Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Obsahy(1)
Vycibrené, poeticky a emocionálne vypäté filozofické dielo na tému myšlienkovej sily človeka, ktorý si je vedomý základných životných hodnôt a ktorý dokáže žiť a jednať v súlade s nimi; o ceste, ktorá sa stáva očistným zdrojom skúseností. Scenár prebral z pôvodnej predlohy len základnú sujetovú situáciu - existenciu Zóny a povolanie Stalkera - prevádzača do Zóny, záhadného, tichého, pulzujúceho územia nejasného pôvodu. Celý film sa okrem rámcovej kompozície (Stalkerov byt a bufet) odohráva v jednom uzavretom mieste v jednom dni ako putovanie za tajomstvom v Zóne, umožňujúcim cestu k sebapoznaniu, k nádeji. Teória o nadprirodzenom pôsobení Zóny, jej smrtiacich nástrahách a čarovnej moci "miestnosti" uprostred nej, plniacej najskrytejšie želania, sa predstavuje ako súčasť diskrétneho Stalkerovho učenia v metaforách, javovo však nie je ničím potvrdzovaná. Stalker (s vyholenou hlavou asociuje prepusteného politického trestanca) sprevádza do prísne stráženej Zóny Spisovateľa a Profesora. Vyzýva k usilovnému sústredeniu sa na cestu, k zodpovednosti za každý krok, v jeho jednaní je podstatný rešpekt k skrytému poriadku Zóny. Vo vzájomných dialógoch si postavy objasňujú svoje názory na svet, zmysel a hodnoty života. Po návrate Stalkerova žena hovorí o vlastnom zmysle života, v ktorom je zázrakom ľudská láska. Ich chromá dcérka ako výraz sily ľudského ducha telekineticky posúva poháre po stole. Nápadným rysom filmu, v ktorom dlhé "meditatívne" jazdy prevažujú nad montážou, je štylizácia jeho scenérie - mimoriadne asketickej, fascinujúcej hutným napätím. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (3)
Recenzie (776)
Stalker se vyplatí sledovat od začátku až do konce, jinak ho pořádně nepochopíte. Ze začátku jsem pořádně nechápal o čem to je až postupně jsem se do děje dostával, abych nakonec zjistil, že vlastně nevím o čem to bylo. Film je svým způsobem velmi zvláštní. Po shlédnutí budete nad koncem filmu dlouho přemýšlet, ale to byl zřejmě úkol tohoto filmu. Kniha je na tom mimochodem dost podobně. ()
Geniální obrazová stránka, famózní práce s kamerou, vyprávění rozčleněné na černobílou a barevnou část, kompozičně i výtvarně nádherné záběry, svévolně rozvolněná dynamika do pomalého plynutí, film jako řeka, která vás pomalu unáší, ty předlouhé jízdy kamery, filosofické zkoumání lidí a věcí, silný mystický či náboženský podtext, filmové přemítání a úvaha o víře, o nedostatku pokory, Stalker coby symbol neexistence Mesiáše v současném světě, reakce na nihilismus dominujícího ateismu, mizanscéna coby apokalyptická industriální krajina, sama Zóna jakási metamorfóza industriálních center Sovětského svazu (a východního bloku) i předzvěst Černobylu, možná alegorie dysfunkčního civilizačního systému, který svým občanům upírá právo na smysluplný život, na naději, filosofická úvaha o cestě jako cíli poznání, ale i sci-fi, kde se za celou dobu ani jednou nic nestane a jehož stopáž je neúměrná k rozvolněné dějové lince... Film, jehož procentuální hodnocení pozbývá smyslu... ()
I'm a simple man, I see Andrej Tarkovskij, dávám 10 stalkerů z 10. Esteticky dechberoucí audiovizuální veledílo, pohlcující surreálná filozofická freska, gamechanger lyrickoepického žánru, definice poetry in motion, a v neposlední řadě cinefilní nirvána, která rozbortí bábovičky ideálů vaší mrzký existence. Film s velkým F. Esence poetic cinema. ()
Главне верить! Jak, nakolik a snad i čemu zůstává otázkou. Neskutečně silná výpověď o řádu, respektu, víře a podrobení se. Natočeno velmi zvláštním způsobem, vypínajícím duši k nebývalé námaze a odměňujícím ji nepopsatelnou měrou. Film, který bude v člověku rezonovat ještě velmi dlouho, ne-li navždy. ()
Pokora, ostražitost, touha. To všechno se dá napsat o tajemné Zóně, ale stejně tak o filmu samotném. Stalkerovi jsem se celých 163 minut pokorně oddával, ostražitě si nenechával utéct všemožné Tarkovského (byť i nepodstatné) drobnosti a detaily a užíval si je. Stejně tak jsem toužil najít pravdu, co všechno je v této oblasti možné či nemožné a k čemu vlastně kdysi došlo. Ale skutečně chci tu odpověď znát? Vlastně vůbec ne, protože rád přistupuji na hru, že pravidla zde mohou být pokaždé jiná, neurčitá a ještě více mysteriózní .. ()
Galéria (68)
Fotka © Mosfilm
Zaujímavosti (35)
- Tento film, společně s románem „Piknik u cesty“ bratrů Arkadije a Borise Strugackých, posloužil jako inspirace pro videoherní sérii „S.T.A.L.K.E.R.“ od ukrajinského studia GSC Game World. V herní sérii se příběh také odehrává v zamořené oblasti nazývané "Zóna" a cílem je také dostat se do oblasti, kde je kouzelný předmět, který dokáže splnit každé přání. Hlavní postavou je rovněž Stalker. (m@cs)
- „Připravoval jsem se na tento film celý život a natočil jsem ho za dva roky,“ řekl o svém pátém celovečerním snímku Andrej Tarkovskij. Ve skutečnosti vznik Stalkera provázely neustálé průtahy. Režisér dvakrát skartoval natočený materiál, dvakrát vyměnil kameramana i scénografa, prodělal infarkt a málem k němu přivedl také celý štáb, než byl se svým životním opusem víceméně spokojen. (Zdroj: Letní filmová škola)
- V původní scéně s tanky bylo 7 nebo 8 tanků a 5 obrněných vozidel. Při přetáčení této scény měli filmaři limit 3 tanky a 2 obrněná vozidla. Jeden z výtvarníků několik dní vymýšlel, jak je uspořádat, aby docílil iluzi více tanků. Tanky po sobě v bažinaté krajině zanechávaly výrazné stopy, takže spoustu času zabralo i vymýšlení tras, kudy tanky pojedou na svá místa, aby stopy nebyly vidět. Tanky totiž měly být zarostlé mechem a musely působit dojmem, že tam 20 let chátrají. Natáčecí čas se navíc oproti předešlému natáčení smrskl ze dvou-tří dnů na šibeniční hodinu a půl. (Xeelee)
Reklama