Kněz Léon Morin

Zajímavý film, který i po těch letech má něco do sebe (resp. možná jeho zajímavost pramení právě z toho puncu šedesátkového retra - osobně oceňuji možnost vidět zde mladého Belmonda v pro něj netradiční roli, podobně jako Emmanuelle Rivu v jejích tehdejších 34 letech - pro člověka, která ji viděl v Hanekeho LÁSCE, kde se objevila už 85 letá, 5 let před svou smrtí, ten kontrast není prost značné působivosti). Navzdory jednoduchému ději a místy poněkud nezáživným teologicko-abstraktním dialogům mě bavilo na to koukat a celý film příjemně oživuje výskyt řady krásných žen a decentní erotické jiskření, které do tohoto jinak neobyčejně cudného filmu vnášejí. Na Melvilla možná trochu neobvyklý snímek, filmařsky přesto velmi zdařilý. Pro mě osobně je to obohacující objev, za který jsem rád. (10.12.2017)

Bůh není. Je jen hluboká lidská víra... poskytující nám velkou naději i v tísnivé situace, spojující nás v takových okamžicích blíž k sobě i navzdory odlišnému pohledu na svět. Jak silné, jak působivé. Mladý bezprostřední Jean-Paul a krásná, pohledná Emmanuelle rozehráli komorní drama, které jde až do samotné intimity lidské duše a naplno mě vtáhlo do dění. Oceňuji, že politika, náboženství i válka zde zůstaly spíše výraznou kulisou pozadí pro intimní lidské drama. Melville zapaluje v životě hlavních postav plamínek, který vzplane pomalu, snad i pro ty neslučitelné hranice náboženské a levicové ideologie se pořádně ani nerozhoří, ale zanechává o to hlubší zásah, silné emoce, spolu kráčející bezútěšnost i silnou útěchu. [90%] (13.05.2021)

Bože, kněž Leon je tak nesympatická postava! Nadřazený, neempatický kus ledu. Takový sluha boží by přiměl k pochybnostem o víře snad i papeže. Ve filmu se odehrávají hlavně dlouhé nezáživné dialogy o víře a filozofii. Když své fanynce nabídl kněz knihu o empiriokriticismu, vůbec jsem se nedivila, že po něm vyjela. Taky bych udělala cokoliv, aby už proboha přestal abstraktně žvanit. (22.03.2018)

Ač má film solidní dvě hodiny, působí občas jako hrubý sestřih mnohem delšího projektu, ve kterém by byly více rozvedeny vedlejší dějové linie a charaktery a motivace jejich protagonistů. Děj se valí překotně dopředu, některé scény vypadají, že byly sestříhány na minimum a že by ve filmu vlastně ani nemusely být, aniž by to mělo zásadní efekt. Celkem škoda, nicméně vztah ústřední dvojice je dostatečně zajímavý sám o sobě, hezky se vyvíjí a graduje a vzájemné rozhovory obou protagonistů. jsou stimulující. Jean-Paul Belmondo i Emmanuelle Riva působí velice přirozeně a chemie mezi postavami tak funguje bez problémů. (05.07.2012)

Tomhuhle zapomenutému pokladu se nedostatky odpouštějí snadno: ať už jde o sem tam nedotáhnutou vedlejší dějovou linku nebo o sem tam až příliš levicový idealismus mladého pátera J.-P. Belmonda. Odpouštějí se snadno, neb zůstávají ve stínu krásných kladů: sebejistá, fešná mladá vdova, komunistka jak řemen, vleze do zpovědnice, aby padremu vysypala, co si o církvi myslí, jenomže chudák narazí na kněze, co se nedá, a k vlastnímu překvapení po chvilce odchází vyzpovídaná. Následují diskuse a diskuse a dlouhá cesta ke konverzi natočené tak diskrétně, nepateticky a věrohodně, že se v dotyčné leckterý obrácenec sám pozná. Jenomže tady příběh nekončí. Bývalá stranice totiž neobjeví jen víru, ale taky lásku a všechno by mezi dvěma hlavními hrdiny neodvratně směřovalo k posteli a k odhalení pokrytectví chlípných služebníků církve, kdyby… a v tom je právě půvab toho příběhu… a to právě nemohu napsat, protože by to byl spoiler. Každopádně děkuji panu Melvillovi a oběma hlavním představitelům za nádhernou poslední půlhodinu. [Tento starý film bude těžko sehnatelný jinak než v DivX – dostupné české titulky jsou však bídné a v mnoha momentech mění smysl vyprávění.] (20.10.2011)