima často v okamžicích, kdy bych to zrovna nečekal. Nedávno takto spustil můj soukromý mozkový audiostroj v momentě, kdy jsem v tescu složitě předjížděl zpomalenou babku mezi regály se zeleninou....A hned z toho byl zážitek naplněný adrenalinem, orámovaný posmutnělou atmosférou úpadku lidských bytostí, zdůrazněno pošmourným stropním osvětlením. Možná jsem tak trošku narušený? Huhl (04.05.2012)

Agent Beaumont se jako pěšec na šachovnici státních zájmů rozhodne proti vůli svých nadřízených vrátit do partie, v které byl obětován. Během hry vždy o jeden tah před soupeřem provede na závěr nečekaný šach-mat, leč mocní pořadatelé mu stěží umožní trumf na celém turnaji.. Scénář, hudba, Belmondo, Hossein - čtyři nosné pilíře filmu. Apropo, čeho se Morricone dotkne, promění se ve zlato. (01.09.2008)