Eso es

Kdepak, styl Gérarda Oury mi prostě nevyhovuje. Dobrodružství protkané patosem, z toho se mi ježí chlupy. Speciálně v okamžicích kdy se rozezněl klavír, jenž dával scénám punc osudovosti, mě přiváděl do bleeextáze. A bohužel se tyto chvíle netýkaly sportu. Všechny pasáže s boxem, totiž byly zbytečné a ve filmu vlastně nemají žádné opodstatnění. Pokud by tvůrci našli jinou záminku, třeba že Jo jede na olympiádu jako divák a současně host Günthera, tak se mohlo krátit o dobrých deset minut. A že by to bylo zapotřebí. Ale ani to by nepomohlo, protože Oury spíchnul dohromady podivný paskvil. První třetina filmu byla v relativně seriózním duchu, druhá pak čistě v dobrodružném, kdy mi před očima naskakovaly pasáže honiček z Velkého flámu, nebo i z Velkého útěku, kde náckové naháněli Steva McQueena a jeho kumpány. Až poslední třetina nabídla slušný humor podle mého gusta, často na hraně parodie. Teoreticky, pokud bych měl potíže s krátkodobou pamětí, bych mohl být spokojený...v duchu: konec dobrý, všechno dobré. Ale ve mě ta rozmrzelost z té žánrové čalamády přetrvala a dokonce ji ty vtipné pasáže umocnily. Navíc ve mě vcelku zbytečně...je to jen film, rezonoval i odvoz medvíděte od matky, jen aby mohl Jo dát chlapci ponaučení. Je to blbost, ale demonstruje to mou nevoli, s jakou jsem film sledoval. Belmondo opět dostal možnost ukázat své fyzické herectví, což bylo v jeho dvaapadesáti letech obdivuhodné (ano, vím, Cruise je starší a taky zvládá), ale jinak neměl co hrát, resp. dialogy neměly žádnou sílu. Kdyby se nad hlavami postav objevovaly bubliny s krátkými větami, nic by se nestalo. Byl bych raději, kdyby tam ta prostřední, dobrodružná pasáž nebyla a Eso es by pokračovalo v duchu prvních minut. Tam by se totiž našlo mnoho podnětného a dobrého. Na malém prostoru Oury ukázal, že v roce 1936 nebyl svět tak černobílý, jak to vypadá dnes ve světle událostí poté. Nebyli všichni Němci vrahouni a zrůdy a je také potřeba říct, že sportovci skoro celého světa neváhali a promenádovali se s hailujícíma rukama po oválu, jakoby se nechumelilo. Jenže tudy se tvůrci neubírali. Takže za mě spíše zklamání. A to i přes tu parádní výpravu a kupu staré techniky, která mě vždy ve filmu potěší. (04.01.2023)

Míň známý Belmondův film, nicméně jeden z mých nejoblíbenějších.. škoda, že tu asi jen málokdo měl šanci vidět ho v původním znění, protože českej dabing se bohužel naprosto nepovedl.. a nevynikne tak třeba úžasně lámaná francoužština Belmondova německýho kamaráda - generála Luftwaffe, kterej už ale opravdu, ale opravdu nechce mít s tou židovskou rodinou Rosenblumových, nic společnýho.. a abych nezapoměl .. krásná hudba Vladimira Cosmy.. (06.12.2006)

Myslel jsem, že jsou u nás všechny belmondovky až nepříjemně zprofanované a ono ne. Na tenhle film jsem přišel tak, že o něm strašně pěkně mluví Belmondo ve své knížce "Mých tisíc životů", kterou doporučuji jako audioknížku načtenou Krampolem btw. :+ Je to v podstatě akční komedie moderního střihu a klidně by mohla být marvelovka natočená v osmdesátkách. A Belmondo tam jede v akčním módu jako Tom Cruise a mám pocit že na jeden skok z letadla si tam dělal všechno sám, na padesátníka WOW! Málem jsem se podělal smíchy hned u úvodního camea. :D Jestli budete mít možnost výběru dabingu, zkuste hned ten první s Krampolem (jsou jinak asi 3), který natočilo asi 5 lidí na nějakém bytě a nějaké ženské role tam mluví i chlapi, má to super atmošku! Fakt velký překvápko a komplexní velkofilm, který má všechno! 10/10 (31.08.2020)

„Prosím vás, pane, podepsal byste se mi?“ . . . Klasický podpis pana režiséra, velkého umělce na poli vysokorozpočtové komedie, rozhodně nelze přehlédnout. Po Velkém flámu (1966) se ve Francii strhla obrovská vlna crazy komedií zasazených do 2. světové války, nimiž se tvůrci více či méně úspěšně snažili navázat na úspěch slavného filmu Gérarda Ouryho... a zde po 16ti letech s další válečnou komedii, pojatou tentokrát v některých směrech odlišně, přichází i samotný Oury, aby všechny ty napodubující tvůrce opět hravě strčil do kapsy. Ouryho tradiční porce velkolepé filmové zábavy určitě nezaskočí spřízněné diváky bohatě rozvinutou sérii zápletek, vtipnou vymakanou akcí a stejně jako ve Velkém šéfovi i hravými odkazy na skutečnou událost (zde s nejen vtipnou parafrází, ale i netradičním zakomponováním sekvencí slavného dokumentu). Čím překvapilo Eso es mě, byla vedle velmi pěkné dobové výpravy nezvyklá přítomnost rodinné linky a krátká zastavení nad malými lidskými dramaty v čase vypuknutí války. Moje takřka stejné dojmy skvěle vystihl ve svém komentáři Enšpígl, taky kolikrát ve mě nastal onen pocitový zvrat z úsměvu na úplné zmrazení a zase zpátky, a to aniž by film na mě působil jakkoliv překombinovaně či nevyrovnaně. Belmondo si to celé spočátku táhne ve své typické formě úplně sám, aby postupně nečekaně vytvořil velmi sympatickou hereckou dvojku s 10-tiletým klukem(!). Oba rozervní hrdinové mi pronikli k srdci, i přes dvougenerační rozdíl mezi nimi panovala báječná chemie, malý Simon byl kouzelný... 95% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (12.03.2021)

Dobrodružná válečná komedie, která se sice drží zajetých kolejí (není těžké odhadnout, jakým směrem se bude příběh vyvíjet), ale díky několika velice vtipným nápadům a díky Belmondovu charismatu uteče, ani se nenadějete. K nejlepším momentům patří bezesporu nevědomé zavítání židovské rodinky do Hitlerova sídla, obdivuhodné jsou rovněž některé Belmondovy kaskadérské kousky, při nichž jistojistě nebyl suplován kaskadérem. Pokud vám nevadí další vykreslení Hitlera jako imbecilního šaška (vždyť je to komedie) a chcete se jenom bavit, pravděpodobně s tímto filmem, stejně jako já, nebudete mít žádný problém. 80% Apendix: Vím, že to víte, ale pro ty kteří si toho nevšimli – český název je vlastně voláním o pomoc: „es-o-es“. (14.11.2006)