The Zero Theorem

Typicky groteskovitě šílená "gilliamovka" z přepjatě pokřivené budoucnosti, která ale není realitě zas tak vzdálena. Na přehuštěnou ulici se tu však podíváme jen párkrát, příběh je zaměřen na komorní procitnutí jednoho ukázkového podivína (skvělý Waltz), ve své uzavřené ulitě napjatě čekajícího na tajemný telefonát, jenž by mu prozradil smysl života. Čímž mu samozřejmě onen život uniká mezi prsty. Postupnou očekávatelnou "normalizací" snímek trošku ztrácí svou výlučnost, ovšem pořád mu jí zbývá na rozdávání. (18.08.2014)

Klasické Gilliamovo vizuální kouzlo tady je, ale bohužel už nefunguje jako dřív. Člověk pořád doufá, že se mu to nakonec bude líbit, ale pak přijde rapující Tilda Swinton a i poslední naděje jsou pryč. Jako by se Gilliam snažil být extrémně cool a vytvořil něco, co by se jakože mohlo líbit mladým lidem. Napsat k tomu scénář Charlie Kaufman, mohlo to být supr. Zrovna s Adaptací je nabízí docela zajímavá paralela, a Adaptace vyhrává v tom, že její hlavní postava vzbuzuje sympatie hlavně proto, že dělá něco, aby se dostala ze své misérie. To se bohužel o postavě Christopha Waltze říct nedá, která je tak zahleděná sama do sebe, až je to nepříjemný. A zakončení s Creep od Radiohoead je prostě... Až moc "samozřejmý". (01.04.2014)

Terry Gilliam v nejryzejší podobě. 12 opic jsem viděl, Brazil zatím ne a budu to muset napravit. Nechápu, proč je film v modré, i tady se jedná o hlubokomyslné hledání smyslu životu v papundeklové divné barevné sci-fi, ale uteklo mi to tak rychle, že jsem to ani nečekal. Malick u mě skončil, doufám, že Gilliam ještě něco natočí. (24.10.2017)

Ja si nemôžem pomôcť, už dlho som nevidel nič, čo by ma tak nebavilo. V živote som Gilliamovmu filmu nedal menej jak tri hviezdy, tentokrát to ale nedávam, poctivo pocitovo. Toto bola atrapa Brazilu, preexponovaná šaškáreň s výbornou myšlienkou, namontovanou na zbytočný príbeh. Akurát Creep potešilo (10.08.2014)

Technický pokrok se nevyhne ani světu Terryho Gilliama. Zatímco ve vizi blíže nespecifikované budoucnosti Brazilu hrála stále prim stísněná kancelář a halda papírů, Qohen v Teorému nula má prostoru a snad i svobody více než dost. Možná je to ale právě nepřeberné množství možností, které v něm rozvíjí fobie téměř ze všeho. Qohenovi nečiní potěšení vlastně nic, a tak sám sebe připravuje o svobodu a čeká na konci telefonního sluchátka, až mu někdo řekne, co je vlastně smyslem jeho života. Dlouho není schopen rozlišit, zda zahazuje život řešením nekonečné matematické úlohy nebo naopak, zda jejím řešením posunuje lidstvo vpřed. Zářivý paprsek naděje na osvobození má na dosah, jenže je schopen se ho chopit? Anebo teorie Všechno pro nic zůstane příhodně charakteristikou jeho vlastní existence? 7/10 (24.07.2014)