Zvrátený

"Čas všetko zničí." Vzhľadom na to, že film je rozprávaný á la rak, začína hnusne, ale končí pekne. Čo je to ale platné, keď poznáme ten "skutočný koniec"? Keď si predstavím, aké uhľadené príbehy rozpráva o pomste Hollywood (ROAD TO PERDITION, POMSTA), musím sa usmievať. Keď si ale spomeniem na tento film, úsmev ma prejde. (28.03.2005)

Film se dá označit za kontroverzní, avšak stejně tak (ne-li spíš) za nevyrovnaný. A to nejenom scénami násilí, ale i zpracováním jako takovým. Jsou hrátky s kamerou milým a originálním experimentálním oživením podtrhující atmosféru snímku, nebo jenom bezúčelnou exhibicí, ze které diváka akorát tak bolí hlava a není schopný rozeznat, co je zrovna v záběru? Mělo by být publikum emočně odrovnáváno první polovinou filmu a pak to v něm má vše postupně dozrávat (s pomocí mistra Beethovena), protože je to ve výsledku pro sledujícího vlastně dosti zdrcující pozorovat ty nic netušící postavy a vědět to, co oni ne, nebo je divák vycucnut zbytečně brzo a zbytek filmu je pak pouze nastavovanou kaší nejenom bez citového účinku, ale i jakéhokoliv jiného, tedy víceméně nudou? To už si každý musí zodpovědět sám. Zvrácený je ten ojedinělý případ filmu, kterému kdokoli může dát jakékoli hodnocení, a naprosto ho pochopím. U mě dojmy z filmu skončily tak na půlce cesty, proto hodnotím průměrem, ale na scénu z podchodu jen tak nezapomenu, za její zpracování rozhodně palec nahoru. (03.02.2014)

Film v násilnosti, zvrácenosti může působit jako moralita, která získává přesvědčivost právě tím neobyčejným použitím prvků násilí. A jako zrcadlo nastavené podobným způsobem, jak to kdysi provedl Stanley Kubrick (jehož mistrovství Noé obdivuje) ve filmu: Mechanický pomeranč. Asi to není náhoda, že jméno hlavních postav obou filmů je Alex a že v nich zní jako kontrast povznášející Beethovenova hudba. I když nikdo nezpochybnil jeho mimořádnou působivost, jde podle jedněch o nechutné dílo těžící atraktivitu ze šokujících scén, zatímco podle druhých film vlastně odhaluje násilí jako temný stín lidské povahy i jako produkt odcizení. Sofistikovaná scéna (znásilnění) v tunelu bez jediného střihu je ukázkovou formou násilí a Noéovou režijní zručností - při téhle scéně se maximálně dvakrát nadechnete. (29.06.2012)

Hodně dlouho se mi nestalo, že bych bojovala sama se sebou a s tím, co si mám o filmu myslet... Jsem v šoku, psychicky vyčerpaná, ale zároveň i znechucena ale nevím, jestli z toho co jsem (ne)viděla, nebo z toho zpracování? Tenhle experimentální pokus jak s kamerou, tak střihem na mě působil bohužel opačně než měl. Osobně říkám, že vidět film popředu, tak ty „dvě“ silné scény prožívám o hodně víc a proč? Protože bych se s hlavními hrdiny sžila ještě víc a poté bych tu chaotickou kameru chápala též o hodně víc.. Bohužel pro mě mi požitek kazilo i to, že jsem o těch dvou scénách slyšela už před puštěním, ale nebýt toho, film bych vypla po několika minutách.. Každopádně vím, že mě film nenechá nikdy chladnou i když už o něm nechci nikdy slyšet.. Do jisté míry mě mrzí, že to dílo nechápu tak jako uživatel Matty, který to ve svém komentáři popsal dokonale.. Já mám v sobě asi jakousi clonu, která mi brání tohle dílo strávit.. Jediné co vím teď přesně, že moje cesta nocí nebude už nikdy příjemná.. (22.03.2011)

Scénář: Gaspar Noé .. Náročnost úvodní obrazové kompozice, neposedná a neklidná kamera dělá už od počátku tento snímek těžce stravitelným. Záběry ostře kontrastují s pozdější klidnou atmosférou a dlouhými pasážemi bez jediného střihu. Stejně kontrastní je i příběh, začínající krutou pomstou a přes staticky natočené znásilnění se přenáší až k nahlédnutí do vztahu osob postižených tímto zločinem. Nechutné a drsné záběry nepochybně zvednou vlnu zájmu, ale chtělo to trochu víc promyslet, než jen téma zpracovat obráceně, inverzně, zvráceně.. (27.04.2006)