Nevera

Zprvu jsem si tak říkal: "Ááá, tady se někdo zdá se tak trochu zhlédl v italské nové vlně...". Celý úvod mi děsně připomínal něco staršího černobílého od Antonioniho - dialogy, herecké projevy i celkový režijní styl. Postupně jsem ale začal ve stále podivnějším ději trochu plavat a byl jsem ve strašným stresu že film vůbec nepochopím a co k němu v tom případě potom napíšu. Ba ne, kecám, je mi to buřt. Ruský filmy mám rád právě pro jejich specifickou atmosféru a často nejednoznačnou filmovou řeč a obého se mi dostalo vrchovatě. Krásná německá zrzka s kočičíma očima v hlavní roli, lehce vyšinutá policajtka s vizáží mladé baby Jagy ve vedlejší, všeprostupující zádumčivost, venku sychravý podzim (už se těším na podzim!), několik mile bizarních okamžiků (otec a syn u večeře po matčině smrti, zrzka na pohřbu, smích v podchodu), ovšem nejlepší scéna byla nečekaná bouračka na autobusové zastávce v úvodu, která mi na pár vteřin docela vyrazila dech a musel jsem si jí vícekrát zopakovat. (28.08.2019)

Nevěra (rusky izmena) evokuje změnu (rusky izmenenje), oba pojmy však leží hodně od sebe. Přesto je tu nevěra pojednána v konotaci se změnou, nevěra jako životné styl. Stačí se na ní jen rituálně upravit (něco sníst, hlínu či mužovy chlupy) či se rituálně odít (oholit se, převléci). Právě scéna, když žena utíká od jednoho muže, kterého už nechce vidět, a přes "převlékárnu" doběhne v jiné období a v jiném roce (min. po 5 letech) k jinému muži, poté co si jen "odskočila do lesa", byť to trvalo poměrně dlouho, se dá obtížně denotovat, případně její kód není jednoznačný. A právě tato scéna působí naši dezorientaci, nejistotu, je zneklidňující a provokativní. Jako by nás upozorňovala na něco, co bychom měli vědět, jako by v kontextu celého filmu mluvila přímo k nám. Jim Morrison, by to komentoval: Chcete vědět, co je to nevěra. Tedy vizte! To je ona! (13.10.2021)

Všechno se to vyvíjí celkem logicky, i když jsou některé věci až příliš naznačené. Obsah z České televize však popisuje jen první část, ale když kriminální komisařka přetrhne mužovo přiznání a žádá na něm polibek, přestával jsem filmu rozumět. A vyvrcholilo to ve chvíli, kdy lékařka muže v lese na silnici odmítne, vrhá se do houští, kde má připravené převlečení a rázem se ocitá u svého nového manžela o pěkných pár let později, neboť se záhy setká se svým bývalým milencem, který už má zase pětiletého syna. Na divadelním prkně by se takováto proměna dala snést, ale nikoliv ve filmu. A nějaká myšlenka toho filmu uniká... Rusové mě tentokrát zklamali. (28.04.2018)

Miestami tak typicky ruské, až z toho hlava bolí, pričom je veľká škoda, že si miestami neodpustia tie svoje scény "od-veci", ktoré nie len že nič neprinášajú, ale práve naopak, zrážajú kvalitu akejkoľvek tvorby ku dnu. Keby som mal "Neveru" charakterizovať, snímok nie je len drámou, ale vzhľadom na zápletku, aj ľahkou, nie príliš výraznou kriminálkou, ktorá v závere ponúka relatívne nečakané rozuzlenie. Dobrý film. (11.11.2021)

Vcelku bežne pri prechádzkach ruskými brezovými lesmi narazí človek na prakticky nepozerateľné filmy. Máme tu do činenia s klasickým fenoménom nevery, ktorého význam sa podľa mňa pri ničení vzťahov značne preceňuje. Pomalšie tempo mi obvykle neprekáža, tentoraz však neviedlo k želanému efektu. Ryšavá líška Franziska Petri, ktorú režiséri neustále tlačia do ruských filmov, mi nepripadala nijako úžasná, skôr naopak odpudivá. Ale izba 769 a celkovo tento horský hotel (hoci už mierne ošumelý) mal správnu atmosféru a dal by sa tam isto stráviť príjemný víkend. Priemer. (30.09.2021)