Lovec hláv

Belmondo je tu sympatický drsňák, Cremer je tu nesympatický drsňák a tak mu ide Belmondo po krku. Obaja sú extra charizmatickí, takže ma dosť prekvapil priebeh deja, keď sa scenárista rozhodol venovať polovicu filmu istej podzápletke, ktorá je však rovnako dôležitá ako dopadnutie Cremera. Za následok to má fakt, že sa Cremer na desiatky minút porúča spred kamery a mňa to bohužiaľ sklamalo. Záver je už potom klasický, kto tipoval niečo iné, ako konfrontáciu týchto dvoch postáv, asi žiadne podobne drsné filmy ešte nevidel. Taká príjemná stará škola, ktorá má spád a je zaujímavá tou nostalgickou atmosférou Francúzska 70tych rokov, ktorú máme tak radi zo stovák kriminálok s Belmondom, Deloinom, Gabinom a ďalšími. (21.09.2013)

Je to klasický francúzsky kriminálny film zo sedemdesiatych rokov dvadsiateho storočia. Pre mňa asi najmenej zaujímavá "Belmondovka". Belmonda mám radšej ako drsného policajta než ako nájomného žoldniera. Priemerná Francúzska krimi so Jeanom-Paulom Belmondom v úlohe žoldniera na riešenie problémov, dosť vážna úloha bez vtipných hlášok ktorá nie je u Belmonda zvykom, inak klasika s pár bitkami a nejakou tou prestrelkou. (05.02.2015)

Kriminální film, tentokrát s větší dávkou akce, (a je i trochu slabší než třeba Strach nad městem) představuje Jeana – Paula Belmonda coby Stopaře, člověka, co tajně tajně pomáhá policii při dopadávání nebezpečných zločinců při různých druzích kriminality. Kromě jiných akcí musí odhalit i zákeřného muže (Bruno Cremer), chladnokrevně popravující všechny svědky svých zločinů. (16.03.2012)

Myslím, že je to jedna z nejmíň akčních Belmondových kriminálek. A taky jedna z nejdusnějších. Tentokrát tu není žádný hláškování ani humor. Je to hlavně o vztahu stárnoucího nájemného řešitele státních problémů, který si po letech práce na okraji společnosti uvědomuje, že by nebylo na škodu mít taky nějakou tu rodinu. A proto se téměř nepochopitelně upne na mladýho ztřeštěnýho zlodějíčka, kterého bere téměř jako syna. Zároveň řeší poslední případ, kerý mu má zajistit vysněný ostrov a odpočinek. A věta "Nazdar Koko." je nezapomenutelná. Kdyby to bylo natočeno před Čtyři vraždy stačí, drahoušku (odkaz zde), řekl bych, že zmíněná přezdívka je předobrazem k u nás téměř stejně legendární větě "My všichni jsme Gogo." (01.02.2006)

Lze-li i o klasické detektivce (je možné diskutovat o formě a vymezení klasičnosti) říci, že je dokonalá, pak LOVEC HLAV má ke konkretizaci takové představy až neuvěřitelně blízko. Mezní postavení stopaře na rozhraní organizovaného zločinu, zpravodajské služby a tajné kriminální policie připomíná anglický seriál RANDALL A HOPKIRK i americké lovce zločinců, kteří na základě zveřejněných oficiálních vyhlášek "dodávají" stíhané zločince do stanovených věznic prostřednictvím oficiální policie. Západoevropská akčnost je v porovnání s tou americkou reálnější, přesvědčivější a podloženou špičkovými výkony výtečných herců (Belmondo, Cremer). Nápaditý scénář a propojující se režie dotvářejí dojem dechberoucí profesionality citlivě zacházející se stupňovaným napětím provázeným nadprůměrným intelektuálním uchopením tématu. (10.09.2023)