Zvrátený

Tvůrci si půjčili svůj "převratný" nápad z Nolanova Mementa a obdařili ho ve své době šokujícími scénami, hrubým slovníkem a neklidnou kamerou, které poměrně dlouho trvá než se ustálí. Moje rada pro každého kdo k filmu přistoupí je, aby jej zkrátka ve 40 minutě stopli a pustili znovu. Odpadne jim tak často povinná druhá projekce, se kterou tvůrci jistě vyčůraně počítají. 50% (26.02.2021)

Z prvních 15 minut jsem se málem pozvracel (nemůže za to předcházející dýmka), a to už je vzhledem k mé nátuře co říct. Není toho moc vidět, na povrch vyplouvají neposlouchatelné skřeky a kamera klimbá jak zvonec od krávy. Ovšem jako vyjádření pocitů hlavního hrdiny je to skvělé. Skutečně těžký a znepokojivý kousek, který mě svým vyprávěcím stylem a nahou Monicou stále udržoval v pozoru, avšak nemůžu se ubránit dojmu, že je to celé "pouze" velká exhibice kameramana, který dostal o trochu více prostoru, než by bylo zdrávo. (12.08.2006)

Neuvěřitelně, ale opravdu neuvěřitelně agresivní film, který po svém skončení nedokážete milovat, stejně jako ho ani nedokážete zcela zavrhnout. Ostatně ho nejen po celé Evropě pobouřeně přijímali. Osobně jsem viděl už mnoho násilných scén, ale na to, co předvádí režisér, scenárista, střihač a kameraman Gaspar Noé, by měli distributoři dávat varující nálepku. Je neuvěřitelné, s jakou samozřejmostí ukazuje nezkreslující násilí, pohlavní orgány, ostře realistické scény. Divák netuší, kam tenhle experimentální (a přiznejme si originální) štěk ze života tří lidí (žena, její přítel a její bývalý manžel) vůbec zařadit!! Silně kontroverzní dílko s divákem otřese, celé vypráví vlastně jen o brutálním znásilnění oné ženy a honbou za pomstou obou mužů. Takže nejprve nemůžeme rozluštit nečitelné titulky a vzápětí, po (zatím) nesrozumitelném pátrání po jistém muži a následně šokujícím útoku hasicím přístrojem, chápeme, jak se věci mají. Vše se odehrává v neuvěřitelně zvrácených situacích a děj totiž sledujeme pozpátku – v těžko čitelných prostředích, v dlouhých záběrech bez střihu. Každá situace má přibližně něco pod deset minut a jsou odděleny přechodovými pasážemi hodně těkavé kamery. Tudíž i scéna brutálního análního znásilnění a následného surového ubití je snímaná na jeden záběr. Noé postavy nešetří, lokace ukazuje jako největší díry světa, absolutně není optimistický, jeho záběry jsou místy nesnesitelné. A nestravitelné. Nevím, zda-li chtěl popudit lidi, aby konečně otevřeli oči a pochopili, co se děje kolem jejich domovů. Každopádně je smutné si uvědomit, že podobné situace téhle skládačky už mnozí z nás mohli zažít. Ocenit lze jistě ústřední trio, vše je úžasně načasované, přesné a přirozené (třeba jako milenecká epizoda skutečných životních partnerů Monicy Bellucci s Vincentem Casselem v posteli). Tahle francouzská mozaika není pro každého, i hodnocení může být na stupnici od „odpadu“ k nejlepšímu a přesto bude vždy nějakým „pravdivým“ způsobem odůvodněno!! (23.03.2006)

Film se dá označit za kontroverzní, avšak stejně tak (ne-li spíš) za nevyrovnaný. A to nejenom scénami násilí, ale i zpracováním jako takovým. Jsou hrátky s kamerou milým a originálním experimentálním oživením podtrhující atmosféru snímku, nebo jenom bezúčelnou exhibicí, ze které diváka akorát tak bolí hlava a není schopný rozeznat, co je zrovna v záběru? Mělo by být publikum emočně odrovnáváno první polovinou filmu a pak to v něm má vše postupně dozrávat (s pomocí mistra Beethovena), protože je to ve výsledku pro sledujícího vlastně dosti zdrcující pozorovat ty nic netušící postavy a vědět to, co oni ne, nebo je divák vycucnut zbytečně brzo a zbytek filmu je pak pouze nastavovanou kaší nejenom bez citového účinku, ale i jakéhokoliv jiného, tedy víceméně nudou? To už si každý musí zodpovědět sám. Zvrácený je ten ojedinělý případ filmu, kterému kdokoli může dát jakékoli hodnocení, a naprosto ho pochopím. U mě dojmy z filmu skončily tak na půlce cesty, proto hodnotím průměrem, ale na scénu z podchodu jen tak nezapomenu, za její zpracování rozhodně palec nahoru. (03.02.2014)

Hodně dlouho se mi nestalo, že bych bojovala sama se sebou a s tím, co si mám o filmu myslet... Jsem v šoku, psychicky vyčerpaná, ale zároveň i znechucena ale nevím, jestli z toho co jsem (ne)viděla, nebo z toho zpracování? Tenhle experimentální pokus jak s kamerou, tak střihem na mě působil bohužel opačně než měl. Osobně říkám, že vidět film popředu, tak ty „dvě“ silné scény prožívám o hodně víc a proč? Protože bych se s hlavními hrdiny sžila ještě víc a poté bych tu chaotickou kameru chápala též o hodně víc.. Bohužel pro mě mi požitek kazilo i to, že jsem o těch dvou scénách slyšela už před puštěním, ale nebýt toho, film bych vypla po několika minutách.. Každopádně vím, že mě film nenechá nikdy chladnou i když už o něm nechci nikdy slyšet.. Do jisté míry mě mrzí, že to dílo nechápu tak jako uživatel Matty, který to ve svém komentáři popsal dokonale.. Já mám v sobě asi jakousi clonu, která mi brání tohle dílo strávit.. Jediné co vím teď přesně, že moje cesta nocí nebude už nikdy příjemná.. (22.03.2011)