Zvrátený

Základní poselství je primitivní: násilí je špatné, áno. Všechno ostatní je pouze vata zavěšená na formální hříčce, která se ve výsledku zvrhla v to, že každý musel někdy zaslechnout něco o tom, že Monica Bellucci (toho času absolutní bohyně) natočila velmi naturalistickou scénu znásilnění. Ale v té putující fámě se už ztratila pointa proč tomu tak bylo. Takový proces je nezvratně lichý a celkový projekt tudíž zbytečný a haló kolem něj vyloženě prázdné. A že by měl být v roce 2002 nějak přelomový film vyprávěný pozpátku? Tomu snad nikdo nevěří. (26.02.2015)

Po shlédnutí tohoto „hororu“ už chápu, proč je tolika lidmi označován za nestravitelný. Tak první část v baru „Konečník“ byla hodně zmateně natočena, vím že účelně, ale na mě kvůli se nepřehlednosti (na první shlédnutí) působila spíš negativně. Scény s hasičákem a tunelem jsou potom hodně dobře natočeny a slabším povahám můžou film hodně znechutit, já si je užíval. Ke konci filmu přibývá více mluvení, které končí pěkným zakončením. 7/10* (08.05.2010)

Film, který ze začátku působí divně a nestravitelně se s přibývajícími minutami začne rozjasňovat (jak obrazově tak dějově) a původně nepochopitelné úvodní scény dostanou smysl. Film, který si dal za cíl šokovat (a daří se mu to), který je ale také v jistém smyslu hodně opravdový a realistický. Z některých scén bolí hlava kvůli chaotické kameře, z některých mrazí kvůli jejich naturalistickému zobrazení. Syrový výsledek se nemusí líbit, ale chladnými vás nenechá. (21.09.2007)

Už úvodní titulky (tak jednoduché a přitom ve spojení se zvukem tak působivé) daly jasně najevo, že tohle prostě bude tak trochu "jiný" film. Kameraman je bezskrupulózní drzý fracek, který si dělá absolutně co chce a divák mu to buď nehorázně žere, anebo se mu začne obracet žaludek (nejlíp obojí). Děj filmu je jednoduchý (jen zobrazovaný pozpátku), ale přesto působivý - opět díky neuvěřitelné kameře a syrovému naturalismu (viz. např. hned počáteční psychoscény z gayklubu). Hercům se nedá vytknout asi nic, naopak - nekonečně dlouhé záběry bez střihu zvládali víc než dobře. Nejpůsobivější scéna samozřejmě ta v podchodu - postupně mě v sedačce posunula asi o půl metru dopředu (při druhém zhlédnutí už se "posouvalo" trochu jinak, že, Pane). . . . . Závěr: Zvrácený si vůbec nebere servítky a vnímavého diváka si krutě vychutná - byl by však snad ani ne poloviční, kdyby kameraman nevysadil prášky na schizofrenii a maniodepresivní psychózu. (4,5*) . . . . . . Čas všechno zničí... (08.12.2006)

Na konci zůstává hecování diváků na téma "kdo neodtrhl zrak" a očividná otázka, zda by film měl být do extrému hnanou zkouškou otrlosti. Za mě rozhodně ne a tím pádem nevím, proč Noé natočil takový přehled krutosti, nevím, co jím chtěl říct a vůbec se mi nelíbí to, jakým způsobem se snaží odlišit od středního proudu. S podivem pak je, že i přes negativní přístup k divákovi se scénář snaží na několika momentech sáhnout lidem do duše. Zvrácený je o sugestivitě a o tom, že podobné výjevy jinde neuvidíte. I přes samoúčelnost převráceného postupu vyprávění uznávám jistou kvalitu, konkrétnost formy a nezaměnitelnost. Až se ale jednou bude hlasovat o zásadovosti tohoto počinu, nepočítejte se mnou. (22.03.2006)