The Zero Theorem

Terry Gilliam se už nezmění a s tím se musí všichni smířit. The Zero Theorem má všechny jeho trademarky, které jeho věrné fanoušky uchvátí už od začátku. Typicky kafkovská atmosféra a odcizená budoucnost upomínají na jeho nejlepší díla a prakticky okamžitě vtáhnou do děje. Je vůbec radost sledovat celou vizuální stránku, která je opět promyšlená a uchvacující a tentokrát nabízí i přenádherné obrazy Qohenových představ, které jsou nasnímány naprosto dokonale, a ačkoli balancují na hranici kýče, nikdy k němu nesklouznou. O to větší je škoda, že film do našich kin takřka jistě nezamíří. Nezklame ani volba herců, která se opět vydařila. Waltz tu konečně hraje něco trošku jiného a je stejně skvělý jako vždy, možná mu role ušlápnutého introverta sedla trošku víc, každopádně si ji viditelně užívá a splňuje představu o typicky gilliamovském hrdinovi. Ostatní už prakticky nestojí za řeč, protože je tu hlavně on, ačkoli i David Thewlis je v rámci možností skvělý a Mélanie Thierry sexy. Problémem je ústřední příběh, který nakusuje moc témat a žádné pořádně nevyužívá, jako by se Gilliam snažil vtěsnat sem všechno, co ho na současnosti trápí. Někdy se mu daří víc, jindy méně, každopádně tempo není úplně nejsvěžejší a střídají se tu pasáže svižné s těmi unylými. Jelikož tu ale nechybí ani trošku "pythonovského" humoru a celé to má zvláštní kouzlo, rozhodně se film nevyplatí zatracovat. Jen je potřeba se na něj podívat víckrát a odhalit zdánlivě skryté významy a vtípky, což může být pro dnešního diváka problém. 70% (21.07.2014)

T.Gilliam se sice ve svém novém snímku dost recykluje, já se ale nechal ukolébat, snad proto, že jsem dlouho neviděl žádný jeho film. Možná taky proto, že tentokrát dokázal vytvořit (alespoň pro mě) živé fungující charaktery, se kterými jsem soucítil a které nebyly jen nějakými podivnými palidmi a karikaturami (i když uplně normální teda rozhodně také nebyly). Samotné zracování a fantaskní Terryho svět, ve kterém hlavní hrdina žije v kostele a spí ve varhanech, z výše ho tiše pozorují kamenné tváře svatých a na holou hlavu se mu snášejí barevné kužely světla z okenní mozajky Panny Marie, přitom má za zrcadlem schované Goupróčko a jeho oltářem je super moderní retro-kompjůtr, tak to se mi fakt hodně líbilo. A to ani nemluvě o skvělém obsazení. Hlavně Mélanie Thierry, ze které jsem byl upřímně naprosto udělanej. Celkově lehce depresivní, apokalyptické, melancholické vyznění snímku mi padlo do noty, dokonce mi chvíli Gilliamův Zero Theorem připomínal Trierovu Melancholii, i když jde pochopitelně v mnoha směrech o zcela odlišné snímky. Jinak T.G. zdárně ukazuje, že je možné natočit vizuálně nádherný snímek, z originálního prostředí (tím, že se odehrává především v kostele) bez ulítlého rozpočtu a produkce. Za zmínku také stojí zábavná kamera a hudba v čele se skvělým "výtahovým" remakem Radioheadů. Toto polemizování o smylsu bytí, nebytí a vůbec, se Gilliamovi náramně povedlo. (28.07.2014)

To bolo tak blbé, až to bolo dobré. Neviem prečo mám v obľube takéto bláznivé filmy, kde je nám predstavená akoby budúcnosť, ktorej sa ani nechceme radšej dožiť. Svet v Zero Theorem mi veľmi pripomínal budúcnosť z filmu Twelve Monkeys (1995) s Bruceom Willisom, kde taktiež bola vyobrazená budúcnosť dosť strašidelne. Christoph Waltz pozdvihol tento film o niečo vyššie - uvedomujem si že s nejakým neznámym hercom by ma to asi nebavilo. Páčila sa mi možnosť naprogramovania si vlastného sveta vo svojich myšlienkach - čo sa dosť podobalo nápadu z Inception (2010). Mám z toho celého zmiešané pocity - na jednej strane akoby som ani nepochopil pointu - na strane druhej by som sa kľudne pustil aj do seriálu, (keby nejaký existoval) a keby aj tam hral Christoph Waltz. PS: Škoda malého priestoru pre celkom zaujímavú postavu Matta Damona. (01.03.2019)

Tak třeba u tohodle sem viděl prvních pět minut a hned sem věděl, že to je za 5. U filmu to poznáte hned, jesli to je sračka nebo ne a todle evidentně sračka neni...o všem dalšim se dá diskutovat, ale todle mi bylo jasný hned...musíte v tom mít jasno...jinak máte nejasno...a to neni dobrý...aspoň v jedný věci musíte mít jasno, když jinak ničemu nerozumíte...jasný? Mimochodem jde o důstojný pokračovaní Brazil - maybe Anegertina? Jo, a bez chyb to není ono. (26.07.2014)

Tery zase omylem upadl nosem na kapesník s toluenem, anebo to v té smaženici nebyly Václavky. Výsledkem je další bizarní narkonosvět plný sdružených barev Benetonu, ukrutně pastelových, v němž se všichni chovají jako naprostí čuráci, vlastně pardon, chtěl jsem napsat jako VIP zákazníci nějakého mexického kartelu. A kanárkově žluté stroje přitom dělají pajtnovské „Pyp“, pokud je pracující cyklista řešící tajemství všehomíra nakrmí zkumavkou s viskózní kapalinou vhodné barvy. Kryštof sice opět Waltzuje jako o život a Dejmon předvádí snad svou dosud nejvytříbenější mimickou kreaci vítěze Světové série v pokru, ale co z toho, když je kolem nich plytké intoxikované prostředí patologické hlavy přeceňovaného narkomana. Inu, po skončení jsem velmi tápal, cítil se hrozně rozpolceně z toho, že mě ten Teryho THCsticismus filosoficky nenaplňuje, a už už jsem si začínal zahřívat lžičku, utahovat škrtidlo a pumpovat předloktí ve snaze vstřebat, co že to bylo za vyhulenou pičovinu, když tu náhle jsem naprosto prozřel. Narazil jsem zde totiž na totálně erudovaný výhnis mého úplně nejoblíbenějšího recenzenta jménem Zadek99, který mi dokonale otevřel oči. Nedivím se, slovo „teorém“ jej muselo určitě dokonale prokrvit. Milý Pedokok, jsa zajisté na úplně jiném levlu absorpce pomatených sraček, opět bez bázně a hany přichází s egem na dlani a patrně neváhal ani minutu chopit se svého přirození a příležitosti se za něj mohutně zatahat a ukázat, že právě on našel onoho pověstného Orvela v kupce Kafky! To, jak se přitom fundovaně rozzvracel o svém atopickém ekzému a realitě jeho sýra při vrstvení nemovitostí během úřednického stihomamu, mě rozřehtalo natolik, že jsem se z esoterických hlubin artového podvědomí vrátil zpátky na zem a rozhodl se, že raději fetovat nebudu. (30.08.2014)