Stalker

Zřejmě nejlepší film o lidech kteří někam jdou a bezpochyby nejlepší (nepřiznaný) remake Čaroděje ze země Oz. Všechno, co o Stalkerovi potřebujete vědět (i mnoho informací, bez nichž byste se klidně obešli), najdete v Zóně od Geoffa Dyera. 90% Zajímavé komentáře: kleopatra, zputnik, Dan9K, MIMIC, H34D, gudaulin, wipeout, Triple H, Raven0, Skalda (01.01.2007)

Stalker se vyplatí sledovat od začátku až do konce, jinak ho pořádně nepochopíte. Ze začátku jsem pořádně nechápal o čem to je až postupně jsem se do děje dostával, abych nakonec zjistil, že vlastně nevím o čem to bylo. Film je svým způsobem velmi zvláštní. Po shlédnutí budete nad koncem filmu dlouho přemýšlet, ale to byl zřejmě úkol tohoto filmu. Kniha je na tom mimochodem dost podobně. (22.05.2006)

Tuš sem se tu od jedneho cypa dočet, že jakysi rusak pohazuje v zoně šroubama, vytyčuje a že je z teho šťastny. A pry je to vubec cele fajne a esetycke, bo pjet hvjezd to neni žadna hola řiť. Štajger pravil, že to bude natuty cosy poučneho a bo se nam furt v rubani nedařy vytyčiť, kaj to zajebane rypadlo přišrubovať, aby robilo za nas, nebylo by od vjecy ošmirovať co s tym v tym Sovjetskim svazu robi. Tuš byl sem šťastny jak cyp, bo sem dostal den opušťak a nemusel byť na čelbě. Letim jak kokot do Videovordu, ať to kurva navali, ale pry němaju, bo take pičoviny sy pry nikdo nepučuje (a to pry že zme kulturni narod, inflagranti jedni...). Eštěže Jaryna ta jeho stara dokopala naštelovať Jupisi aji s internetem, aby mohla čumět na tych Vyholenych, bo jak ty kurvy v Hošťalkovicach zrušili analok, tak je na celym Zarubku sygnal na piču!! Tak sem vyexoval par lahvaču, než to Jaryn stahnul, oprašil sem ruštinu, keru sem než sem vyšel sedmu třydu zedeeški tak miloval, bo ruštinařka měla kozy jak Holý Buster. Kurva, děcka, tři hodiny na to čumim jak pero z gauča, no jak dybych tlemil do zdi. Taku pičovinu ste v životě neviděli a až teho cypa raz potkam, tak mu zrušim zubni kartu. Byl sem syce zbytněly jak sviňa z tej krajiny a Ostravaru dvanactky, ale jakse mě štajger druhy den na cosy zeptal, byl sem duty jak fryšop. Tak akorat mi napalil ačko za bulku, ty kurvy Kolaček s Bakalu mi hrabli po premiach a přiště rači budu dal čumět enem na Zimira, bo ten aspoň umi pořadně rozjebavat bavoraki. (Buchsteinerova KOBRA 11) ------------- Niethustra - Stalker (1979) 04.02.2010 ***** Ráz Zóny jako na plátně zbytnělé všednodenně setkávané krajiny je (naopak) rozhodován nezjevnou významovou souvislostí cesty za štěstím. Tu vytyčuje Stalker způsobem zdánlivě svévolného pohazování matic a na základě naprosto zapřené motivace (k hodu vždy právě tím směrem). Co do zdůvodňujících příčin neidentifikované a nesrozumitelné vytyčování (významové souvislosti) cesty za štěstím nutně vzbouzí pohoršení. Pohoršení jako to, co rozehrává vzájemnnou konfrontaci humanismu (Spisovatel), vědy (Profesor) a víry (Stalker) (viz také Shadwell) - motiv pohoršení, Kierkegaard (víra v případě Tarkovského "vyhrává"; pohoršení ho nesvádí k pochybám a zde založené racionalizaci zázraku, ale graduje víru). Svébytný estetický výraz filmu spočívá mj. v citlivém zviditelňování nezjevného: na pozadí krajiny jen tušená cesta za štěstím zpětně razí podobu krajiny jako specificky rozestřených významů cesty a scestí (které vposledku znamená - nikoli nutně tělesný - zánik, tj. v tomto případě neuposlechnutí pokynu a odvrácení se od cesty víry). Film jako estetizace víry. Vygradováno v pojetí filmu jako exegeze (Tarkovského OBĚŤ). (09.02.2010)

Ruský Stalker z roku 1979 režírovaný Andrejem Tarkovskijem je dost možná jeden z nejsložitějších filmů v historii kinematografie- Jeden z nejproslulejších (či dost možná nejproslulejší) ruský filmař zadaptoval knihu bratrů Arkadije a Borise Strugackijových (kteří jsou společně s Tarkovskijem podepsání i za scénářem adaptace) a zpracoval vizuálně strhující, dějově náročnou a celkově psychicky diváckou náročnou podívanou, kterou je velmi náročné i přes její vysoké kvality dokoukat do konce a v tomhle případě skutečně záleží jenom na tom co toho divák vydrží. Je velmi složité vysvětlit základní zápletku, hlavní myšlenku a veškerý dějový průběh Stalkera a je dost možná zajímavé vědět toho co nejméně a následně postupně dějové rozkrýt hlavní děj sám i když velmi pravděpodobně hrozí, že divák k nějakému velkému pochopení všeho co se na plátně děje přece jen nedojde. Tempo Stalkera je vražedné a dochází skutečně k pasážím kde se v podstatě ´´nic neděje´´. A i přesto na těchto náročných a těžce uchopitelných pasážích něco je. Stalker je ve finále dost možná dodnes jedním z nejoriginálnějších filmů všech dob a Tarkovskij si mistrovskou režii obhajuje svůj titul pravděpodobně nejvíc mezinárodně známého ruského režiséra. Počet překrásných a nádherných filmových záběrů je ve Stalkerovi velmi výrazný, o to možná zajímavější je ale možná zajímat se o to co všechno se vlastně v rámci děje odehrává a jaký to celé má smysl. Stalker je ve finále skutečně především plný filozování a i proto je velmi náročnou diváckou podívanou. A zároveň má skutečné momenty, které i divákovi, který je z filmu víceméně nadšený dají do hlavy úvahu nad tím, že je tohle dost možná skutečně až moc a je ideální čas skončit. Stalker je tak definitivně jedním z nejnáročnějších diváckých zážitků všech dob a především ve výsledku skutečně nepříjemný zážitek. Je geniálně zvláštní a vypiplaný do každého detailu, přesto mám ale pocit, že Stalkera nikdy nechci vidět znovu. Má bravurní scénář, velmi dobré herecké výkony, vizuálně skvostné podání ale přesto má za mně lehké vady na kráse v tom, že je občas nepříjemný možná až příliš. Přesto jde ale právem o jeden z nejznámějších ruských filmů, který rozhodně potencionálně naláká k tomu dohnat i zbytek Tarkovskijho tvorby. A následné rozebírání toho všeho, co se v rámci filmu přes dvě a půl hodiny dlouhého filmu stane je srovnatelně stejně zajímavé takže i za tohle rozhodně palec nahoru! (13.09.2020)

Věřit či nevěřit? Já nevěřil a dokázal si čistě subjektivně a sám pro sebe celý film (nebo skutečně ošidná místa, kterými jsou začátek a konec) vysvětlit racionálně. Kdybych věřil, uznávám, že bych si to dost zkomplikoval (nutnost ptát se zpětně na opravdu spoustu otázek). Nicméně, Stalkerovi, i kdybych nakrásno dokázal ocenit vše v něm ukázané a vyřčené, nemůžu dát 5* už z 1 prostého důvodu. Ať jsem ho soustředěně (!) sledoval v kině či doma na notebooku, pokaždé jsem se místy docela dost nudil a chtělo se mi spát (nebylo to únavou). A ne, nepovažuju to za „onu“ nudu, která mě měla k něčemu posunout/přivést, protože k ničemu takovému ani jednou nedošlo. Jenže těch důvodů proč nedat plný počet mám víc. Zaprvé je to fakt, že od „zazvonění“, tedy cca 40 minut před koncem, šlo pro mě osobně veškeré kouzlo filmu pomalu ale jistě do kytek (např. tlachání na „prahu“, podivná promluva k divákovi, moralizování, nesnesitelný hlavní hrdina, natahovaný konec, tedy min. vše to, co následovalo po odchodu z hospody, mi přišlo zbytečné). Zadruhé, už během cesty Zónou mě trojice poutníků trochu vytáčela a jejich filozofování (nebo v tomto případě spíš mudrování) mi přišlo místy nesouvisející s tím, o co ve filmu šlo. A to se mně celá Zóna, její magická, mysteriózní, hypnotická atmosféra a ostatně i „narezavělý“ začátek se vší to mlhou, kalužemi, špínou a beznadějí, tolik (a dlouho) líbily. Jenže vzhledem k výše zmíněným nedostatkům to takhle stačí pouze na průměr a nálepku pro mě osobně zatím nejslabšího filmu nejmenovaného režiséra. (27.12.2014)