Stalker

Lepší je hořké štěstí, než nudný život. Silné filozofické dílo s mnoha metaforami, které po celou objektivně předlouhou stopáž křičí na diváka a žadoní i ve zcela statických obrazech o jeho pozornost. Zároveň od první minuty jasně napovídá, že tohle není běžné sci-fi, jakkoli obvyklý mysteriózní film. Stalker je jediný svého druhu. Moře Tarkovského myšlenek na podkladu úžasně detailní kamery za podpory minimalistické a mystické hudby mi přivodilo nevídaný divácký zážitek a jeden z myšlenkově nejpodnětnějších snímků mého života. (29.03.2007)

Velice nezvyklý film, který rozhodně není pro každého. Taková čistě klubová záležitost. (Pozor, spoiler!!!) Děj se odehrává v jakémsi imaginárním zoufalém světě, na jehož určité místo měl před dvaceti lety dopadnout meteorit. V oblasti dopadu začala příroda žít vlastním životem a tato oblast je ohraničena, hlídána a nazývána jako "Zóna". Podle legendy existuje v Zóně místo, které dokáže učinit člověka šťastným. Mnoho lidí se na ně už pokusilo dostat, ale všichni v Zóně nalezli smrt. Všichni kromě těch, jež provázeli Stalkeři, jakýsi podivný druh lidí, jejichž minulost i celý život je nějakým podivným způsobem spjat se Zónou. Ve společnosti Stalkera se do Zóny vydává i dvojice Spisovatel a Profesor. Muži pronikají skrz hlídanou hranici a vstupují do živoucí přírody, která jen zťěžka dýchá pod tunamy železa, které ji pokrývají. Opatrně procházejí přírodou, ve které neustále číhá nebezpečí smrti, které není vidět a ani my ho během filmu neuvidíme. Když konečně dorazí až ke kouzelné komnatě, ani jeden z mužů se do ní nepokusí vstoupit a profesor se ji dokonce pokusí zničit. Film je opravdu velmi filozoficky zaměřený a po zdlouhavém rozjezdu vás tak chytí, že se od něj nedokážete (i přes přehnanou stopáž) odtrhnout. Právě obrazová stránka je nejsilnější zbraní filmu a Tarkovskij všem dokazuje, že je Pan režisér. Neuvěřitelné kulisy zdevastovaného světa a všudepřítomný prvek železa i v překrásné přírodě ve vás zanechá opravdu hluboký dojem. Za čtyři, ale jen kvůli tomu, že je to možná opravdu až příliš dlouhé. (29.10.2005)

„Pre mňa je všetko väzenie.“ Keď som raz ležal v úzkej malej izbe na St. Dunstan Road v Leicestri, o ulicu ďalej od Ima a pankáčov Stonyho, Rudyho, Paliho, Paliho (áno, boli dvaja) a Gunsmokea, jeden človek mi hovoril o tom, že ak je niečo nekonečnejšie, ako ruská krajina, je to už len ruská duša. Asi odvtedy k ruskej kinematografii pristupujem s obavami. Ak si raz za 1OO rokov nejaký ruský film pozriem, hneď si na to sychravé anglické mesto spomeniem. Stalker, ktorý mimochodom prišiel do kín v roku Apokalypsy a Votrelca, je sci-fi klasika. Rusi vedia robiť (viď. Solaris, tiež od Tarkovského) výborné sci-fi, kde ide o reálne postavy stojace zoči-voči šialenej situácii, vymykajúcej sa pravidlám logiky, prírodných zákonov a fyziky. Stalker je mladý muž, ktorý za poplatok pašuje ľudí do neobývanej Zóny. V nej sa vytvorila pred niekoľkými rokmi uprostred krajiny a nikto nevie prečo. Jedni hovoria, že to spôsobil meteorit, druhí mimozemská civilizácia. Ľudstvo každopádne Zónu radšej oplotilo a prísne stráži, pretože tam miznú ľudia (teda ak sa tam nejaký blázon rozhodne vybrať stoj čo stoj) a pozemské charakteristiky času a priestoru v nej dostávajú na frak. Pričom sa hovorí, že ak máte dobrého sprievodcu, dovedie vás v Zóne na miesto, kde sa plnia vaše najtajnejšie sny. Famózna fantazijná atmosféra, jedinečná výprava/kamera a originálny scenár. (11.12.2008)

Ja asi nemám tú správnu bunku pre tento druh filmov, aké točí Tarkovskij alebo Kubrick. No čo, zabijem sa? Stalkera som úprimne zatúžila vidieť hneď po tom, čo som si prečítala knižnú predlohu bratov Strugackích. Aj keď som naisto vedela z počutia, že je to "divný" film (a mala čiastočnú skúsenosť so Solarisom). Predsa som chcela vidieť, koľko atmosféry a čo sa vlastne z knihy dostalo na plátno. Bohužiaľ je to asi hlavný dôvod, prečo sa nevyhnem porovnávaniu a prečo som bola taká sklamaná. Bratia Strugackí síce napísali scenár (ktorý z istého uhla pohľadu súhlasí s ich filozofujúcimi tendenciami v knihách) vyzerajúci "dejovo" ako voľné pokračovanie románu po pár rokoch, ale to, čo mi ponúkol Tarkovského Stalker, sa mohlo kľudne zaobísť bez Strugackích, bez vedeckofantastického motívu aj bez stalkera. Sú to proste dve a pol hodiny ťažko nudných intelektuálnych kecov! Kecov, kecov a kecov... o nesmrteľnosti chrústa, o tom či ľuďom dávať alebo brať nádej, a o tom, že za každý dar (hoci nádeje) sa platí. Plus dlhých záberov na depresívne post-apo scenérie a troch chlapov, z ktorých dvaja sú škaredí a starí. A čo sa stalo so stalkerom z románu? Zlatá guľa (vo filme Komnata) ho musela strašne poznačiť, lebo tragická postava chladného pragmatika žijúceho vo večných rizikách sa pri prechode z papiera na celuloidový pás zmenila na ufňukanú posratú trosku! (a jeho statočná manželka Juta degradovala na onucu) Tento filmový hrdina si románovú symboliku pomenovania STALKER nezaslúži - v knihe by na zbabelosť takého rangu dávno pošiel. Poserovia v Pásme nemajú čo robiť! Je veľmi otázne, či by to bez čítania knihy s názorom na film dopadlo lepšie - alebo ešte horšie. Mám pocit, že či už ho vytrhnete alebo nevytrhnete z kontextu predlohy, aj tak zostáva len akousi silne lyrickou nadstavbou slušného scifíčka, ktoré si s danými témami poradilo omnoho lepšie a aj na premýšľanie toho prinieslo oveľa viac. Filmový Stalker je príliš monotematický, príliš patetický a príliš otvorene moralistický. Sorry, bejby, kľudne ma vylúčte z akéhokoľvek klubu, ale tomuto tlieskať nebudem. Nie preto, že ostatní sa tu rozplývajú blahom. (14.02.2011)

Tak se mi zdá, že jsem právě objevil žánr, kterej je ještě horší než buzikály a rodinný komedie dohromady. A ten žánr se nazývá poetický. Stalker je absolutně nekoukatelná blbost. Mam z toho podobný pocity jako u Kubrickova filmu 2001: Vesmírná odysea. Zase vysoký hodnocení a většina komentářů ve stylu "Vůbec nechápu, o čem to je a co tam ten maník celý 3 hodiny dělal a navíc jsem se u toho strašně nudil(a), ale dávám 5 hvězdiček, abych si nepokazil(a) těžce vybudovanou image intelektuála." Já se přiznám, že jsem ten film ani nedokoukal a cca po hodině jsem to vzdal. Mam takovej pocit, že vrcholem sovětský kinematografie je kreslenej seriál Jen počkej, zajíci. Jestli je na tomhle filmu něco dobrýho, tak snad jedině komentář, kterej tady napsal verbal. (19.07.2011)