Jacques Destoop

Francouzský herec Jacques Destoop byl dlouholetým členem prestižního divadla Comédie Française, zatímco před filmovou či televizní kamerou se objevoval jen výjimečně. Narodil se v Paříži a byl nejstarší z pěti dětí, dětství strávil ve starobylém městě Chartres nedaleko od Paříže. Umělecké sklony zdědil pravděpodobně po babičce, která byla módní návrhářkou, a od dětství tíhnul k malířství, vyzkoušel i několik dalších uměleckých oborů, písmomalířství nebo sochařství.

Původně pracoval v továrně, prodával také noviny, nakonec se ale nadchl pro herectví a vystudoval pařížskou Národní konzervatoř dramatických umění. Studium absolvoval první cenou v kategorii dramatu, což jej automaticky přivedlo do věhlasného divadla Comédie Française, působil zde od roku 1958, ale až v roce 1968 se stal jeho řádným členem. Brzy se propracoval k titulním rolím a stal se vyhledávaným představitelem velkých postav klasických dramat (Ruy Blas, 1961; Cid, 1963; Britannicus, 1967; Cyrano z Bergeracu, 1972). Kromě Comédie Française účinkoval i mimo Paříž, často na letních divadelních festivalech, příležitostně hrál pohostinsky také na oblastních scénách (Arles).

Ustálené pravidlo, že přední herci Comédie Française jen zřídka hráli ve filmu a televizi, platí i u Jacquese Destoopa. Sami herci si cenili příslušnosti k nejstaršímu francouzskému jevišti a divadlem byli značně vytíženi, vedení Comédie Française své členy navíc k natáčení jen nerado uvolňovalo. Jacques Destoop získal první zkušenosti s kamerou v televizi v roce 1961, jednu z hlavních rolí pak hrál ve filmu LÁSKA V POUTECH (L'amour à la chaine, 1965), ve vedlejší roli se později objevil v Devillově dramatu BYE, BYE, BARBARA (1969).

Častěji spolupracoval s televizí, během 60. a 70. let hrál v několika seriálech, převážně historických, titulní roli dostal například v seriálové adaptaci Dumasovy literární předlohy RYTÍŘ D'HARMENTAL (Le chevalier d'Harmental, 1966). Ve španělské produkci pak dostal velkou příležitost v roli francouzského plukovníka ve filmu ZBOJNICKÁ VÁLKA (La guerilla, 1972) z doby napoleonských válek. U nás jsme si jej mohli povšimnout v epizodní úloze sicilského mafiána v kriminálce LOVEC HLAV (L'alpagueur, 1976), poté hrál již jen v televizi.

Na jevišti Comédie Française stál naposledy v sezóně 1985-1986 v Genetově absurdním dramatu Balkón, poté tuto scénu opustil, načež zde získal čestné členství. Jen výjimečně později hrál v jiných divadlech, vrátil se ale ke své mladické vášni pro malování. Pro své abstraktní obrazy hledal inspiraci v divadelním prostředí, v němž strávil několik desítek let, a své dílo vystavoval v 90. letech v několika pařížských galeriích. Malování se věnuje dodnes, ale žije již v soukromí. Jeho manželkou je herečka Geneviève Fontanel (*1936), s níž se seznámil za studií na konzervatoři, před kamerou se ale spolu nikdy nesetkali, hráli také každý v jiných divadlech.

Pavel "argenson" Vlach