Valec a husle

Tak trochu italský neorealismus na sovětský způsob. Aspoň do té míry, že mi ústřední dvojice a jejich chemie připomněla slavné Zloděje kol... Tím však podobnost končí, jinak už ve zdejší středometrážní podobě Tarkovskij naplňuje svůj, v budoucnu zcela dovršený, potenciál. I přesto, že se příběh odehrává částečně v dělnickém prostředí, nemám pocit, že bych sledoval dílo, které by bylo jakkoli poplatné tehdejším požadavkům shora. A co se týče roviny vztahů mezi dětmi, je příjemné stále a pořád objevovat další snímky, které popisují tuto sociální skupinu (a pro mě i součást neustále živých vzpomínek) s příklonem k realitě, a ne k idealismu. Stejně jako u pozdější Tarkovského tvorby i zde je vznešeně pracováno s obrazem, jakkoli by někdo mohl oponovat, že odrazy v zrcadle, respektive v louži jsou manýristického charakteru... Pro mě jsou však, co se konkrétně tohoto díla týče, ozdobou (aneb - jak napsal Jaromír Blažejovský ve své disertační práci "Spiritualita ve filmu" - lyrické ornamenty). I přes aktivní zapojování do projekcí klubového charakteru nemám v sobě kus básníka, držím se spíš při zemi a k těm, kdož se svojí tvorbou vznášejí nahoře, spíše vzhlížím. Proto mě toto dílo zaujalo mnohem více, než Tarkovského celovečerní prvotiny, viděné svého času na velkém plátně kina Scala. 90% (27.09.2020)

Strety dvoch rozdielnych svetov - dospelého a detského - vo veľmi citlivom prevedení. Spočiatku som si myslel, že ma čaká zbytočne naťahovaná a sentimentálna sonda do duše ruskej spoločnosti. Kupodivu to tak nebolo. Tarkovskij sa pozerá na svet detskými očami a celé vnímanie toho čo je správne, čo nie, je tu vnímané hlavným hrdinom Sašom. Sergei - vodič válca je zase akýmsi mentorom a spriaznenou dušou. Títo dvaja sa jeden deň stretnú a zistia že si majú veľa čo povedať aj predať. Film má svoje slabé miesta ale má aj svoje čaro, ktoré sa mu nedá uprieť. Či už sa jedná o krásne podané herecké výkony, alebo práca s kamerou, alebo hudba a hlavne ústredný husľový motív, ktoré krásne dotvárali rušnú atmosféru mesta, ktorá sa striedala z pokojom zapadnutých uličiek a obytných častí. Nie dokonalý, ale rozhodne zaujímavý film. (21.06.2011)

Asi nejsrozumitelnější ze všech Tarkovského filmů (když pominu jeho první dva studentské filmy.) I když se sám Tarkovský bránil označení poetický, tento příběh má v sobě tolik poetiky, že mi přípománá Vláčilův ranný film Skleněná oblaka. Velmi sugestivně podaný minipříběh, epizodka ze života malého chlapce a dospělého muže. (04.08.2017)

Mimoriadny, majstrovský, skvelý a mladý A.Tarkovskij, ešte ako študent filmovej školy, ktorý sa parádne uvádza do filmového sveta. Tento a jeho debut (Ivanovo detstvo), sú vôbec najviac „znesiteľnými” vecami pre úplne obyčajného, bežného f. konzumenta. A čo tie ďalšie ? Tak, to je už oveľa zložitejšie... _V trištvrte hodine som videl fascinujúce a zázračné postupy sovietskeho d.p. Vadima Jusova, ktorý sa zároveň na čas stáva dvorným spolupracovníkom budúceho režisérskeho mága... Ale nielen preto som si veľmi obľúbil absolventský : Valec a husle. Ja ako divák som bol doslova očarený touto filmovou rečou, keď som si tajne želal, aby sa tu ešte niečo zlomilo. I napriek tomu tu nebolo núdze o všelijaké zvraty, najmä ten pred kinom, v samom závere. Kamarátstvo medzi 7-ročným nadaným muzikantom Sašom a dospelým robotníkom, cestárom Sergejom bolo neobyčajné, až zvláštne. Totiž, okolo tohto „génia” sa neustále pohybuje akýsi „detský gang” , ktorý si ho stále doberá, terorizuje a šikanuje. Až jedného dňa si ho zastane práve tento sympatický chlapík, ktorý si ho vezme pod svoje „ochranné krídla” ... A to je začiatok, kedy vzniká priateľstvo. Kvalitná záležitosť, ktorú odporúčam najmä skalopevným obdivovateľom Andreja Tarkovskijho. (29.06.2019)

Dějově prostinký a vizuálně působivý poetický příběh o malém chlapcovi, který se cestou domů z hodiny hry na housle skamarádí s řidičem válce. To zní, pravda, trochu divně, ale obavy nejsou na místě. Žádné budovatelské hrůzy se nekonají. Tarkovskij si libuje v pohledech na silnice a chodníky s roztodivnými tvary louží, které záměrně evokují abstraktní malby, které byly "pod klatbou" v době umělecké epochy socialistického realismu. Tarkovskij si udělal radost malou rebelií a divák shlédnutím malého milého dílka. (01.08.2004)