Policajt alebo darebák

Věci, z kterých jsem byl jako kluk zmatený a rozpačitý (míchání komedie s – na tu dobu – brutální hard boiled detektivkou, pochybná morálka hlavního hrdiny, ne zrovna přehledná zápletka, nekonvenční formální finty v obraze), se teď s odstupem času ukázaly být důvodem, proč Policajt nebo rošťák ani po mnoha letech nepřestává být zajímavý. Plus samozřejmě nezničitelné konstanty: Belmondovo charisma, Caterham Super 7 a trumpeta Cheta Bakera. (13.06.2018)

„Komisár Bertrand brutálne zastrelený na Grande Corniche” • Na jednej strane tu mám policajta Stanislasa Borowitza, ako zároveň povedzme i divízneho komisára, a zase na strane druhej tiež i akéhosi, akože Taliana Antonia Ceruttiho, pričom sa vskutku variže stále úplne jednalo len o jednu a tú istú osobu, keď v druhom prípade pracovala najmä v akomsi prestrojení za darebáka či násilníka, a to teda konkrétne niekde medzi skorumpovanými policajtmi, ako bol mimochodom zrejme nielen iba tento surovou metódou »popravený pán« + dvomi gangmi, ktoré by rozhodne najradšej poštval samých proti sebe, o čo sa akosi neustále len usiloval, až sa obidva prechody medzi «zákonom & zločinom»; automaticky stávali sami o sebe pomerne dosť zaujímavými = kriminálny titul: Policajti a lupiči; s mimoriadne charizmatickým francúzskym predstaviteľom Jeanom-Paulom Belmondom v hlavnej [dvoj]role, kedy sa zväčša naplno realizoval v tej druhej variácii, ako už máva vo zvyku. • Rovnako som si taktiež býval veľmi dobre vedomým aj akýchsi občasnejších »scenáristických lapsusov« počas sledovania tohto svižného, a na moje počudovanie aj celkom rozsiahleho titulu, odohrávajúceho sa vo francúzskom slnečnom [veľko]meste v Nice, ležiacom na Azúrovom pobreží oproti malej dedine menom Ružomberok [odkiaľ ale našťastie ani nijako extra zvlášť zase nepochádzam], a k tomu i s nemenej väčším množstvom naozaj divokých a nápaditých sekvencií, až som takmer pomaly ani nestíhal im všetkým venovať i svoju náležitú pozornosť, tak som bol práve týmto Lautnerovým poňatím skutočne ohromeným, že s naprosto čírou radosťou si teraz rád zatlieskam, aby som tým v podstate vyjadril moju celkovú spokojnosť, s ktorou určite nemôžem byť nespokojným. • A s vysokou pravdepodobnosťou vrelo každému iba odporúčam, kto by chcel mať čo dočinenia s daným m-o-n-s-t-r-e   s-a-c-r-é[om]; apropo: kompozícia obrazu v podaní Henriho Decaëa, tvorila minimálne takých 60-70% celkového úspechu v rámci celkového ponímania, a skúste si následne spočítať, koľko[krát] vlastne spolupracoval s toť prítomným Bébelom? (09.03.2024)

Film jsem ocenila až s dalšími shlédnutími. Má zajímavou strukturu a neotřelé způsoby komisaře Stanislase jsou dost dobré. :) Jeden z prvních super Belmondových policajtů, film nabitý hláškami se skvělou hudbou a obsaující nejlepší jízdu autoškoly. Super bonusem je pak Michel Galabru v roli vrchního komisaře. Časy jsou zlé Kamile. :) (02.08.2019)

J. P. Belmondo jako divizní komisař Stanislaw Borowitz zvaný inkvizitor, kultovní hrdina mého dětství (ten film jsem viděl snad 30 krát), s pohyby homosexuálního tanečníka a s metodami gangsterského vymahače výpalného, s lehkostí sobě vlastní a s vtipnými hláškami protančí dějem tohoto výborného krimi s takovou elegancí, že se Křupan, Achil a Kamil nestačí divit. (21.06.2007)

Zábavnost jedné z mých nejoblíbenějších belmondovek s počtem repríz neklesá. Odlehčená krimikomedie, kde policajtský rošťák kulometnou palbou sarkastických hlášek šikanuje podsvětí v Nice a dusí zkorumpované poldy, aby je všechny bez výjimky, bez námahy, bez milosti a bez výčitek postupně všechny smetl jako vichr z hor, mě baví stejně jako před lety, kdy jsem to jako kluk viděl poprvé. Film, který se ladně balancuje mezi krimi a komedií, vrší mrtvoly i gagy v řadě nezapomenutelných scén (komentovaný řidičák), kterým dodávají jiskru i skvělé hlášky. A taky výborný dabing Miroslava Moravce. „Časy jsou zlé, Kamile.“ (23.12.2014)