Policajt alebo darebák

Jean-Paul si pravdepodobne vytrhol jednu celoživotnú postavu šarmantného darebáka a žil s ňou desiatky rokov. Čiže nech sa snaží, kto sa snaží, všetko mu vychádza, nikto ho neprekukne, ide si za svojim a vždy to dosiahne. Venovať sa teda detektívnej linke je z cesty a dôležitejšie budú fóry a režijná dynamika. Väčšina z toho v zásade funguje, akurát som z takýchto fopá trilerov prepozeraný a vychutnávam si to len z takej tej podvedomej roviny, kde nevnímam každú súvislosť, pretože keby som tak činil, dal by som takýmto veciam asi zbohom. (21.12.2014)

Skvělý film včetně dabingu (Moravec!), perfektní hudba, hlášky (Tak co, dobrý? Není to horký? používáme doma snad na všechno), Riviéra a jak je ve francouzských filmech zvykem výborní herci i v těch nejmenších rolích (např. komisař autoškoly nebo "stará Ceruttiová"). No a samozřejmě výborní herci v hlavních rolích:-) Obvyklá parta:-) Michel Beaune, Charles Gérard, Venatino Venatini, pan návladní a můj milovaný Galabru, co krásně mluví s plnou pusou a pije tureckou kávu (aspoň v českém dabingu, jinak pochybuji, že Francouzi vůbec vědí, co to je). Nejlepší hláškou je ovšem moment, kdy mafiánský tvrďák Křupan, který musel mít pěkně ostré lokty a náboje, aby přepral Achilla a ovládl všechny herny na Azurovém pobřeží, pronese nahý v telefonní budce větu hodnou muže jeho kalibru:"Kdo je ten uličník, proboha?!" Ano, ano, přesně takto se mafiánští bossové vyjadřují:-). Partu chlapů hezky doplňuje kouzelná madam Edmonde Piget-Rostandová v kouzelných hábitech tuším od Diora pečující s neskrývanou radostí o Borowitzovu dceru, které je čtrnáct a půl a je prý těhotná:-). (12.01.2010)

Ať se jedná prakticky o jakýkoliv film s Jean-Paulem Belmondem, tak se jedná skvost a dílo napěchované charismem. A Policajt nebo rošťák patří mezi ty úplně nejlepší. V době, kdy tento film vznikl jsem sice ještě dlouho nebyl na světe, ale hláška "To je nemilé, Kamile.", mě doprovázela celou základní školu. Je to prostě nadupaná akční podívaná plná skvělých hlášek a v jakémkoliv věku okouzlujícím Belmondem. (06.07.2019)

Ačkoli už jsem s Belmondem pár filmů viděl, ani jeden nebyl "belmondovka", tak konečně nastal čas nějakou zhlédnout. A jestli jsou všechny podobné téhle, tak je nebudu vyhledávat často, ale jako občasná zábava to rozhodně není špatné. V závěru mi to přišlo krapet pomalé a hlavně nebýt Belmonda, tak je to dost slabé, ale hlavně díky němu je to solidní zábava, do které jsem se dostal rychle a bavil skoro až do konce. Sice ne vším, ale většinou hlášek ano. Bere se to s nadhledem, na nic většího si to nehraje, nenudilo mě to, funguje je to jak má a režijně je to taky slušná práce, takže jsem si to užil. Jen nevím, jestli bych si to pustil někdy znova, protože to pro mě až tak výrazný zážitek nebyl, ale zatím si myslím, že ano, takže tu ty čtyři hvězdy nechám. Slabé 4* (05.01.2024)

„Komisár Bertrand brutálne zastrelený na Grande Corniche” • Na jednej strane tu mám policajta Stanislasa Borowitza, ako zároveň povedzme i divízneho komisára, a zase na strane druhej tiež i akéhosi, akože Taliana Antonia Ceruttiho, pričom sa vskutku variže stále úplne jednalo len o jednu a tú istú osobu, keď v druhom prípade pracovala najmä v akomsi prestrojení za darebáka či násilníka, a to teda konkrétne niekde medzi skorumpovanými policajtmi, ako bol mimochodom zrejme nielen iba tento surovou metódou »popravený pán« + dvomi gangmi, ktoré by rozhodne najradšej poštval samých proti sebe, o čo sa akosi neustále len usiloval, až sa obidva prechody medzi «zákonom & zločinom»; automaticky stávali sami o sebe pomerne dosť zaujímavými = kriminálny titul: Policajti a lupiči; s mimoriadne charizmatickým francúzskym predstaviteľom Jeanom-Paulom Belmondom v hlavnej [dvoj]role, kedy sa zväčša naplno realizoval v tej druhej variácii, ako už máva vo zvyku. • Rovnako som si taktiež býval veľmi dobre vedomým aj akýchsi občasnejších »scenáristických lapsusov« počas sledovania tohto svižného, a na moje počudovanie aj celkom rozsiahleho titulu, odohrávajúceho sa vo francúzskom slnečnom [veľko]meste v Nice, ležiacom na Azúrovom pobreží oproti malej dedine menom Ružomberok [odkiaľ ale našťastie ani nijako extra zvlášť zase nepochádzam], a k tomu i s nemenej väčším množstvom naozaj divokých a nápaditých sekvencií, až som takmer pomaly ani nestíhal im všetkým venovať i svoju náležitú pozornosť, tak som bol práve týmto Lautnerovým poňatím skutočne ohromeným, že s naprosto čírou radosťou si teraz rád zatlieskam, aby som tým v podstate vyjadril moju celkovú spokojnosť, s ktorou určite nemôžem byť nespokojným. • A s vysokou pravdepodobnosťou vrelo každému iba odporúčam, kto by chcel mať čo dočinenia s daným m-o-n-s-t-r-e   s-a-c-r-é[om]; apropo: kompozícia obrazu v podaní Henriho Decaëa, tvorila minimálne takých 60-70% celkového úspechu v rámci celkového ponímania, a skúste si následne spočítať, koľko[krát] vlastne spolupracoval s toť prítomným Bébelom? (09.03.2024)