Muž z Acapulca

Superhrdina ze šestákových románů se zmůže na všechno a neporazí ho ani parta ostře ozbrojených mužů poté, co ho připoutali na řetěz. Jenomže zatímco neznečitelný Bob bojuje uprostřed rozpáleného exotického pobřeží, kousek nad stránkou popsaného papíru spisovatele Merlina probíhá pochmurný upršený den a pan Merlin si ho nezpříjemní ani skokem do svého auťáku, protože sám není žádný Bob Saint-Claire... Nápadité prolínání reality s fikcí (nebo-li dvou fikcí) má v sobě spoustu skvělých momentů, ale pokud bych měl jmenovat jedinou scénu (no dobrá... tedy tu druhou vedle samotného závěru :)), která mě totálně vzala, byla by to ta, kde Belmondo uprostřed bourky nastupuje se smutným procitnutím do auta a pak bezmocně dlouho hledí na déšť přes monotónně stírající stírače. Na první pohled zcela banální melancholická scéna, ale je v ní po předchozím (náladově zcela odlišném) dění beze slova řečeno a podtrženo vše, k čemu míří hlavní myšlenka filmu, v závěru pak působivě vrcholící v krásném výjevu s odhozením papírů z balkonu. Muž z Acapulca je film, u kterého jsem doslova řval smíchy, nesmírně jsem si užíval grandiózní Belmondův koncert za psacím strojem plný různých nálad, čím dál víc se bavil nad variacemi akčního příběhu v příběhu (kde se tyto nálady vždy vtipným způsobem promítají), ale zároveň mě u sledování nejednou dokázalo zamrazit. Snad také jistým procitáním, že jde jen o fikci... ve filmu, který pomalu ale jistě skončí a navrátí mě do oné reality stejně jako svérázného pisálka. Ovšem ani realita skutečně nemusí být (a není!) jenom smutná a Philippe de Broca to naštěstí ví a proto nám to přes několik vážnějších scén s Merlinem zakončí tak nádherně. :-) Ani bych si nepomyslel, že z filmu, který před třemi lety ve mě způsobil spíše rozčarování, zmatek a v některých scénách naplněných drsnou akcí a spoustou krve i menší šok, si s odstupem času odnesu takový cinefilní zážitek. Škoda jen, že tak skvostná komedie, jíž s ohledem na vše skvělé dokážu odpustit i několik lehce přehnaných scén, musí obsahovat i jednu scénu komickou zcela nechtěně a to přestřelku, v níž J. Lefebvre předvádí zřejmě nejtrapněji sehrané umírání všech dob. Ale tak co už, nic nemusí být dokonalé, ani film s nedokonalým superhrdinou. :o) [95%] (21.10.2021)

Z Belmondovy série mužů odněkud (i když sérii z toho udělaly české distribuční názvy) se mi ten z Acapulca líbí nejmíň. Začíná sice jedinečnou smrští bondovských parodií překypující skvělými scénami a hláškami, ale pak přijde studená sprcha v podobě problémů frustrovaného spisovatele, které mě už tolik nebaví. A ten konec, kde spisovatel posílá svého hrdinu do co nejabsurdnějších situací, mě už vyloženě irituje. Přesto hodnotím čtyřmi hvězdami, protože těch prvních 20-30 minut nemá konkurenci. Škoda, že se celý film nenese ve stejném duchu. (26.01.2014)

Film som hodnotil tromi hviezdičkami iba podľa dojmu, ktorý vo mne zanechal pred viac, ako tridsiatimi rokmi. Zaujímal ma vplyv času na pôvodné hodnotenie. Obzvlášť ak mladší užívatelia ČSFD v komentároch hýria superlatívmi. Bohužiaľ! Paródie mám vo všeobecnosti rád, ale súčasne ich považujem za riskantný podnik. Ak je v nich parodická zložka nevýrazná, obdivovatelia parodovaných diel sú náchylní ich vnímať, ako menej vydarený kúsok do ich kolekcie. Ak je prehnaná, a to je prípad tohto filmu, oberá ctiteľov paródií o možnosť vychutnať si to, čo paródiu robí paródiou. V každom prípade ide naďalej o nadpriemerný a dobre zahraný film, ktorý po skvelom nástupe postupne stráca invenčnosť. Takže tri hviezdičky z dávnej spomienky ostávajú aj naďalej. (30.11.2008)

„To je ono. Vraz tam sex. Brutalitu! Násilie!“ Vždy, keď ide MUŽ Z ACAPULCA v televízii, rád si ho znova pozriem. A to nepatrí Belmondo k mojim obľúbeným hercom a pred francúzskou uprednostňujem americkú kinematografiu. Skvelá, ostrá a zábavne bláznivá jazda, parádne vykresľujúca kontrast medzi šťúplo zakríknutým spisovateľom akčných brakových paperbackov a dokonalým špiónom, ktorý neminie a ktorého posteľ nikdy nie je prázdne. (19.01.2008)

Pred nejakým časom, som ešte Belmondové akčné komédie žral, ale poslednej dobe mi pripadali na jedno kopyto. Až pokým som si nepozrel Muž z Acapulca. Začiatok mi trocha vyznel fádne , no keď som zistil, že to ma všetko na svedomí spisovateľ , ktorý je tou postavou už celkom otrávený., všetko už davalo zmysel . A tak tá postava musi čeliť spisovateľovej nálade a toľkým absurdným problémom , že mi ho bolo už aj ľúto. Preto spracované je to dokonalo a celkom neviem, ktorá Belmondová tvár sa mi páčila viac . Či to bol neohrozený hrdina alebo ješitný spisovateľ. Ale obe postavy mali svoje čaro i kúzlo. Striedanie fikcie s realitou sa nádherne dopĺňalo a kto uškodil spisovateľovi, tak v knihe umieral krvavou smrťou. Je tu neskutočne veľa skvelých nápadov, ale ktoré nie sú vobec trápne či infatilné, ale práve naopak su svieže a priam novátorské. Lebo veľa tých nápadov bolo použitých prvýkrát a veľa neskorších filmov čerpalo práve z tohto zdroja. U mna určite zatiaľ jednoznačne najlepší Belmondo. Vôbec som netušil, že sa budem tak veľmi baviť . Za vtip, eleganciu a dôvtip dávam to najvyššie hodnotenie, zaslúži si ho. (15.03.2023)